Postřehy: Kněžna Libuše – Monthy Python, kterým došly nápady

Víc rituálů a působivého vizuálního umění byste však nasáli při návštěvě jednoho z řady trance festivalů, které se pořádají i v České republice, daleko od městské civilizace. Člověk by od snímku, za nímž stojí vyznavačka new age, čekal alespoň zajímavý vizuál, když už se drasticky šetřilo na výpravě, kulisách i komparsu.

Scénář filmu, jehož sepsání prý Wernerovi trvalo rok a půl, tvoří kapitolu samu pro sebe. Když odhlédnu od mytologických fragmentů, vyvstane před diváky příběh Přemysla, který neoře, ale chová ovce a pěstuje bylinky. Když jednou Libuše nepřijede na předem domluvenou schůzku (soulož za úplňku), Přemysl se urazí a vyvine dostatečný nátlak na lesbicky založenou Vlastu, kterou však nakonec také nechá a vrátí se k Libuši, aby vládl železnou pěstí Vyšehradu. Vlasta prokleje celý mužský rod i Libuši a vydá se na válečné tažení, kterému neunikne jedna z nejkomičtějších postav snímku, herec Pavel Kříž, jemuž Vlasta velmi brutálně vydloubne oko!

Libuše mezi tím navštíví urostlého sedláka, po kterém prý vždycky toužila (scéna připomíná namlouvání z italského porna 80. let), načež ho Přemysl nechá bezcitně popravit. Ve slabé chvilce nicméně Libuše s Přemyslem zplodí potomka, bezcitný vladař probodne Vlastu a Libuše se utopí ve Vltavě.

Nečekejte však žádné davové scény, zajímavé kulisy ani lokace. Když například družinu kolem kněžny Libuše přepadnou obávaní Avaři, je jich na scéně asi pět. Vyšehrad obhospodařuje skupinka zhruba deseti věrných, v dolech fárají asi tak tři horníci a zemědělci jsou téměř všichni zabiti.

Co si o tom všem pomyslí zahraniční diváci, které chtěl natočením snímku Constantin Werner seznámit s poutavou mytologií Čechů? Nic (dobrého).

Více informací naleznete na kartě filmu.