Recenze: Smyčka

Zatímco soudruh Gottwald ve filmovém týdeníku davům nadšených lidí oznamuje, že prezident všechny jeho návrhy přijal, v přítmí kinosálu se začíná něco, co vlastně nikdy neskončilo. Stačil jeden dotyk, pohled do očí, první vášnivé políbení a je to zpátky - krutý čas války, který je učinil nejšťastnějším. Jako totálně nasazení tehdy neměli nic jiného než sami sebe. Jeden z mnoha spojeneckých náletů na Drážďany ovšem jejich cesty rozdělil. Zatímco on se dlouho vracel do života, ona, aniž by o jeho osudu cokoliv věděla, se provdala. Dnes stojí každý jinde. On (Ondřej Kavan) je nejmladším členem ústředního výboru komunistické strany Československa, zástupcem šéfredaktora Rudého práva a nadějným básníkem, kterému se dostalo přezdívky "rudý Mácha", ona (Martina Preissová, roz. Válková) význačnou českou herečkou a manželkou neméně důležitého sociálnědemokratického poslance Felixe Fischera (Viktor Preiss).

Je blátivé předjaří roku 1948 a zatímco lid se opájí svým domnělým vítězstvím, strana se rychle opevňuje ve svých dobytých pozicích a v zájmu jakýchsi vyšších cílů chystá tvrdé rány pod pás. Trnem v oku jí je momentálně právě  poslanec Fischer, který není nadšený ze slučování svojí strany se stranou komunistickou a rád by v ní místo tuhé stranické disciplíny pěstoval něco tak nepříjemného a nevyzpytatelného, jako je vnitrostranická diskuse. Básník Jan Soukup, jenž právě jako komunista s největší radostí podepsal spolupráci se státní bezpečností, má být ten, kdo tento problém pomůže straně vyřešit. Politický veterán Fischer zatím nabízí svému někdejšímu žákovi tykání, děkuje mu za válečnou pomoc manželce Kamile a zve ho k důvěrné politické debatě se svými nejbližšími spolupracovníky. Velká zpravodajská hra, v níž dostal hlavní roli agent, který ani chvíli nepřemýšlel nad tím, proč mu soudruzi estébáci dali zrovna krycí jméno Kamil, začíná...

Jestli někdo opravdu velmi dobře zná mechanismy komunistické moci (nejen) 40. a 50. let, pak právě Pavel Kohout, kdysi člen partaje a přední představitel budovatelské poezie, později reformní komunista a ještě později signatář Charty 77 a rakouský emigrant. A jestli se někým nechal ve svém příběhu inspirovat, pak očividně barvitým osudem sociálně-demokratického poslance Bohumila Laušmana (1903-1963), jehož život vyhasl za velmi podivných okolností v ruzyňské věznici. 

Kohoutův text je vizitkou zkušeného autora. Expozice příběhu je sice poněkud složitá a divák musí absolvovat několik trpně popisných dlouhých promluv, aby se mohl zorientovat v postavách a jejich spletité minulosti, ale ještě dřív, než se tak stane, už je chycen pevně zápletkou a napětím, které nepovolí téměř až do samotného konce. Říkám-li téměř, pak myslím dovětek z května 1953, který víc než pevnou součástí příběhu je nepříliš zdařilým a tudíž ani přesvědčivým kázáním o morálce, že zlu by se nemělo ustupovat za žádných okolností, nebo nás zcela pohltí. Ano, Kohout je mistrem slova. Klade je za sebe s milimetrovou přesností. Dokáže strhnout akcí, jemným detailem přesně charakterizovat člověka (jeden estébák není schopen skloňovat, druhý se vyžívá ve zdrobnělinách) i napínat dramatickou stavbou, obejde se bez hluchých míst, jen - a to je snad právě to neblahé dědictví z komunistických let - rád poučuje a vychovává. Dokud je ve službách vyprávění, je skvostný, jakmile se nad příběh povznese a začne divákům tak nějak hledět do očí, je zle.

Režisér Viktor Polesný není zrovna z těch, kteří by si tykali s nuancemi filmové řeči, zato umí poznat dobré herce. A ti, které si vybral do Smyčky, se mu za možnost pracovat s perfektně připraveným textem, odvděčili měrou vskutku vrchovatou. Překvapuje už volba ústřední dvojce, ale jak Martina Preissová, tak zejména Ondřej Kavan, pro něhož je to teprvé druhá hlavní role ve filmu (tou první bylo Renčovo Polojasno), nezůstávají nijak pozadu za svými mnohem ostřílenějšími staršími kolegy a že Viktor Preiss, Vladimír Dlouhý nebo Jaromír Hanzlík se tu prezentují ve vskutku oslnivé formě! Je to radost vidět dobré herce, když se potkají s dobrým textem a ostatní se jim do toho příliš nepletou, což velmi dobře poznal i skladatel Emil Viklický, jehož hudba je úsporně přesná.

Politický thriller Smyčka patří přesně k těm titulům, které veřejnoprávní obrazovce sluší ze všeho nejvíc, a zdařile navazuje na tradici, kterou v České televizi v minulých letech budoval režisér Jaromír Polišenský snímky Gambit, In nomine patris, Stříbrná vůně mrazu a Swingtime. 

Smyčku můžete vidět dnes večer na programu ČT1 od 20 hodin.

Více informací naleznete na kartě filmu.