59%
Plán
- Dokumentární
S rozšířením internetu ale dokumenty čelí dalším výzvám. Pirátství a neochota diváků za filmy platit se staly velkým tématem, na nějž dodnes nikdo nenašel jednoduchou odpověď. K tomuto trendu se přidal rapidní propad rozpočtu veřejnoprávním televizím důsledkem dopadů ekonomické krize. Kinodistribuce zůstala prestižní záležitostí pouze pro několik dokumentárních filmů ročně: ovšem i pro ně znamenala v drtivé většině spíše finanční zátěž než zdroj dofinancování. To pro autorský dokumentární film představuje spirálu se špatným koncem.
Před třemi lety založili lidé kolem Institutu dokumentárního filmu nový think-tank DOK.Incubator, který chce autorům kvalitních dokumentárních projektů pomoci najít své diváky mezinárodně a založit jim i jejich filmu v těchto nejistých časech stabilní kariéru. Pravidelně vozí do Čech špičkové odborníky na produkci, distribuci i dramaturgii dokumentů z celé Evropy. Letos se navíc DOK.Incubator soustředil na trh v USA, který v mnoha ohledech předjímá situaci, v níž se Evropa ocitne za pět, deset let.
Zástupci prestižních televizí (Simon Kilmurry, POV), distribučních společností (Sue Turley, ro*co films) i produkčních společností (Lori Cheatle, Hard Working Movies) z New Yorku a Los Angeles tak v Telči v září diskutovali o tom, že internet je pro dokumentární film nejen hrozbou, ale také velkou příležitostí.
„Sociální sítě pomalu mění strukturu společnosti a namísto sociálních vrstev začínáme mluvit o „klanech“, které spojují určité zájmy, názory, témata. Tak se může stát, že film, který by dříve zajímal tisícovku Čechů, žijících ve velkých městech, najednou najde diváky v Německu, Argentině, Austrálii,“ říká Lori Cheatle, producentka z newyorského studia Hard Working Movies.
„Každý film však potřebuje trochu jinou strategii. Pokud například uvádíme
film v kinech, děláme to proto, abychom zvýšili povědomí o filmu – a následně prodali na DVD a přes VOD. Kinodistribuce je v současné době v zásadě marketingový nástroj a úspěchem je, pokud alespoň pokryje vlastní náklady na marketing. Skutečný příjem se ale nachází právě na internetu, kde si lidé o filmu řeknou na sociálních sítích a můžou si jej legálně stahovat buď přímo z webových stránek filmu nebo na platformách jako je Amazon, Netflix nebo Hulu. Zdrojů financování těchto VOD je přitom mnoho, placeným členstvím počínaje a reklamou na stránkách konče. Je to dynamické odvětví.“
Distribuce v kinech, televizích a online přitom už není jedinou možností, jak oslovit diváky. „Ukazuje se, že například hollywoodská studia nebo dramaturgové muzikálů na Broadway nacházejí v dokumentárních příbězích inspiraci a jsou ochotní platit šestimístné částky za právo adaptovat je na muzikál či hraný film,“ říká Sue Turley, výkonná ředitelka distribuční společnosti ro*co films. „Producenti si však musí už při natáčení ohlídat, aby měli ve smlouvě s natáčenými tuto možnost ošetřenou,“ dodává. ro*co films zároveň prodává práva na projekci dokumentů velkým univerzitám v USA i Kanadě, které za nákup DVD s právem projekcí pro studenty platí několik tisíc dolarů.
Upoutávka k dokumentárnímu filmu Sacro Gra, který loni získal jako první dokument v historii hlavní cenu na festivalu v Benátkách:
„Dokumentární příběhy mají velkou výhodu: nesou autentickou zprávu o realitě, v níž žijeme. Mají proto budoucnost nejenom v artových kinech, kulturních kanálech televizí a na festivalech, ale právě díky internetu jsou relevantní pro vědce, studenty, ale třeba i velké noviny, které musí plnit svoje online kanály. New York Times, Wall Street Journal a nově i The Independent tak mají svou dokumentární sekci, kde každý týden představí krátký film milionům čtenářů. Dostat se k divákům naopak nikdy nebylo snazší,“ uzavírá Simon Kilmurry, ředitel kanálu nezávislého filmu POV, na Americké veřejnoprávní televizi PBS.
