Jak strávit poslední den s vědomím, že příští nebude? Co si ještě říci s rodinou, než má žena vlastní rukou pod dohledem kamery otočit ventilem s vyžádaným bezbolestným věčným spánkem? Skoro jako v přímém přenosu, bez hodnotících znamének, morálních polemik či emočních výkřiků sleduje Dobrá smrt příběh jednoho odcházení.
Jde ale rozhodně o velmi působivý dokument, který je navíc natočen velmi vkusně, bez touhy po senzaci a bez nějakého mravokárství. Je zřejmé, že filmaři měli natočeny ještě extrémnější záběry, než uvidíme, ale dobře se rozhodli, co a jak na plátně ukáží, aby to mělo dostatečnou sílu a nebylo to ještě nesnesitelné.
Recenzia na film Dobrá smrť sa môže niesť čisto v hodnotení jej formálnych stránok (tu nie je v podstate čo vyčítať), ale v tomto prípade ide o tak silnú tému, že po skončení snímky budete určite viac premýšľať nad jej obsahom a radšej si so známymi do hlbokej noci zafilozofujete, ako by ste hodnotili napríklad jej rytmus, využívanie hudby alebo umiestnenia kamery.
Ak chcel Tomáš Krupa obhájiť možnosť jednotlivca rozhodnúť o tom, akým spôsobom odísť zo sveta, urobil to veľmi dobre. (Z jeho vyjadrení je jasné, že je pro-choice.). Jeho film totiž Janette doslovne neobhajuje, necháva ju hovoriť za seba, snaží sa ukázať, aký je jej svet a aká je ona. Nepodceňuje divákov, používa obrazové metafory a štylizovanú kameru.
Pozornosť divákov si získa, diskusiu nepochybne vyvolá, ale na celospoločenskú zmenu vnímania asi bohužiaľ nebude stačiť. V rámci Krupovej tvorby však cítiť, že ide po jeho debute o vyzretejšie a hlbšie dielo. K dokonalosti mu však chýba ešte veľa.
Nelze pochybnovat, že stará paní film jako takový natočit chtěla. Motivace pro tenhle altruistický aktivismus je zcela zjevná – zatímco Simon, její syn, naplňuje své nevyhnutelně ubývající dny výzkumem v duchu postoje, že jednou třeba půjde s nemocí něco dělat, Janette vychází z premisy, že ještě asi dlouho ne a že to nejmenší, co by stát mohl pro lidi, jako ona, udělat, je umožnit jim důstojnou smrt.
