Martin Svoboda

Česká herečka žijící v Kanadě Martina Adamcová toho jako režisérka zatím nepředstavila mnoho, její The Perfect Kiss s Lucií Vondráčkovou v čele z roku 2018 si ale na všech možných databázích i u recenzentů vydobyl pověst jednoho z nejhorších filmů s českou účastí posledních let. Může pohádka pod jejím vedením bolet o něco méně? Ale co vás nemá! Rozhodně máme opět co do činění s jedním z nejvýstřednějších a nejméně zvládnutých počinů kinematografie, kam paměť sahá, který může směle konkurovat produkci Tomáše Magnuska a Evy Toulové co do vtíravé otázky: „Jak se tohle mohlo vůbec stát?“

Už nějakou dobu víme, že režisér David Gordon Green dostal od Universalu vyhazov za to, jak moc zpatlal Vymítače ďábla: Znamení víry (The Exorcist: Believer). Nemusí vám ho ale být zase tak líto, Green měl po svém poměrně dobře přijatém Halloweenu z roku 2018 (jehož úspěch živila hlavně nostalgie, ruku na srdce) příležitost dokončit celou trilogii a každý další díl byl horší než ten předchozí. Když sestupná tendence neskončila ani se změnou franšízy, bylo jen na místě ho pokropit svěcenou vodou a ve jménu Krista poslat do pekel. Jenže co teď?

Lars von Trier si roky pěstoval a hýčkal pověst nejkontroverznějšího režiséra. Jeho kariéra se tak skládá krom ostrých filmů také z provokativních prohlášení záměrně koncipovaných tak, aby se dala snadno vytrhnout z kontextu a působit ještě o kus víc šokujícím dojmem. Před pár lety si vysloužil řadu odsudků, když mluvil o tom, jak moc rozumí Hitlerovu smutku v okamžiku jeho sebevraždy. Vloni vyslal na sociální sítě vzkaz Russian Lives Matter. Ta prohlášení bez dodatečných informací neznamenají nic, a právě o to von Trierovi jde. Nicméně jsme museli pochybovat, jestli se všechna ta energie ještě manifestuje v nějakém filmu, protože mu byla v 66 letech diagnostikovaná Parkinsonova nemoc. Nyní se ale zdá, že se dánský ďábel ještě nevzdává.

Vlivný magazín The Hollywood Reporter představil desítku mladých herců a hereček, již se podle něj stanou megahvězdami své generace. Abychom dali redaktorům za pravdu, musíme si udělat poznámku v kalendáři a vrátit se za deset, ideálně dvacet let. Až tehdy budeme mít jasno o tom, jestli se trefili. Přesto se na jejich seznam podívejme, protože i když tyto žebříčky ne vždy přečkají zub času, vždy jsou zajímavým svědectvím o zeitgeistu.

Sympatizant (The Sympathizer) patří jaksi z principu k seriálovým must see roku. Za adaptací respektované vietnamské knižní předlohy totiž stojí jihokorejský ďábel Čchan-uk Pak, režisér kultovního Old Boye, jenž se jako málokdo umí zadřít pod kůži. Jak mu jeho schopnost stupňovat intenzitu k až k nevydržení pomohla nyní? Seriál již je kompletně ke zhlédnutí na Max.

O Tomu Cruiseovi se dlouho mluvilo jako o poslední hvězdě Hollywoodu, která umí nalákat davy. Vrchol zažila tato pověst v období okolo druhého Top Gunu, jenž se zapsal jako zachránce postpandemického Hollywoodu. Ovšem z vrcholu se dá mířit jen jedním směrem a sedmá Mission: Impossible byla pro producenty studenou sprchou. Takřka 600 milionů dolarů na tržbách by byl skvělý výsledek pro 9 z 10 filmů, ne však pro nafouklou produkci za zhruba 300 milionů. Studio Universal mělo tratit nějakých 100 milionů, což výrazně otřáslo podobou osmého dílu. Ten se od té doby jeví skoro prokletě a jeho problémy nekončí.

I přes to, že si Furiosa (Furiosa: A Mad Max Saga) připsala v průměru devět kladných na jednu zápornou recenzi (a divácké hodnocení je podobné), se z prequelu milovaného návratu George Millera do světa Šíleného Maxe stane propadák, tedy pokud se nestane nějaký zázrak. Snímek v Americe vstoupil do kin během prodlouženého víkendu a vykázal nejnižší tržby, jaké tento distribuční slot zažil za tři desetiletí. Nyní už je nepravděpodobné, že by se ze samotných kin mohl vrátit štědrý rozpočet.

Z Rivalů (Challengers) se nakonec nestal masivní hit, jak se trochu doufalo, nicméně i tak si snímek získal kritiky a to publikum, které vyrazilo, šlo málokdy s hodnocením do podprůměru. Hvězdná Zendaya tak pomohla sicilskému režisérovi Lucu Guadagninovi přiblížit se o krůček blíž k mainstreamu, byť jeho hranici ještě zřejmě zcela nepřekročil. A jeho další film mu k tomu nejspíš nepomůže. Což samozřejmě neznamená, že bude špatný.

Vražda George Floyda policejním důstojníkem vyhnala v roce 2020 existující pnutí mezi etniky Spojených států na maximum. Aktivistické skupiny nabobtnaly, stejně jako jejich hlasitost. Hnutí Black Lives Matter se dostalo do slovníku běžných lidí. Pobuřující Floydova smrt byla především hromosvodem energie, která bobtnala velmi dlouhou dobu a důsledky dalece přesáhly tuto jednu událost. I proto se možná jeví jako podivné točit o jeho osobě životopisný film. Přesto se právě takový projekt pomalu rozjíždí.

I když nám asi nepoděkujete, musíme vám připomenout, že od premiéry druhého Shreka uplynulo dvacet let. Ano, jste staří. Jste ale dost staří, abyste si pamatovali, jak velkou revolucí první Shrek byl? Víte, že byl důsledkem drsné zákulisní války, v níž proti Disneymu stanul nečekaný nový konkurent? Dvojka už přicházela do nového světa. Jak dokázala zužitkovat úspěch jedničky?

Gandalf a Magneto jistě pohltili Iana McKellena, jak si ho většinou představí široká veřejnost. Z jeho vlastního úhlu pohledu se ale jedná jen o špičku ledovce dlouhé kariéry, v níž byly podobné komerční excesy hlavně zábavnou hříčkou. Respektovaný shakespearovský herec dnes slaví 85. narozeniny.

Noční klid se nestane hitem. Z takové ambice ale tento snímek jistě nikdo nepodezírá. Nicméně režisér Michal Hogenauer tu po své prvotině Tiché doteky přichází s dalším nenápadně výrazným počinem, který má potenciál vás strhnout, pokud budete mít to štěstí, že vám padne do noty. Je navíc o něco čitelnější než jeho předchozí sektářský thriller, což lze v tomto případě považovat za plus.

Chystaný desetidílný sandálový opus Those About to Die je jistě pro v Evropě méně provařenou streamovací platformu Peacock předním lákadlem. Po první vlně zpráv, kdy pozitivně zaujala účast milovaného Anthony Hopkinse, však můžeme konfrontovat první fotky. Historikům z nich vstávají vlasy hrůzou na hlavě.

Pravděpodobně není člověk, který by se plně postavil za Olivera Stonea a řekl: „S tímhle chlápkem já na 100 % souhlasím.“ Na to je nevyzpytatelný Američan příliš politicky a ideologicky rozháraný. Obvykle ho označují za krajního levičáka, nicméně to neznamená, že z tohoto úhlu pohledu je jeho pozice konzistentní a předvídatelná. Nejspíš i díky tomu mohl během své kariéry představit několik vysoce podnětných filmů – není nikdo, koho by Stone nedokázal vyvést z míry. Nyní chystá sedmasedmdesátiletý filmař poslední hurá.

Zrovna předevčírem, když se vynořily spekulace o účasti Austina Butlera v oblíbené blockbusterové sérii, jsme si dělali legraci, že aby Disney do svého restartu Pirátů z Karibiku nacpal vše, o čem se spekuluje, musel by naráz nabídnout hned několik filmů. No a hádejte! Internetem právě koluje zpráva, že producent Jerry Bruckheimer naznačil právě to! Někdy je lepší nevtipkovat...