Be2Can už podesáté. Tady je přehled všech 16 festivalových hitů, které uvidíte

„Nasazení týmu Be2Can do jeho mise – přinášet do českých a slovenských kin špičku festivalové kinematografie – neuhaslo. Mými osobními favority, kteří si zaslouží zvláštní pozornost, jsou Disco Boy a Saint Omer. Oba filmy jsou debuty a nemohou být rozdílnější. Disco Boy je jeden z vizuálně nejpropracovanějších spirituálních tripů letošní kinematografické produkce, Saint Omer naproti tomu zosobňuje čistý monolit oslavující mateřství, a to i navzdory protikladnému tématu. Mým soukromým tipem je, že oba snímky se za pár let dostanou do filmových učebnic,“ láká v oficiální tiskové zprávě kreativní ředitel Film Europe Dominik Hronec.

I zbytek nabídky, jež se bude v následujícím týdnu promítat ve 27 kinech po celé České republice, však stojí za pozornost. Pojďme si postupně probrat všechny novinky, které můžeme vidět.

Stejně jako festival v Cannes, i letošní Be2Can zahájí kontroverzní novinka filmařky Maïwenn s Johnnym Deppem v hlavní roli. Depp hraje francouzského krále Ludvíka XV., známého svou inteligencí i sukničkářstvím. Právě na druhou z těchto vlastností se spoléhá i chudá Jeanne Bécu, později známá jako Madame du Barry. Ctižádostivé ženě, kterou ztvárňuje sama Maïwenn, se daří díky Ludvíkově přízni stoupat po společenském žebříčku. Kostýmní drama vyvolalo rozruch hlavně kvůli aférám souvisejícím jak s Deppovým rozvodem, tak i s často značně nevybíravým chováním režisérky.

Vítězství ve vedlejší canneské soutěži Un Certain Regard se obvykle uděluje originálním, audiovizuálně i tematicky svébytným dílům. To rozhodně platí i pro letošního vítěze, celovečerní debut zatím především kameramanky Molly Manning Walker. Ta prostřednictvím mapování jednoho alkoholem a sexem prosyceného léta zkoumá podstatu ženského přátelství, k čemuž jí napomáhají i vtahující neonové vizuály.

Sedmaosmdesátiletý Ken Loach se svým dvorním scenáristou Paulem Lavertym se opět vydávají na kraj společnosti, kam pohled spousty z nás běžně nedohlédne. Středobodem jejich možná posledního společného sociálního dramatu je pivnice Starý dub, nacházející se v severoanglickém Durhamu. Tam se vedle nemnoha starousedlíků, nešťastných ze zavření místních dolů, nyní objevují i syrští uprchlíci. Obě skupiny se právem cítí přehlížené většinou společnosti, avšak střet kultur je zřejmě nevyhnutelný.

Při čtení anotace k této čínské kriminálce si nelze nevzpomenout na slavné Vzpomínky na vraha (2003). I v této novince odehrávající se během 90. let na čínském venkově se totiž s detektivním žánrem pracuje tvořivě a neotřele. Místnímu policistovi se poměrně rychle podaří dopadnout vraha mladé ženy, avšak stále víc se ukazuje, že tím případ zdaleka nekončí a že je potřeba rozplést mnohem složitější vazby mezi místními obyvateli.

Konečně bude mít i české publikum možnost vidět loňského vítěze hlavní benátské soutěže, který od té doby posbíral ještě spoustu dalších festivalových vavřínů. Dokumentaristka Laura Poitras vytvořila portrét fotografky a aktivistky Nan Goldin, jež se angažovala v dnes tak populárním tématu americké opioidové krize. Působivý snímek však vedle aktuálního problému připomíná i starší tvorbu Goldin, která sahá až do 70. let a vytváří tak neveselou mozaiku problémů (nejen) americké společnosti posledních dekád.

Hned několik cen z Benátek a navrch vyslání do oscarových bojů za Francii – to je vizitka soudního dramatu Alice Diop. Dokumentaristka se tentokrát pokusila o hranou rekonstrukci příběhu ženy, jež je obviněná ze zabití svého dítěte. Kriminalistický případ se postupně rozvětvuje jak o sociální pozadí ženy, jež vyrůstala v krutých senegalských podmínkách, tak i o moderní převyprávění antického mýtu o Médee. Tohle zpracování skutečných událostí se od současné true crime tvorby velmi sympaticky odlišuje.

A u antických mýtů ještě chvilku zůstaneme, i když teď se od Médey přesuneme k Oidipovi. Ten je totiž v centru dění novinky německé režisérky Angely Schanelec, která si z letošního Berlína odvezla cenu za scénář. Časově, prostorově i tematicky rozkročené drama zapadá do tvorby nekonvenční postmoderní režisérky a pro publikum představuje nemalou výzvu. Kdo ji však přijme, bude odměněný velmi výrazným zážitkem.

Výrazně stylizované a poetické drama je překvapivě vyspělým debutem italského režiséra Giacoma Abbruzzeseho. Sleduje cestu dvou vojáků, jejichž osudy se protnou, což pochopitelně oběma přinese jen problémy. Konkrétně jde o afrického partyzána (Morr Ndiaye) a Bělorusa sloužícího ve francouzské cizinecké legii (Franz Rogowski). Ještě pozoruhodnější než příběhové zákruty je však na tomto snímku hypnotičnost vizuální i zvukové stránky.

Dystopické civilizační drama odehrávající se na prostoru jedné výškové budovy v Berlíně vzbudilo pozornost především svou specifičností a neuchopitelností. Co přesně se v tomhle domě děje, proč v něm každý navzdory bizarním pravidlům chce bydlet a co to vlastně vypovídá o naší společnosti? Na to si musí odpovědět každý sám, ale jedno je jasné – celovečerní debut původem ruské filmařky Natalie Sinelnikove vám rozhodně dopřeje dostatek podnětů k zamyšlení.

Tolik tedy k čerstvým novinkám, avšak program Be2Can zahrnuje i sedm dalších titulů. Jednak si můžete připomenout tři nejčerstvější distribuční snímky z nabídky Film Europe, jež se objevily v posledních týdnech – tedy Hvězdy v poledne (2022), Golda – Železná lady Izraele (2023) a Tori a Lokita (2022).

Na své si navíc přijdou fanoušci a fanynky Franze Rogowskiho, jednoho z nejvýraznějších evropských herců poslední dekády. Vedle toho, že se objevuje v dramatu Disco Boy, totiž v pražském kině Edison Filmhub proběhne jeho retrospektiva, zahrnující filmy Undine (2020), Láska mezi regály (2018), Tranzit (2018) a Victoria (2015).

Filmových laskomin je tedy na výběr víc než dost. Vyberte si své favority a sami se zamyslete nad tím, jestli některý z nich promluví do vašeho osobního žebříčku nejlepších filmů roku.