LFŠ 2011: Někdo to rád filmově!

První dobrá zpráva - neprší! Občas dokonce mezi mraky prokoukne sluníčko. První hosté přistáli na vídeňském letišti a míří na východ Moravy. V akreditačním stanu i ve foyer nově zrekonstruovaného kina Hvězda stojí nastoupeny nejkrásnější dívky z celého Slovácka (je jich tolik, že si prostě vybere každý) a vítají první návštěvníky. Někdo cupitá s kufříkem na kolečkách (ta by asi uvítala spíš svalnatého hostesa než usměvavou hostesku), většina ale pěkně po staru s krosnou a karimatkou na zádech. Za hodinu začíná první projekce.

Druhá dobrá zpráva - ceny jsou víc než příznivé, zvlášť ve srovnání s letošními Vary, kde obchodníci nastavili ceny vskutku nemravné. Takže vězte, že v těsném sousedství ústředního kina Hvězda pořídíte polévku za 16 Kč, párek v rohlíku za 15 Kč, klobásu za 36 Kč, steak za 66 Kč, desítku za 26 Kč a jedenáctku za 28.

Hlavní hvězdou pátečního programu byla rumunská režisérka Ruxandra Zenideová a český scenárista Marek Epstein (Václav, Ve stínu), kteří uvedli jak jejich školní snímek Zelené duby, tak jejich společný celovečerní debut Ryna z roku 2005 o šestnáctileté dívce z delty Dunaje, která se snaží být ve všech ohledech klukem, protože to tak otec chce. Ačkoliv se Ruxandra po studiích FAMU odstěhovala do Švýcarska, spolupráce obou tvůrců pokračuje. Na svůj další společný projekt momentálně shánějí producenta a peníze.

K jedním z vrcholů letošní filmovky rozhodně patří retrospektiva filmů scenáristy a režiséra Billyho Wildera. Včera jsem si dal Stalag 17 a Ninočku (většina jeho filmů se promítá víckrát, aby se dostalo opravdu na všechny zájemce, takže ještě máte šanci). První je komediální drama ze 2. světové války o amerických seržantech zavřených v německém zajateckém táboře kdesi podlíž Dunaje, kteří řeší problém - ve svých řadách mají zrádce, který kolaboruje s Němci. Právě žánr asi většinu diváků zaskočil, dívat se na takové téma prostřednictvím vtipu není přece jen běžné.

Za to Ninočka od prvních scén publikum nadchla. Brilantní komedie o neústupné ruské komisařce, která má za úkol v Pařízi prodat zkonfiskované carské šperky a přitom se zamiluje do francouzského hraběte, je neuvěřitelně břitká a chytrá záležitost. Člověk jen žasne, jak něco tak prozíravého a vtipného mohlo vzniknout už v roce 1939!!!

Jestli mohu něco doporučit, tak dnes odpoledne zřejmě nejvtipnější komedii, jakou jsem kdy viděl - Raz, dva, tři. Billy Wilder v ní spouští doslova kulometnou palbu vtipů tentokrát z poválečného Berlína, v němž kapitalistický Západ ani komunistický Východ opět ani trochu nešetří.

Jinak hodně zajímavou záležitostí včera byl i dokument J. A. Holmana a Otakara Vávry Vlast vítá o cestě prezidenta Beneše na jaře 1945 z Košic přes Banskou Bystrici, Zvolen, Bratislavu, Hodonín, Brno, Českou Třebobovou a Pardubice do Prahy. Navzdory neuvěřitelné spoustě přehnaně patetických slov bylo zajímavé sledovat, kde jaké bylo přijetí a kdo co kde říkal (například jak se Beneš snažil v Bratislavě mluvit slovensky). Působivý byl i pohled na válkou poničenou krajinu a města (Brno zejména, ale i Staroměstskou radnici v Praze).

První špatná zpráva - celý den je zataženo a občas mrholí. Včerejší koncert Emira Kusturici a kapely The No Smoking Orchestra ale zůstal deště ušetřen. Pravá balkánská show roztančila přes tři tisíce návštevníků v improvizovaném hudebním areálu mezi vysokoškolskými kolejemi, další minimálně tisícovka aspoň poslouchala za plotem. Ačkoliv slavný tvůrce přiletěl do Hradiště unaven a poněkud nenaložen a zrušil tiskovou konferenci, na slavnostním zahájení se výbornou češtinou vyznal ze své lásky a velkého obdivu k Bohumilu Hrabalovi, s nímž se ale nikdy osobně nepotkal, a také vzdal hold svému učiteli z FAMU, osobně přítomnému Otakaru Vávrovi. Velmi vydařená údajně byla i Kusturicova masterclass, tam jsem ale osobně nebyl, takže podrobnostmi sloužit nemohu.

Nedošlo naopak na původně ohlášený fotbalový zápas Česko - Srbsko. Kusturica totiž rozhodl, že by bylo krajně nezodpovědné hrát před koncertem, zvlášť když při minulém sranda mači si jeden z členů kapely zlomil ruku.

Na fotbalový trávník mezi kinem Hvězda a Sportovní halou tak vyběhly "jen" domácí týmy včetně týmu vyloženě dámského, který nakonec vyhrál. Nejspíš proto, že dam bylo o třetinu víc než mužů a muži museli před každou střelou na branku udělat dřep. Technicky nejvybavenějšími hráči na hřišti ale jednoznačně byli šéf štábu Pavel Rajčan a držitel čtyř Českých lvů Ivan Trojan. Původně ohlášený Ondřej Vetchý nakonec nedorazil. Ačkoliv celé léto točí, sliboval, že do Uherského Hradiště určitě na otočku dorazí. Potom se ale ukázalo, že netočí v Přerově na Moravě, jak si myslel, ale v Přerově nad Labem...

A filmy? U komedie Raz, dva, tři se publikum nakonec nesmálo ani zdaleka tolik, jak jsem si myslel a jak by si tenhle film zasloužil. Důvod? Nejspíš příliš nízko umístěné titulky, což je ve Sportovní hale, kde chybí jakákoliv elevace, docela velký problém. Tedy pokud opravu skvěle neovládáte angličtinu, protože tady se mluví pořád a víc než rychle. 

S velkým diváckým ohlasem se setkala předpremiéra nového slovenského filmu Viditelný svět s Ivanem Trojanem v hlavní roli šmíráka, který je sám šmírován. Pro ty, co se nevešli do sálu, je tu ale jedna dobrá zpráva - film už 18. srpna dorazí díky Bontonfilmu do české distribuce (na Slovensku půjde do kin až na podzim).

Kreativní producent Jan Maxa, který na filmovce uváděl šest dílů seriálu Okresní přebor, prozradil, že už za deset dní se začne točit celovečerní film stejného jména. Dějově bude předcházet seriálu, tzn. že bude vrcholit smrtí mrzoutského trenéra Hnátka, toho si zahraje Miroslav Krobot. "Ukázalo se, že není vůbec snadné napsat příběh ohlášené smrti tak, aby to byla komedie, ale myslím, že se to nakonec povedlo," říká Maxa s tím, že kromě některých nových postav uvidíme ve filmu i všechny staré známé. Premiéra na jaře 2012.

Režisér Juraj Herz se ohradil, že by on byl tou žábou na prameni, která způsobila smutný fakt, že v Habermannově mlýně dva Němci mezi sebou mluví česky. "Bylo to na nátlak distributora a jestli vás to štve, tak mě to vyloženě sere," řekl doslova, "trvali ale na tom, že diváci neradi čtou a měl jsem velmi přesně určeno, kolik titulků za celý film můžu použít." A reakce na další nejčastější výtku, kterou recenzenti k české verzi měli, tj. velmi nekvalitní postsynchrony? "Zatímco na německou jazykovou verzi jsem měl čtrnáct dní, na českou den a půl," řekl Herz. I tak ale film v českých kinech vidělo úctyhodných 160 tisíc diváků.