Recenze: Hranaři

Recenze: Hranaři
| Jana Rabenhauptová
Norbert Lichý
| Jana Rabenhauptová
Především bych chtěl upozornit, že se nebudu nijak zabývat tím, kde a jak kdo z tvůrců filmu komu na Facebooku nadává a vyhrožuje, jestli ve filmu zpívá vokály Iveta Bartošová (nezpívá) a jestli je videobavič jménem "Kazma" retardovaný (je, a jak). To vše je zajímavý námět na přednášku "propagace filmu v nových médiích", možná se o tom rozepíšu jindy, ale ne tady a teď.
"Temný politický thriller" jsme tady neměli dost dlouho a vydařený temný politický thriller myslím nikdy. A s Hranaři (2011) se situace nezměnila. Není to podařený film, ale je nepodařený docela zvláštním způsobem.

Teaser:

Nejprve bych upozornil na to, že je v něm dost kvalitních věcí, na které u českých filmů nejsme zvyklí. Začněme třeba tím, že v tom traileru (který mi rozhodně dobrý nepřijde) někdo mluví drsným hlasem, který nezní úplně směšně (což jsem snad v českém traileru ještě nezažil). Pokračujme tím, že film má slušnou kameru, jejíž barevné tónování jistě není originální, ale má svůj styl. A skončeme třeba tím, že většina herců (herečky jsou na tom bohužel hůř) vytváří na plátně figurky, které mají jistou stylizovanou působivost a jejich postsynchrony neznějí směšně (protože to nejsou postsynchrony). Při některých scénách jsem si s překvapením uvědomoval, že by se s podobným obsazením a podobnou stylizací dalo natočit něco, co by fungovalo aspoň trochu podobně žánrově jako seriál "Chobotnice" nebo třicet - čtyřicet let staré francouzské stylovky, ve kterých vždycky někdo na konci zastřelil Belmonda, protože věděl příliš mnoho. Prostě, v Hranařích dobře funguje docela dost elementů, které očekáváme od výpravného, efektního politického thrilleru, a které v českých filmech většinou nefungují.
Miroslav Etzler
| Jana Rabenhauptová
Bohužel, Hranaři mají naprosto zásadní problém v tom, že ani neoddiskutovatelná řemeslná zručnost při produkci a postprodukci nedokáže napravit to, co bylo totálně rozesráno někde na trase námět -> scénář -> dramaturgie a možná částečně i režie.
Začněme třeba už názvem filmu. Já osobně jsem až do návštěvy oficiálního webu netušil, co slovo Hranaři znamená. Na začátku filmu se objeví (na velmi krátkou chvíli) vysvětlující titulek, ale je to ještě před logem distributora, když většina lidí vůbec na plátno nekouká! V samotném filmu pak o hranařích nebo hranách nikdo nemluví. To je ale to nejmenší...
Film začíná kulometným sledem scén, kdy je nám během několika minut představen asi tucet postav. Objeví se chlapík v centru Prahy a u něj titulek "Podnikatel X, majitel velkého salonu na anální bělení, v roce Y založil časopis Z, jeho žena má modelingovou agenturu", který stihnete sotva přečíst, natož si ho zapamatovat. O pět sekundy později následuje střih do nějakého sálu s monitory a titulek "Sledovací centrála KGB". Několik neidentifikovatelných lidí se v něm dívá na mapu. O tři vteřiny později následuje střih do pražské zoo, kde se Tříska někam dívá dalekohledem, k tomu titulek "Agent CIA jménem ABC". O pět vteřin později střih někam do Prahy, na místo, které rozhodně není vidět ze zoo, kde se schází "podnikatel BFLM" s "původně vekslákem, nyní podnikatelem PSVZ". O pět vteřin později střih na letiště, kde někdo jiný čeká na kurýra z Ruska...
Milan Kňažko
| Jana Rabenhauptová
Nechytejte mě za slovo, možná jsem si to nezapamatoval úplně přesně, ale pointa má být v tom, že jsem vůbec nepochytil kdo je kdo, včetně toho KDO MÁ BÝT HLAVNÍ HRDINA. Až po filmu se mi podařilo (po rozhovoru s tvůrci!) vykombinovat, že hlavní hrdinové byli podnikatel Etzler a ochrankář Rašilov, přičemž Rašilov má na počátku filmu vyzvednout na letišti zásilku pro Etzlera, ve které jsou kompromitující dokumenty na zlé mafiány (Etzler je víceméně hodný ex-mafián). V zásilce jsou ale NÁHODOU kompromitující dokumenty NA ETZLERA (protože se někdo v Moskvě spletl) a zlí mafiáni náhodou dokumenty seberou kurýrovi dřív než Rašilov, a nyní chtějí Etzlera vydírat (poznámka: "Kompromitující dokument" vypadá jako fotografie Rudého náměstí, na kterou je Photoshopem špatně přidělán ten, koho má kompromitovat, v ruské uniformě). Znovu upozorňuji, že tohle všechno jsem pochopil až po filmu, kdy mi to vysvětlili jeho tvůrci, ale i pak mi to připadalo velmi divné a ptal jsem se, jak mi mělo dojít, třeba to, že z Moskvy (někdo o kom se nic nedozvíme) Etzlerovi navíc ke kompromitujícím materiálům na jeho oponenty omylem poslali kompromitující materiály na něj samého. Odpověď: "To jste nedával pozor, vždyť tam Etzler v jenu chvíli křičí 'Měl jsem to posichrovaný'!" Ano, to křičí. A co...?
Jiří Langmajer
| Jana Rabenhauptová
Nicméně: První cca hodina filmu je o tom, že všichni proti všem kují pikle, scházejí se v luxusních oblecích, jezdí v luxusních autech, pijí drahý alkohol a navzájem si všichni gentlemansky nebo negentlemansky naznačují, že někoho odstraní, případně budou odstraněni. Jak už jsem upozorňoval výše, mnohé z těch scén samy o sobě docela slušně fungují, ale po třetí z nich to začne být docela nuda, protože nám zcela uniká jejich smysl a takové drobnosti jako kdo je proti komu, kdo to jenom dělá, a hlavně proč to dělá a co tím sleduje. Možná byl trochu problém i v tom, že některé postavy mají svými jmény připomínat naše reálné politicko-mafiánské figury ("Šlouf" -> "Šlajf"?), ale já se v české politice neorientuji.
Jiří Langmajer, Kateřina Brožová
| Jana Rabenhauptová
Ve filmu je dost dalších věcí, které jsou bizarní a zcela mi uniká důvod jejich existence: například neuvěřitelně dlouhá scéna, ve které jde Langmajer po schodech a chodbou do Kornovy kanceláře a přitom žertovně poskakuje a laškuje se sekretářkou. Nebo Tříska, který na monitorech sleduje tajně veškeré dění v Praze a přitom teskně hraje na saxofon - to už je skoro něco Lynchovského, jako z Modrého sametu (1986). A to by samo o sobě nevadilo - pokud by bylo ve filmu něco jiného, co by mělo podobnou atmosféru. Ale není. Možná s výjimkou Třískova závěrečného WTF epilogu o tom, že "celý svět jeviště pouhé jest a já neumím moc anglicky".
Po více než hodině filmu konečně dojde k jakémusi zásadnímu zvratu a konečně je jasně narýsována zápletka: Hrdina se musí pomstít mafiánům, zachránit pár blízkých a zmizet s nimi co nejrychleji pryč z republiky. To funguje podstatně lépe než první dvě třetiny filmu, protože přibližně víme, co je vlastně v sázce a kdo je padouch (všichni ostatní). I tady ale dochází k občasným žertovným bizarnostem jako je let z Prahy do Dubaje malinkým jednovrtulovým letadýlkem...

Trailer:

Hranaři
Hranaři jsou o trochu lepší než Kajínek (2010) a mají s ním mnoho společného. Za některé jejich elementy se tvůrci vůbec nemusí stydět, ale chyběla jim schopnost podívat se na děj svého snímku očima někoho, kdo nečetl scénář, nečetl presskit a nestrávil s filmem půl roku života, a pak se zamyslet, jak takovému nepoznamenanému divákovi představit hrdiny a jak mu servírovat jejich osudy. A to vše udělat předtím, než se začne natáčet. V tomto ohledu film naprosto brutálně selhává a tím přichází vniveč i to fungující a zábavné, co v něm je.
Ale producenti jsou mistři marketingu a vůbec bych se nedivil, kdyby Hranaři měli slušný komerční úspěch.
Hodnocení: 40%