Vernisáže, novinové články a ubohé životy. Ve filmu Je mi ze sebe špatně dáví hlavní hrdinka krev a upozorňuje na společenskou apatii

Norsko-švédské drama navazuje na tradici skandinávských filmů, které se štiplavým cynismem poukazují na patologické jevy ve vztazích a ve společnosti. Borgli se v prvním plánu zaměřuje na nezdravé soužití Signe (Kristine Kujath Thorp) a Thomase (Eirik Sæther), jejichž partnerství spočívá v neustálém poměřování. Ona pracuje v kavárně, on vykrádá obchody s židlemi a pohovkami a tvoří z nich takzvané konceptuální umění.

Postavy Thomase a Signe nesou výrazné rysy narcistické poruchy osobnosti, mezi které patří potřeba obdivu od druhých, nedostatek empatie, nízké sebevědomí či stud. Signe hraje především očima, tvář má často strnulou. Thomas je extrovertnější, dokáže se usmát, působí jako opatrovník, někdy dokonce jako kdyby byl rodič své partnerky. I on je však postižený a dělá mu dobře pozornost.

Pozadí toho, odkud se porucha osobnosti obou partnerů vzala, však snímek nerozkrývá. O Thomasově dětství, rodičích a historii se nedozvíme nic. Signe filmem provází otec, který se jí nevěnoval a ona na něj zanevřela. Má naopak starostlivou matku, která jí při návštěvě v nemocnici odkáže na pomoc holistického léčitele.

Thomase vidina, že se může stát uznávaným umělcem, pohltí, což je Signe krajně nepříjemné a začne na sebe výrazněji strhávat pozornost. Například na jeho vernisáži simuluje alergickou reakci na ořechy, ale bez dostatečného výsledku.

Signe v kavárně, kde pracuje, utrpí šok poté, co jí do náruče vběhne žena pokousaná psem. Přede všemi se pasuje do role té, která oběť incidentu zachránila, jenže ani to jí nestačí. Nakonec se rozhodne ke krajnímu řešení, zajistí si ruský lék na úzkost lidexol (pro potřeby filmu smyšlený), jehož nežádoucími vedlejšími účinky jsou vyrážka po celém těle, dušnost a krvácení. Kam až fyzická destrukce zajde? A bude to stačit, aby v získání pozornosti převýšila svého partnera?

Co dvojici spojuje? Nezdravá snaha být vidět. Ta Signe dovede do fáze, kdy její zkrvavenou a zjizvenou tvář zahalí nemocniční maska. Neodloží ji ani během milování s Thomasem. Jeho city se snaží obměkčit vtíravou myšlenkou, že mohla zemřít. Vše doprovázejí její představy imaginárního pohřbu a zástupu smutečních hostů, které ji sytí a jsou nadřazeny sexu s partnerem.

Signe v jedné scéně z večírku svůj narcismus popírá a vymezuje se proti němu. V jiné pasáži své dosavadní přítelkyni sděluje, že si svůj úděl nevybrala. „Nikdo nechce být psychopat,“ naléhá v jednom z posledních pokusů neztratit kamarádku. Signe je ale ve výsledku nejen obětí sebe sama, ale též výchovy svých rodičů, společenských norem a partnera, který ji v důležitých chvílích nepodrží. Když za ní totiž Thomas přijde prvně do nemocnice, zeptá se: „Není to nakažlivé?“ a myslí tím především sám na sebe a svoje zdraví.

Signe drží při životě pocit, že jí má někdo rád, že jí oceňuje. Svého partnera se poté, co svou domnělou nemoc zmedializovala, ptá: „Jsi na mě pyšný?“ Když jí odvětí, že je odvážná, že o tom dokáže mluvit, je na vrcholu blaha. V nejradostnější scéně celého filmu Signe chodí kolem trafiky, sleduje noviny s vlastní fotkou a tam, kde v regálu chybí, je doplní, aby nebylo pochyb o tom, kdo je hvězdou dne. Žena se naparuje jako páv, jako kdyby nabyla sebevědomí a byla konečně šťastná, nehledě na fyzický a duševní stav. Divák může se Signe soucítit, odsoudit ji za vychloubačnost, dětinskost, sdílet s ní úzkost.

Režisér Kristoffer Borgli je ve své práci mimořádně důsledný, v důmyslných střizích střídá obrazy reality s představami blížícími se nočním můrám, které sytí Signino nitro. V lyričtějších pasážích filmu autor využívá teskné klasické hudby, v dramatičtějších pasážích hraničících s prvky body hororu spustí na vtíravou thrillerovou notu.

Film Je mi ze sebe špatně funguje na několika úrovních. Jako vztahové psychologické drama, v němž se řeší především pozornost a sobeckost partnerů. Jako uvěřitelná případová studie narcismu, dovedená do extrému. I jako důrazné poukázání na to, že každý, v případě Signe mimořádně osamocený, člověk si na světě a ve společnosti hledá své místo.