Anna Iblová

Anna Iblová, narozená 25. března 1893 v Praze, zemřela 16. července 1954 v Praze, byla významná česká divadelní herečka, pedagožka a recitátorka. Počátky kariéry a vzdělání Anna Iblová se narodila na pražské Malé Straně do rodiny úředníka městské spořitelny. Studovala na prvním dívčím gymnáziu Minerva, kde učitelka češtiny prohloubila její vztah k přednesu a divadlu. S otcem často navštěvovala Národní divadlo a v patnácti letech jí matka zařídila hereckou výuku u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. Ta ji v souladu s jejími dispozicemi směřovala k tragickým hrdinkám, neboť pro obor naivek ani pro komický obor neměla Iblová chuť ani fyzické předpoklady. Záhy začala vystupovat pod pseudonymem s ochotníky v Řemeslnické besedě v Karlově ulici. V septimě gymnázium opustila a v roce 1910 nastoupila k divadelní společnosti R. Morávka. Od října 1912 působila dva roky v Intimním (Švandově) divadle na Smíchově. K jejím hereckým kolegům zde patřili například Jiří Steimar, Eduard Kohout a Míla Pačová. Divadelní kariéra Po zbytek života působila v Divadle na Vinohradech v letech 1916 až 1954. Měla vynikající předpoklady pro role hrdinských žen v klasických tragédiích a byla uznávanou recitátorkou. Svůj herecký výraz našla při spolupráci s K. H. Hilarem ve vinohradském divadle – ve vášnivém a patetickém projevu. Hlavním nástrojem jí byl hlas; diváky zasahovala vypjatými polohami v živelných hrdinkách a klasických tragických milenkách, tyčících se vysoko nad všedním světem. Okouzlovala též poetickou melodičností v komediích i lyrických dramatech, citlivostí a jemností ve hrách realistických. Mezi její nejvýznamnější divadelní role patřily: titulní role v Kleistově Panthesilee (1914), titulní role ve Faustině Stanislava Loma (1918), Chimena v Corneillově Cidovi (1919), titulní role v Candidě G. B. Shawa (1919), Miranda v Shakespearově Bouři (1920), Slávka ve Šrámkově Měsíci nad řekou (1922), Viola v Shakespearově Večeru tříkrálovém (1922), Titanie ve Snu noci svatojánské (1923), Portie v Kupci benátském (1924), Terezina v Hamsunově Hře života (1924), Roxana v Rostandově Cyranovi z Bergeracu (1925), Agáta v Pirandellově Rozkoši z počestnosti (1927), Eliška ve Vrchlického Noci na Karlštejně (1927), titulní role v Je Mary Duganová vinna? (1929) a nevěstka v Maughamově Veliké výhře (1934). V pozdějších letech ztvárnila role v Neveuxově Theseovi mořeplavci (1946), Melanii v Gorkého Dostigajevovi a těch druhých (1948) a Bernardu v Lorcově Domu doni Bernardy (1947), což byla československá premiéra této hry. Mezi jejími dalšími hrdinkami dominovaly zradou rozervaná dona Elvíra (Molière: Don Juan), smyslně zvichřená Kleopatra (Shakespeare: Antonius a Kleopatra), lyricky extatická Chimena (Corneille: Cid) či vizionářská Klára z Verhaerenovy sociální epopeje Svítání. Charakteristické postavy Iblové stály mimo všední skutečnost a nesly znaky nadskutečného či snového bytí (Shakespearova Miranda v Bouři, Perdita v Zimní pohádce). Odkazovaly ke světu legend a k horizontu nadosobních hodnot. Blízké byly hereččinu naturelu rovněž dívčí a ženské postavy zmarněných nebo zmarnění propadajících osudů (Nina Zarečná v Čechovově Rackovi, Strindbergova Slečna Julie). Filmová kariéra Český film nedovedl jejího nadání využít. Jen krátce po první světové válce se objevila ve čtyřech českých filmech: Láska je utrpením (1919), Na vysoké stráni, Neznámé matky (1921) a Proudy (1922). V němém filmu Láska je utrpením ztvárnila roli Olgy, kterou opustí slavný herec Milan Dumavský (Vladimír Slavínský) kvůli mladé Zoře (Nina Laušmanová). Novomanželka Zora však stále touží po přepychu a rozhazuje. Milan se rozhodne vydělat u filmu, v němž má vyšplhat na Petřínskou rozhlednu. Při natáčení spadne, utrpí šok a přestane vnímat okolí. Zora ho opustí. Olga Milana stále miluje a chce mu pomoci. Před jeho zraky se také zřítí z rozhledny, Milan utrpí zase šok a je zdráv. Olga také přežila, a tak mohou začít nový život. Film měl úspěch i v zahraničí, dnes ho ale vidět nemůžeme, neboť je pokládán za ztracený. V dalších filmech ztvárnila role: Stáza Šimková v Neznámých matkách (1921), dcera v Na vysoké stráni (1921) a Helena v Proudech (1922). Pedagogická činnost Učila na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. Působila též jako profesorka dramatického oddělení pražské konzervatoře. Jako pedagožka pražské konzervatoře vychovala řadu výrazných hereckých osobností. Osobní život V době působení v Intimním divadle se provdala za herce Národního divadla Otta Bolešku (sňatek 24. 12. 1913, manžel si vzal život 1917), hrála pak i jako Iblová-Bolešková. Jejím druhým manželem byl herec Roman Tuma (1899–1933), člen souboru Divadla na Vinohradech. Anna Iblová zemřela 16. července 1954 v Praze ve věku 61 let. Patřila k nejvýraznějším českým hereckým osobnostem první poloviny 20. století a svým pedagogickým působením ovlivnila další generace českých herců.