81%
Hra na oliheň
- Akční
- Drama
Hra na oliheň je k nezastavení a její rezonance ani ne měsíc po premiéře na Netflixu zřejmě nedosáhla vrcholu. Devítidílná série se zaměřuje na příběh 456 jedinců z nuzných poměrů, již se dobrovolně upisují záhadné hře, která jim může přinést nevídané bohatství. Vítěz si totiž odnese 45,6 miliard jihokorejských wonů, což se v přepočtu rovná 38,6 milionům dolarů. Účastníci a účastnice, kteří se topí v dluzích, ale netuší, jak vysoké a smrtelné oběti si pravidla hry žádají.
V době, kdy se stále více řeší propastné sociální rozdíly mezi lidmi ve vyspělých státech
(a vlastně po celém světě) a kdy je značná část kapitálu koncentrována v rukou mizivého procenta lidské populace, se myšlenky a metafory seriálu nemíjí účinkem. Námět „smrtelných her“, v nichž znevýhodnění občané bojují o lepší budoucnost či jen o přežití, je navíc dlouhodobě oblíbený a atraktivní. Hra na oliheň tedy těží také z inspirace známými díly jako Battle Royale, Hunger Games či Saw: Hra o přežití. Toto chytré skloubení vyhledávaného a převážně dystopického subžánru s aktuálním sociálním apelem vyústilo v divácký trhák, který se v průběhu týdne stal největší původní sérií Netflixu v jeho historii. Dosud vedoucí Bridgertonovi si v prvních 28 dnech od premiéry přehrálo 82 milionů účtů, Hra na oliheň se za 25 dní dostala na 111 milionů.
Jde o fantastický úspěch pro celou korejskou tvorbu a především pro režiséra a scenáristu série Dong-hyuk Hwanga. Ten začal na projektu pracovat už roku 2008, kdy byla jeho rodina silně zadlužená, do příběhu tak otiskl řadu vlastních zkušeností. To se týká především hlavních dvou postav, jimiž jsou Seong Gi-hun (Jung-Jae Lee) a Co Sang-woo (Hae-soo Park). V rozhovoru pro CNN se režisér svěřil, že oba protagonisté jsou pojmenovaní po jeho skutečných přátelích a jejich osobní linie odráží jeho vlastní minulost. Stejně jako oni také Hwang pocházel z chudého jihokorejského regionu, podobně jako Sang-woo i on navštěvoval prestižní univerzitu v Soulu a byl pýchou svého sousedství. „Reprezentují dvě stránky mé osobnosti,“ potvrdil Hwang. „Stejně jako Gi-huna mě vychovala jen matka, a to ve finančně tísnivém prostředí Ssangmun-dong. A stejně jako Sang-woo jsem navštěvoval univerzitu v Soulu, za což mě sousedé oceňovali a vkládali do mě velké naděje.“
Ve znázornění třídních rozdílů, které jednu z nejvyspělejších asijských zemí dlouhodobě souží, byl Hwang velmi doslovný a neváhal využít reálné lokace, v nichž prožil své chudé dětství i náročné mládí, kdy na něj byl jako na studenta vyvíjen velký tlak. Něco podobného si ostatně prožil i během nekonečných příprav seriálu, který byl v počátcích odmítán pro nerealističnost a přílišnou brutalitu. Až roku 2019 skočil po vábivém námětu Netflix, jehož zástupci poznali, že motivy seriálu jsou vysoce aktuální a zajímavé pro široké publikum. A zase jednou se streamovací gigant strefil do černého. A možná mu k tomu pomohl také oscarový jihokorejský Parazit, který rovněž metaforicky vypovídal o konfrontaci dvou odlišných společenských vrstev a jehož mezinárodní úspěch ukázal, že světové publikum je připraveno plně docenit asijské sociální komentáře, a to jakkoli žánrově vyhraněné.
Triumf Hry na oliheň, která od svého uvedení neopouští první místa ve sledovanosti v USA, Velké Británii i České republice, opravdu vzbuzuje respekt a údiv. Případná druhá série sice zatím nebyla oficiálně potvrzena, ale internet je zavalen různými interpretacemi té první a také odhady, kam může otevřený příběh seriálu dále směřovat. Netflix už dříve prohlásil, že chystá vyvíjet a zprostředkovávat i vlastní počítačové hry, a právě Hra na oliheň by měla být v této oblasti jedním z prvních a také nejočekávanějších titulů. Schéma seriálu, postaveného kolem šesti her, které soutěžící testují v jejich intelektu, charakteru, odvaze či fyzické síle, k videohernímu provedení skutečně svádí. A Hra na oliheň se těší takové popularitě, že ji fandové už stihli zahrnout třeba do GTA Online.
A co víc, obdoba hry se už konala v arabském Abú Dhabí. Tamní korejské kulturní centrum uspořádalo Hru na oliheň pro dva týmy po patnácti lidech. Účastníci si vyzkoušeli některé hry ze seriálu, mezi nimiž nechyběla ani úvodní „červená, zelená“ (naše „cukr, káva, limonáda“). Vše proběhlo v přátelském duchu a bez násilí, což se ale nedá říci o jiné akci, kterou uspořádaly školní děti v Belgiii začátkem října poté, co seriál společně sledovaly. Jejich pojetí hry „červená, zelená“ bylo o dost vypjatější a skončilo krví a modřinami, když vítězové zmlátili ty, co prohráli.
Nešlo zdaleka o jedinou kontroverzi, kterou úspěšný seriál dosud vyvolal. Perné chvilky zažil anonymní korejský občan, který shodou okolností disponoval totožným mobilním číslem, které v seriálu volaly postavy, jež se chtěly titulní hry zúčastnit. Obdržel prý více než čtyři tisíce textovek a hovorů, Netflix proto souhlasil s tím, že inkriminované číslo nechá z celé série vystříhat. Podobný problém mají paradoxně také provozovatelé největšího internetového dodavatele v Jižní Koreji SK Broadband. V Koreji je Netflix dlouhodobě druhým největším generátorem dat ihned za YouTube, přičemž obě tyto platformy jsou jediné, které neplatí žádné poplatky za užívání sítě. Po premiéře Hry na oliheň musel SK Broadband zpracovávat neuvěřitelných 1,2 trilionu dat za sekundu, aby zvládl provoz Netflixu. To mělo za následek žalobu streamovací služby a prohlášení soudu, podle něhož by měl „Netflix dát internetovému poskytovateli za užívání sítě něco ‚rozumného‘ na oplátku“.
Právníci nejsou jediní veřejní činitelé, které seriál zaměstnal. Využívat ho okamžitě začali také jihokorejští politici a pravděpodobní kandidáti blížících se prezidentských voleb, které se uskuteční v březnu příštího roku. Příběh seriálu používají jako adekvátní metaforu současné ekonomické situace v zemi a mnozí jeho optikou poukazují také na skutečnou aféru, kdy syn předního politika obdržel nekřesťanskou sumu peněz poté, co opustil manažerskou společnost, v níž přitom nezastával nijak výsadní postavení. Lídr jedné z minoritních stran Huh Kyung-young byl jedním z prvních korejských politiků, kteří na Hře na oliheň vystavěli svou rétoriku. „Hra na oliheň je znázorněním toho, jak dnes mají korejští občané nastavenou mysl. Vyobcování ze společnosti, devastace, nejistota, nepřátelé ze všech stran (narážka na účastníky hry). Lidé jsou v pozici, z níž není úniku, a poslední možností se jeví být Hra na oliheň,“ prohlásil Kyung-young.
Tyto ohlasy potvrzují, nakolik byla vize režiséra a scenáristy Hwanga
geniální. Sám prošel chudobou a seriál připravoval více než dekádu, přičemž samotná tvorba pro něj prý byla tak náročná, že ze samého stresu přišel o šest zubů. „Odměnou“ mu kromě všeobecného uznání kritiků i publika bylo také obvinění z plagiátorství. Ze všech tematických vzorů, zmiňovaných v úvodu textu, se Hra na oliheň totiž v jednotlivostech nejvíce podobá japonskému snímku As the Gods Will z roku 2014. Ten pojednává o studentech, kteří jsou nadpřirozenými silami nuceni hrát jednoduché dětské hry, jejichž nesplnění má za následek krutou smrt. A začíná obdobou hry „červená, zelená“, v japonštině nazývané Daruma-san ga koronda, přičemž i některé záběry z obou projektů jsou takřka shodné.
Navzdory podobnosti jsou ale taková obvinění dosti zavádějící, neboť Hra na oliheň se od japonského konkurenta příběhově diametrálně odlišuje. Navíc koření v sociální metafoře, která Hwanga inspirovala již roku 2008 – tedy šest let před uvedením As the Gods Will. Jde tedy jen o další a nové uchopení zažité látky, které se ukázalo být nesmírně alarmující a pravdivé.
A na závěr otázka. Také vás zajímá, jestli ústřední hra na oliheň, která se objevuje už v první scéně seriálu, vychází ze skutečnosti? Odpověď zní ano. Ačkoli si Hwang její pravidla lehce upravil pro lepší efekt a možnost poštvat proti sobě postavy v boji jeden na jednoho, hra na oliheň vychází z oblíbené dětské hry, která se v Koreji těšila popularitě především v sedmdesátých a osmdesátých letech. I to svědčí o tom, že celý seriál je až příliš vystavěný na skutečných motivech, než abychom brali celkovou hysterii na lehkou váhu.
