Hranice

Po vizuálně působivém debutu S láskou Vincent, kde dvojice polských režisérů Hugh a DK Welchmanovi těžila z odkazu a trademarku slavného malíře Vincenta van Gogha, se partnerské duo pustilo do adaptace ikonické polské knihy, Reymontových Sedláků, za které autor obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Režiséři se úspěšně popasovali se složitou výzvou a publiku přinášejí naturalistický pohled na polský venkov na konci 19. století. Při sledování hnou diváky výrazné emoce jako údiv, úžas, smutek, zmar či bezmoc.

Již mnoho se napsalo o agresivních výrocích některých polských politiků (převážně spojených s dosud vládnoucí stranou Právo a spravedlnost) vůči filmu Hranice a jeho autorce Agnieszce Holland. V českém veřejném prostoru neexistuje snad nikdo, kdo by podobnou rétoriku schvaloval či komu by alespoň přišla nějak ospravedlnitelná. Mnohem zajímavější je však situace kolem tuzemské reflexe samotného filmu. Většinu dosud publikovaných kritických ohlasů lze totiž rozdělit do dvou protichůdných táborů, které vytyčují (minimálně) jednu velmi podnětnou otázku o povaze filmového média.

Režisérka Agnieszka Holland natočila drama o humanitární uprchlické krizi na hranicích mezi Polskem a Běloruskem s příznačným názvem Hranice (Zielona granica). Snaží se mít soucit s imigranty i policisty. Přesto na ni bývalá polská vláda uspořádala lynč.

Z letošního benátského festivalu si Agnieszka Holland za Hranici (Zielona granica) odvezla zvláštní cenu poroty, mnohem zvláštnějšího přijetí se však dočkala v rodném Polsku. Dosud vládnoucí politická garnitura totiž na režisérku ostře zaútočila, označila její dílo bezmála za nacistickou propagandu a hanobení polské národní cti. Není přitom pravděpodobné, že by politici v tu dobu film viděli, takže se možná ozývalo jejich špatné svědomí – dění na polsko-běloruské hranici, které film sleduje, totiž z žádného úhlu pohledu nejde označit za zvládnuté a důstojné.

Polská kina odmítají promítat vládní propagandistický spot před novým filmem Agnieszky Holland Hranice, který vyvolal jak nadšené přijetí kritikou, tak rozhořčení polských politiků. „Nečekala jsem takovou tsunami nenávisti,“ reagovala režisérka, jež vystudovala pražskou FAMU, na příliv hejtů.

Navzdory velmi kladným ohlasům si očekávaná novinka Agnieszky Holland odvezla z Benátek „jen“ zvláštní uznání poroty. I tak však snímek Hranice výrazně rezonoval, a to nejen ve specifickém prostředí festivalu. Například polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro jej označil za nacistickou propagandu.

Jubilejní 80. ročník benátského festivalu 9. září večer vyhlásil vítěze. Pro prestižní ceny nejstaršího festivalu na světě dokráčeli především odhadovaní favorité, přesto se našlo pár nečekaných úspěchů. Velká režisérská jména, kterých letos bylo požehnaně, vyšla nasucho.

Nedávno jsme psali o tom, že slavná polská režisérka Agnieszka Holland pracuje na neortodoxním životopisu Franze Kafky, jehož bychom se mohli dočkat už příští rok. Ještě předtím se však absolventka FAMU a držitelka mnoha filmových cen připomene dalším snímkem, a to rovnou v hlavní soutěži prestižního festivalu v Benátkách.