Recenze: Saw 3D je solidním uzavřením série

Se sérii Saw je to složité. První (geniálně jednoduchý a efektní) díl se dočkal ohromné odezvy a následoval „Matrix“ efekt. Na uzavřený příběh tvůrci našroubovali další díly, se kterými se údajně „od počátku počítalo“, odkazovali v nich k jedničce a přetvářeli známé skutečnosti. Zatímco však zmíněný Matrix se držel v jasné lince, kdy A vede k B, B vede k C a tak dále, Saw se drze vydalo po vzoru Ztracených, tedy směrem náhodného odkrývání skutečností V televizi podobný koncept funguje vzhledem k pouhé týdenní pauze. V kině jde o podstatně nevděčnější záležitost. Je nepravděpodobné, že by si po roce běžný divák pamatoval všechny klíčové detaily. Tím si Saw zcela úmyslně zužuje okruh diváků, kteří budou po celou dobu v obraze. Masovou návštěvnost proto dohání vynalézavými mordy, které jsou zpravidla velmi sadistické a krvavé.

Řešil jsem to již při hodnocení předchozích částí a stále si nejsem jistý tím, zdali za onen „seriálový“ směr tvůrce Saw plesknout, nebo jejich odvahu ocenit. V rámci filmových sérií určených do kin jde o naprosto jedinečný projekt a tudíž ho nelze s ničím porovnávat. Jiné mnohadílné série (Noční můry v Elm Street, Smrtonosná past, James Bond) sice též odkazují ke svým předchůdcům, jednotlivé díly jsou ale funkční samo o sobě. Tohle u série Saw přestalo platit ve čtvrté epizodě, kdy se tvůrci vzdali pouhého opakovaného mustru a rozehráli hru, které odkazuje buď k tomu, co se stalo, nebo k tomu, co se stane až v příští epizodě (!). Neznalým vstup zakázán.

Hodnocení těch, kteří sérii dostatečně neznají, proto příliš o kvalitě jednotlivých dílů nevypovídá. Nemůžete hodnotit děj, který podle vás vede „odnikud nikam a u něhož nechápete motivaci nejrůznějších postav“, když vidíte pouhý fragment celku. Za tohle si ale tvůrci můžou sami zvolenou hrou. Jít na sedmičku s tím, že si nepamatujete jednotlivé postavy a jejich motivace, je podobně naivní, jako začít seriál Ztraceni třetí sezónou a věřit, že se "nějak zorientujete". Takhle to v sérii Saw zkrátka nefunguje.

Já sám patřím do zkušenější skupiny, kdy mám alespoň rámcový přehled o tom, kdo co dělá a proč. Sedmý díl přivádí na scénu několik nových a několik starých postav. Costas Mandylor je jako Hoffman stále vrcholně nesympatický, Tobin Bell má tentokrát (ke škodě publika) jen minimum výstupů a většina ostatních umře rychleji, než se stihne rozkoukat. Potěší návrat Caryho Elwese alias doktora Gorgona (který byl pouze v prvním díle!), mini-rolička frontmana kapely Linkin Park Chestera Bennington a Sean Patrick Flanery (mladý Indiana Jones), který je tentokrát klíčovým hráčem vražedné hry.

Sedmička uzavírá, ohlíží se, doplňuje mezery a to vše bez ohledu na znalost / neznalost publika. Snad v rámci jistého „zpřístupnění“ i méně zkušeným je proto (podobně jako ve třetím díle) do vřavy okolo nahánění Hoffmana vražena linii Flaneryho, na jehož schopnostech závisí životy jiných.

Důležité jsou samozřejmě smrtící stroje, které se od jedničky výrazně zkomplikovaly. Přes přítomnost 3D efektu se tentokrát nepovedlo přijít s ničím opravdu výživným. Nic extra zajímavého, co by si chtěli zvrhlíci postavit ve své garáží. Finále tedy z hlediska pastí nijak velkolepé není.

Mnohem zajímavější je využití mediálního tlaku, se kterým souvisí i to, že je hra částečně přenesena do exteriérů. Ždímání vlastního fenoménu připomíná sérii Vřískot, dominový efekt pastí Nezvratný osud, na rozdíl od obojího se ovšem série Saw vyhýbá humoru, díky čemuž je těžkopádnější (případně nechtěně směšná). Šťastnou ruku měli tvůrci při obsazení Flaneryho, který umí dolovat sympatie a jeho zapojení do hry navíc slouží ději.

Prvek překvapení je nenávratně pryč a snaživá pointa tudíž úplně nefunguje. Divák je po šesti dílech spíše unaveným pozorovatelem toho všeho. To je částečně dáno samotným Hoffmanem, který je (ač v několika posledních epizodách hlavní padouch) pouhým stínem charismatického Bella alias Jigsawa. Přesto se musí nechat, že „blbě vymyšlené“ to tvůrci nemají.

Trvalo to sedm let a vražedná hra dospěla do svého finále. Kdo čekal opravdu velkolepou akci, ten bude odcházet zklamán. Série se zkrátka dokodrcala do finiše se svou klasickou krvavou laxností. Pasti jsou slabší, na druhou stranu žaludek testují slušně. Jediný výraznější rozdíl oproti předchozím dílům je v tom, že uváže (v podstatě všechny) volné konce.

Takže vše zůstalo při starém – odpůrci budou tenhle díl posílat do pekel a fanoušci s ním nebudou mít větší problém. Sympatický Flanery a solidní tempo sedmý díl o něco povyšují (minimálně nad trojku, čtyřku a pětku), takže nakonec za relativně smířlivých 65%. Nenudil jsem se, párkrát odvrátil oči, chvílemi byl napnutý a konec akceptoval. To není na sedmý díl vyšeptalé série, která měla být maximálně trilogií, zas tak špatný výsledek.

Hodnocení: 65%

P.S. V HCE si zaslouží pochvalu za titulkovou kopii, která je důkazem toho, že i ve 3D není čtení titulků problém. Další horor v kinech s českým dabingem bych letos už asi nepřežil.