Irena Gerová

Irena Gerová, rozená Krausová (23. června 1949 Praha – 20. prosince 2006 Praha) byla česká režisérka dokumentárních filmů, novinářka, spisovatelka a publicistka. V roce 1967 maturovala na Gymnáziu Nad Štolou a v roce 1972 dokončila studium na fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. Její profesní dráha začala v letech 1973–1974, kdy působila jako redaktorka v nakladatelství ORBIS. Následně v letech 1975–1990 pracovala jako redaktorka v kulturní rubrice Svobodného slova, kde se etablovala jako uznávaná divadelní kritička. Novinářská kariéra a přelomové období Irena Gerová se významně zapsala do české žurnalistiky svými rozhovory s významnými osobnostmi, mezi něž patřili například Michail Baryšnikov či Miloš Forman. Její profesní dráha vyvrcholila v období sametové revoluce, kdy jako první novinářka prolomila informační bariéru a publikovala ve Svobodném slově interview s Václavem Havlem. Po revoluci v roce 1989 spoluzaložila se svým bratrem Richardem Krausem první nezávislou televizi NTV, a.s., kde začala naplno rozvíjet svou dokumentaristickou tvorbu. Dokumentární tvorba Jako dokumentaristka se Irena Gerová věnovala především společenským tématům reflektujícím porevoluční změny v české společnosti. Pro NTV natočila v roce 1991 dokumenty Causa tank (o natírání a přetírání tanku na růžovo a na zeleno) a Dneska už jsme dál? (o manifestacích dva roky po revoluci). V roce 1992 následovaly dokumenty Kam kráčíš právo? (o hladovce M. Marečka) a O divadelním uspořádání státu (o festivalu českých a slovenských divadel). Na přelomu let 1992–1993 vytvořila reportáž Silvestr – Hodina Há z moravsko-slovenské hranice. V roce 1993 natočila dokumenty Trest a zločin (o zabití skinheada Pavlem Opočenským v sebeobraně) a Máte rádi Masaryka? Sociální a zdravotní tematika Významnou část své dokumentaristické tvorby věnovala Irena Gerová sociálním a zdravotním tématům. Pro Ministerstvo zdravotnictví České republiky zpracovala v roce 1997 dva čtyřdílné dokumentární cykly Cukrovka dospělých a Cukrovky se nebojíme. V roce 1998 natočila dokument Pozor, hodný pes! aneb Co je to canisterapie? a v roce 1999 dokument Všichni jsme jenom vážky, který se věnoval problematice Alzheimerovy choroby. Pro ministerstvo také vytvořila sérii pohlednic ze světa postižených s názvem Piš mi! Piš nám! Pišme si!, kde fotografie Lubomíra Kotka doplnila vlastními básněmi. Divadelní a literární tvorba Kromě filmové tvorby se Irena Gerová věnovala i divadlu. V roce 2000 uvedlo Divadlo Radar její úpravu komedie Někdo to rád horké pod názvem Někdo ji rád horkou, kde hlavní ženskou roli ztvárnila její dcera Ester Gerová. Na režii inscenace se podílela s Luďkem Horkým, zatímco hudební spolupráci zajišťoval její manžel Michal Gera. Irena Gerová po sobě zanechala také literární odkaz v podobě nepublikovaných básní, esejí, povídek a filmových scénářů. Posmrtně vyšla její kniha Vyhrabávačky, deníkové zápisky a rozhovory z let 1988 a 1989, kterou v roce 2009 vydal její bratr Richard Kraus ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka.