Rohy: Fantasy horor s Danielem Radcliffem rozvíjí novodobé pojetí Satana. Pohrává si též s křesťanstvím a černým humorem

Rohy, v anglickém originálu Horns, je filmové drama z roku 2013. Režisérem je Francouz Alexander Aja, který má za sebou mimo jiné režii titulů Piraňa 3D (2010), Hory mají oči (2006) nebo Kořist (2019). Do hlavní role protagonisty Iga Perrishe se rozhodl angažovat Daniela Radcliffa a celý snímek je inspirován stejnojmennou knižní předlohou od spisovatele Joea Hilla.

Příběh se odehrává v moderním časoprostoru, na blíže neurčeném místě. Dle architektury a městských ulic ale předpokládám, že je to někde na území USA. Ig Perrish měl doslova perfektní život. Pochází ze zámožné rodiny, už v dětství získal ženu svých snů, krásnou rusovlásku Merrin, a v neposlední řadě má pár dobrých přátel. Život je ale známý tím, že si s jeho účastníky velmi rád pohrává, a do osudu Iga se rozhodne zasáhnout opravdu brutálním způsobem. Jeho přítelkyně Merrin byla za neobjasněných okolností brutálně zavražděna a Ig je hlavním podezřelým, protože byl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.

Jeho obvinění ale sahá až tak daleko, že v městě není pořádně nikdo, kdo by mu věřil. Dokonce se zdá, že ani jeho vlastní rodina. Zlomený a neprávem obviněný mladík, pak žije na útěku ze dne na den a neštěstí utápí v alkoholu. Když se stane svědkem smuteční řeči otce Merry, který Iga přede všemi uráží a téměř proklíná, tak už to Ig nervově nevydrží a naštve se na celý svět i nebe. A to doslova. Pošle boha do háje a tím se od něj nadobro odvrátí.

Na další den jej pak ovšem čeká ne zrovna milé překvapení v podobě dvou výrůstků na čele, které jak brzy Ig pochopí, mají poněkud magické účinky. Najednou se mu všichni svěřují se svými černými myšlenkami a chtějí jeho svolení k některým jejich podniknutím. Ig se brzy rozhodne svého „daru“ využít, a tak se vydává na dlouhou cestu za nalezením skutečného vraha své životní lásky.

Snímek si velmi originální a zajímavou formou si pohrává s křesťanskými motivy Lucifera a jeho vyhoštění z nebe. Ig se stává jeho novodobým obrazem, protože stejně jako Lucifer i on byl vzorným, velmi přátelským a obětavým přítelem. Teprve nepěkné zkušenosti jeho bytí na Zemi značně změnily a donutily ho spáchat pár nepěkných věcí. Z lidského anděla se zde rázem stává sám ďábel a jeho osud se tak otočil zcela jiným směrem, než jaký si kdy mohl vůbec představit.

Knihu jsem bohužel nečetla, a tak nemohu porovnat jejich vzájemné podobnosti a už vůbec ne kvality. Přesto se pro mě ale Rohy staly jednou z těch oblíbenějších hororových dramatických polo komedií, na kterou se nejspíše ještě párkrát podívám. Příběh by se kde komu mohl zdát nejprve malinko neoriginálním, ale dle mého názoru je zde tolik vedlejších motivů, zápletek a zvratů, které jej od ostatních velmi odlišují.

Například si zajímavě pohrává s prvky humoru, který je někdy téměř až černý, čímž si pro mě vysloužil další velké sympatie. Vtipné narážky jsou zkrátka vždy ve správném čase na správném místě, ale to samé platí o dramatických momentech. Ty vás donutí s hlavními protagonisty soucítit a fandit Igovi s jeho originálním řešením kriminálního případu. Je zde zajímavé sledovat, jak veřejné mínění dokáže velmi lehce ovlivnit hluboké rodinné vztahy a prakticky vzato zcela odrovnat život mladého člověka.

Zajímavou také shledávám kompozici vypravování, která je sice lineární, ale s retrospektivními prvky. Ty nám pomáhají pochopit hluboký vztah mezi dvěma milenci, jejich povahy a také charaktery všech dalších hlavních postav, které ve snímku vystupují. Dává nám to tedy šanci prozkoumat celý kriminální příběh v mnohem hlubším měřítku, než je tomu v ostatních filmech s detektivní zápletkou. Snadno si zde uděláme finální obrázek o všech postavách, a tak na konci možná nebudete zase tolik překvapení.

Upřímně nevím o ničem konkrétním, co bych mohla vytknout. Mám jen jednu osobní věc a tou je Daniel Radcliffe. Z nějakého důvodu, i když je to herec dobrý, mi do role zrovna dvakrát nesedl. I přesto, že je postavově velmi drobný, a tak by se dalo říct, že je pro Iga jako stvořený, jsem mu jeho herectví zrovna dvakrát nevěřila. Ale je to jen můj osobní názor a věřím tomu, že spousta lidí jej se mnou nemusí sdílet. Zároveň nejsem z nějakého důvodu ze snímku zrovna dvakrát odvázaná, což si také nedokážu vysvětlit. I když nemám nějaké jasné opěrné myšlenky, které bych zde mohla vypsat, tak ve mně film zkrátka nezanechal tak silné emocionální a uspokojivé napětí, které ve mně probouzí jiné filmy podobného ražení. Čím to může být?

Možná to je mou nespokojeností s hereckým obsazením. Možná je to absence nějakých dramatických a zajímavých záběrů, které by mi po celou dobu svazovaly oči k monitoru. Nebo za to může také soundtrack, který je sice místy velmi dynamický, například song Personal Jesus od Marilyna Mansona, byl ve filmu naprosto epicky zařazený. O zbytku hudby se to ale moc říct nedá. Nemůžu tedy snímku udělit tak vysoké hodnocení, jako bych mu možná dát chtěla. Přesto jej ale s čistým svědomím doporučuji. Nově je ke zhlédnutí na platformách Netflix, tak rozhodně neváhejte tento originálně zpracovaný snímek zhlédnout.

Hodnocení: 70%