30.9.2021, 14:00

Film a architektura 2021: S dramaturgyní festivalu Karolínou Vackovou o nepochopených normalizačních stavbách, současných trendech a filmu jako vděčném médiu

Film a architektura 2021: S dramaturgyní festivalu Karolínou Vackovou o nepochopených normalizačních stavbách, současných trendech a filmu jako vděčném médiu 15 obrázků v galerii
Havana, from on High | Foto: Film a architektura
V Praze a dalších šestnácti městech na území České republiky a Slovenska dnes startuje festival Film a architektura, který přináší jubilejní desátý ročník přehlídky věnující se architektuře, urbanismu a prostředí, jež člověka ovlivňuje a formuje. O úloze architektury, tipech na zajímavé filmy a dalších tématech jsme si povídali s dramaturgyní festivalu Film a architektura Karolínou Vackovou.
Karolína Vacková, dramaturgyně a produkční festivalu Film a architektura. | Foto: Film a architektura

Film a architektura se letos koná podesáté. Co se za tu dobu podařilo a jaké máte cíle do budoucna?

„Historie festivalu sahá až do roku 2002, kdy byla poprvé představena série snímků zaměřených na švýcarskou architekturu. Od té doby se festival vyvinul do té podoby, kdy se od roku 2016 koná každoročně. Jezdí k nám tvůrci z celého světa, konají se doprovodné programy propojující řadu různých uměleckých oborů – například letošní taneční performance souboru 420PEOPLE k promítání filmu Body-Buildings – a podílí se na projektech se zahraničními filmovými festivaly o architektuře, s rotterdamským AFFR nebo s kodaňským CAF. Film a architektura má i tu přidanou hodnotu, že se kromě Prahy koná také v menších městech po celé republice a na Slovensku, letos celkem v sedmnácti městech. Do budoucna bychom se chtěli více etablovat v regionálních městech, aby se nejednalo pouze o jednotlivé projekce. Dále pak chceme rozšířit náš speciální doprovodný program a ještě více se propojit se zahraničními tvůrci, což bylo v době pandemie velmi omezené.“

Mají lidé o spojení film – architektura zájem? Daří se přitáhnout i návštěvníky mimo profesní či akademickou komunitu?

„Film je vděčné médium – je srozumitelné, poutavé a má schopnost propojit více témat a myšlenek naráz. Skrze něj se tak snažíme oslovit nejen odbornou veřejnost, ale kohokoliv, kdo se zajímá o prostředí, ve kterém žije. Dramaturgie festivalu nabízí jak dokumenty zaměřené například na jednoho autora, tak i snímky, které tematicky přesahují do celospolečenských otázek či do jiných oborů. Architektura propojuje místa, lidi a kultury, ovlivňuje nás na mnoha úrovních, je tedy něčím, co se týká každého z nás. Právě téma spojení se stalo hlavním tématem letošního ročníku. Spolek KRUH, který je organizátorem festivalů Film a architektura a Dne architektury, se snaží povědomí o architektuře dostat mezi širokou veřejnost už posledních dvacet let prostřednictvím přednášek, komentovaných procházek i prohlídek běžně nepřístupných staveb. Zájem o architekturu a města je teď silný trend, který zaznamenávám i v zahraničí přes naše partnery. Vzniká také daleko více filmů s touto tematikou.“

A Machine to Live In | Foto: Film a architektura

Moderní architektura je vzhledem k tomu, že by jejímu tuzemskému zakladateli Janu Kotěrovi bylo letos 150 let, poměrně starý pojem. V čem se podle vás liší architektonické výzvy současnosti od těch ze začátku 20. století? A jsou některé, které zůstaly stále nenaplněné?

„Myslím, že modernističtí architekti se potýkali se stejnou problematikou jako ti dnešní – nedostatkem bydlení a hledáním definice kvality bydlení. Rozdíl je ale asi takový, že současní architekti a urbanisté jsou si vědomi toho, že je velmi složité plánovat od stolu, jak vybudovat na zelené louce fungující město. Příkladem je letos promítaný snímek A Machine to Live In, který představuje architekturu města Brasilia – vrcholu modernismu. Svou dokonalou propracovaností se ale stalo spíše nesnadno obyvatelnou utopií. Vnímám, že dnešní urbanisté naopak považují rozmanitost jednotlivých složek města jako potřebný předpoklad pro jejich dlouhodobé fungování a rozvoj.“

Spaceship Earth | Foto: Film a architektura

Na které tituly a hosty z letošní festivalové nabídky byste upozornila?

„Kromě zmíněného promítání Body-Buildings, které proběhne za přítomnosti režiséra Henriqua Pini, je to určitě zahajovací snímek Spaceship Earth – bizarní příběh opulentního projektu simulace života v kosmické kolonii, za kterým stál kult samozvaných vizionářů. Zajímavé téma hranice mezi soukromým a veřejným prostorem přináší film Over the Walls z části Marseille, kde kvůli vznikajícím zátarasům chodníků u soukromých rezidencí musí chodci například přelézat betonové bloky, aby se dostali do školy. Letos jsme se snažili více usadit také v Brně – snímek Mario Botta. The Space Beyond o významném švýcarském architektovi sakrálních staveb uvede v kině Scala architekt Marek Štěpán. Kvůli dlouhodobému nedostatku bytů má Havana na svých střechách pulzující komunitu nelegálních domů, kterou přibližuje několika kanadskými filmovými cenami ověnčený dokument Havana, from on High. Film poputuje v rámci ozvěn festivalu do brutalistního kinosálu na Velvyslanectví České republiky v Berlíně.“

Na seznamu filmů máte například dokumenty o nacistické zotavovně Inside Prora nebo film zaměřený na poválečné Drážďany. Jak moc je podle vás architektura a její podoba ovlivněna politikou a mocenskými přístupy?

„Odpověď má v tomto případě dvě roviny. Jedna je, jakým způsobem měl daný politický systém vliv na podobu vznikající architektury. Příkladem toho může být socialistický realismus – monumentální stavby s vyobrazeným pracujícím lidem, případně s významnými představiteli komunistické strany. Druhý úhel pohledu je takový, jak je architektura, která je spojována s dobou vzniku, společností vnímána. Pozitivně je dnes přijímán třeba ‚prvorepublikový‘ funkcionalismus, zato nepochopené zůstávají stavby ‚normalizační‘. Právě tomuto tématu se budeme věnovat v panelové diskuzi Česká architektura a relikty politických režimů po promítání dokumentu věnujícímu se revitalizaci Drážďan – Where to with History?

Inside Prora | Foto: Film a architektura

V Praze se nové stavby de facto neobjevují, vše se děje mimo metropoli. Jak jste naznačila výše, mnohé klenoty z éry normalizace se bourají. O čem to vypovídá?

„V České republice je obzvlášť v posledních letech realizována řada skvělých projektů. Nízká četnost je často přičítána zdlouhavým stavebním řízením, které novou výstavbu prodlužuje a především prodražuje. V Praze je pak složitější budování v památkově chráněných oblastech.

U brutalistních staveb dochází k velkému nepochopení, kterému do jisté míry rozumím. Syrovost materiálu, šedost barev a dominance v prostoru dokáže vyvolat nepříjemné pocity tehdy, když jsou budovy zanedbány. V 90. letech tyto domy čelily předsudkům spojování s minulým režimem, zároveň hledaly své praktické využití v době nové. Toto vakuum dostalo velkou část z nich do stavu, kdy byla jejich renovace obrovskou ekonomickou zátěží. Nicméně se jedná o architektonické unikáty, které ve své době konkurovaly Západu, projekty takových rozměrů a kvalit už pravděpodobně nemohou jen tak někdy vzniknout. Pragmatismus developerů a postoj velké části společnosti nás dostal do momentu jejich bourání, nehledě na enormní úsilí odborné veřejnosti. V minulém roce jsme se věnovali tématu archivace architektury, kde byl mimo jiné promítán krátký snímek Brutal Neglect právě o hotelu Thermal těsně před jeho necitlivou rekonstrukcí.“

Má současná architektura nějaké jasné trendy? Které zaujaly vás?

„Trendů by se dala vypozorovat řada. Mám vztah k historii, takže se mi líbí implementace současné architektury do historických budov po vzoru Davida Chipperfielda, podobným stylem byl nedávno rekonstruován palác hradu Helfštýn. Obecně je mi sympatický přístup architektů vnímavý k prostředí a potřebám obyvatelů místa, ve kterém jejich stavby vznikají. Inkluzivním přístupem se vyznačuje i dánská architektka Dorte Mandrup. Dokument o její tvorbě uvedeme ve speciální projekci spolu s Copenhagen Architecture Festival ve středu 6. října v prostorách Fakultury architektury ČVUT. Po projekci se také spojíme přímo s architektkou.“

Festival Film a architektura zavítá ve dnech 30. září – 4. října do sedmnácti měst České republiky a na Slovensko. | Foto: Film a architektura
Ankety
Půjdete do kina na Dunu?
Určitě, nemůžu se dočkat!
Ne, sci-fi mě nezajímají
Do kina nechodím, na filmy koukám jen doma
Co je to Duna?
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist