Osada
67%
Seriál nás mohl v první sezóně i zmást. Byl milý, nekomplikovaný, nekonfliktní, lehce líně vyprávěný a přinášel onu kýženou odpočinkovou atmosféru. S narůstajícím díly však bylo jasné, že jde spíš o mírně experimentální útvar, v němž tvůrci zkoušejí, co jim ještě pod pláštíkem televizní rodinné zábavy projde.
Aniž by se jednalo o umění či o vyloženě podvratný punk, seriál dává možnost hercům hrát pokaždé trochu jinou postavu trochu jiným stylem. Návaznost ustupuje nahodilým, mírně bláznivým nápadům a začíná být zřejmé, že se v Osadě může stát skoro cokoli. Spíš než Chalupáře to nyní připomíná Městečko Twin Peaks nebo Městečko South Park. Ovšem bez hlubinných děsivých tajemství nebo společenské satiry.
Osada stále zůstává „seriálem o ničem“. Vyloženě se v něm nesmí nic řešit, témata nejsou závažná, aktuální nebo s jakýmkoli přesahem. Zábava plyne pouze z lehké nepředvídatelnosti a vypravěčské improvizace, kdy se na stejném minimálním podkladu odehrávají velmi odlišná představení.
Dávalo by smysl v některých vztahových peripetiích seriálu vidět i nějaký ozvuk soukromého bouřlivého života scenáristy Petra Kolečka. Spíš však jde o fantazii, jak by podobné záležitosti mohly ve fikci dopadnout lépe a zábavněji než v realitě.
Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.
