Eva Vrbková

Praha /ROZHOVOR/ - Minulý čtvrtek měl premiéru film Rodina je základ státu, rodinné drama a neobyčejné road-movie, inspirované skutečností. Jeho režisér a scenárista, který má za sebou řadu kritiky ceněných děl jako Největší z Čechů, Muži v říji či Pravidla lži, i ocenění - to nejnovější je právě letošní Cena filmové kritiky za Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Simonu Babčákovou ve filmu Největší z Čechů, odpověděl na několik otázek…

Režisér tentokrát sleduje jedno o velké kariérní zhroucení, po němž přichází tragikomická vzpoura realizovaná útěkem časoprostorem ke kořenům a podstatným věcem života: tedy k rodině, jež je základem nejen státu, ale i lidské existence samé.

V novém filmu Roberta Sedláčka, nazvaném Rodina je základ státu, se setkáváme s manažerem v podání Igora Chmely, který je podezřelý z vytunelování banky, a s jeho rodinou. Společným útěkem před spravedlností započne melancholická road movie, která se satiricky zamýšlí nad současnými poměry v Česku.

Není čistý a nelže své ženě. Jen trochu ušpinil pár svých podpisů a doma neříkal všechno. A tenhle svět si nevymyslel, jen se do něj tak nějak zřítil. Tak dlouho pomáhal hajzlům, až přehlédl, že se stal jedním z nich, a pak už nedokázal dělat nic jiného. Všichni přece nemohou být slušní, každý je vlastně tak trochu svině – tak se pojďme sklouznout po šikmé ploše! Bývalý učitel dějepisu, nyní manažer Libor, vlezl do miliardového "tunelu" kvůli těm, které má rád. A myslel, že to pochopí, protože lidé by si přece měli věřit, když už se rozhodnou žít spolu. Řekla mu: "Sereš mě, ani nevíš jak!" Řekl jí: "Nechceš se milovat?" Víc nebylo třeba dodávat, neboť tím bylo řečeno vše.

O tom, že ‚Rodina je základ státu‘, se můžete od tohoto týdne přesvědčit v českých kinech. A to díky stejnojmennému filmu režiséra Roberta Sedláčka. Rodinná road movie, v které hraje třeba i jedna socha Kryštofa Kintery, je nejen o rodinných vztazích, ale má ambice se vyjádřit i k současnému dění v naší společnosti.

Robert Sedláček pro některé představuje cynického kritika, duší ještě stále více dokumentaristu než režiséra hraných filmů, dloubajícího do vosích hnízd naší společnosti. Člověka, jenž publiku s ironickým úšklebkem předkládá prostě „divné“ filmy. Většina diváků naopak tuto velkou režisérskou osobnost vůbec nezná. Všechno má pochopitelně své důvody, avšak mohu hned na začátku svého textu předeslat, že film Rodina je základ státu by se dal označit za nejnormálnější dosavadní Sedláčkův počin.

NA TENTO FILM ROZHODNĚ NECHOĎTE - pokud od českého filmu očekáváte klouzavě povrchní veselé obrázky bez hlavy a paty (Muži v naději), pokud vám imponují silácká gesta otrlých amatérů (Bastardi) nebo pokud vás do kina dokáží dokopat jen bombastické reklamy navozující bombastická očekávání bombastických zápletek (Kajínek). Novinka Roberta Sedláčka ničím takovým není. Ze všeho nejvíc připomíná návštěvu u vašich sousedů, voyeuristické, chvíli komické, chvíli trapné nahlížení do něčího života, který se v mnohém až nebezpečně podobá tomu vašemu!

Praha, Ostrava - V novém snímku Roberta Sedláčka mluví herci s moravským přízvukem. Natáčel se také na jižní Moravě a v podhůří Beskyd. Scenárista a režisér Sedláček si Moravu jako hlavní kulisu pro svůj filmový příběh nevybral náhodou; sám odtud pochází a kontrast moravských exteriérů a Prahy se středními Čechami ještě více vyhrocuje stěžejní konflikt filmového příběhu. Tím je vpád velkého světa byznysu (či spíše podvodů a vyšetřování) do intimních rodinných a mezilidských vztahů.

Ačkoliv se podílel na miliardových zlodějnách, všem okolo tvrdí, že není svině. Jenže doba hojnosti skončila a zatímco jeho šéfové se už na Ruzyni oblékají do tepláků, on ma čtyřiadvacet hodin na rozmyšlenou, zda půjde policii na ruku a ta bude v lecčems shovívavá, nebo se bude pokoušet nějakou chvíli před rukou zákona kličkovat pomocí vět typu "To je vaše interpretace" a pak si všechno odsedí natvrdo. Tedy jestli ho někdo dřív nezastřelí... Přesně takhle scenárista a režisér Robert Sedláček začíná film RODINA JE ZÁKLAD STÁTU, intimní road movie (p)o vlastním osudu, v níž se může najít celá generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků, která v 90. letech odvážně nasedla na divokou vlnu velkých příležitostí a uvěřila Klausovu heslu, že peníze jsou až na prvním místě.

S režisérem a scénáristou Robertem Sedláčkem jsme se měli sejít k večeru v restauraci hotelu u Hejtmana Šárovce, v němž byli ubytováni všichni významní hosté Letní filmové školy. Jelikož byl den po projekci jeho nového filmu Rodina je základ státu, dospával oslavy i předchozí náročný program, během kterého již několik dní diskutoval po projekci svých filmů s diváky. Po půlhodinovém čekání náhle vyrazil ze dveří hotelu, nikoliv naším směrem, ale ven ke kinu Hvězda. Aby tento rozhovor vznikl, museli jsme si ho doslova odchytnout. „Je už hrozně unavený“ a „novináři se ho ptají pořád na to samé dokola“, oznámil nám hned na úvod, čímž mně jako tázající se mnoho odvahy nedodal. Poté si však objednal dvojku červeného a bez známky únavy nebo rozladěnosti začal vykládat.