Za totality u nás Effenbergerovy práce vycházet nesměly, nyní sice mají zelenou, ale zajímají spíše úzký okruh čtenářů. Film Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka mohl jejich řady bohulibě rozšířit, ve výsledku se však blíží příslovečné medvědí službě.
Lov na černého žraloka je bezpochyby významným připomenutím zásadní osobnosti českého poválečného kulturního světa, která byla dlouho opomíjena. Je dobře, že přišel včas – tedy v době, kdy ještě řada pamětníků žije a může tedy přispět svými vzpomínkami; sám Jařab ovšem lituje, že některé důležité stránky Effenbergerovy osobnosti nepoznáme – především pohled Effenbergerových manželek.
Snímek tudíž tak trochu působí dojmem, jako by byl vytvořen „od nás pro nás“ a jako by tvůrci chtěli skrze filmové plátno připomenout osobu nedoceněného českého surrealisty sami sobě. Což nemusí být na škodu. Pak ovšem o zvyšování obecného povědomí o Vratislavu Effenbergerovi nemůže být příliš řeč.
