Mořské panny a jejich ztvárnění. Jsou jen pro děti, nebo i pro dospělé?

Seriálů a filmů s tematikou mořských panen je opravdu spousta. Ať už se jedná o pohádky pro děti či pro dospívající nebo dospělé, každý námět je svým způsobem originální a zajímavý. Barbie – Příběh mořské panny (2010) nám představilo příběh o dívce, kterou matka v domnění, že v oceánu není bezpečno, ukryje na souši, přičaruje ji nohy a dívka tak žije běžným lidským životem po boku nevlastního otce. To ale pouze do doby, než se setká se nečekaným přítelem z hlubin.

Abych byla upřímná, příběhy Barbie nikdy nebyly můj šálek kávy. Nevidím v tom žádnou originalitu, snad jen marketingový záměr natočit film, abychom prodali co nejvíce panenek na hraní. Ani tento celovečerní film není vyjímkou.

Tradiční vyprávění o Malé mořské víle známe všichni velmi dobře. Jednou se na konci hlavní hrdinka promění v mořskou pěnu, ve druhé variantě žije šťastně až na věky po boku svého prince. Máme i naši českou variantu této tradiční pohádky z roku 1976 (Malá mořská víla), kde si zahrála hlavní roli Miroslava Šafránková, též známá z proslulého seriálu Arabela (1979). Jako dítě mě tato pohádka ovšem tak šokovala tím, že nekončila vlastně úplně dobře, že jsem na ni od té doby ani nesáhla. Myslím si ale, že dnes bych se na ni dívala už úplně jinak.

Mořské panny jsme mohli ale zahlédnout i v Pirátech z Karibiku: Na vlnách podivna (2010), kde hrajou poměrně podstatnou roli v celém příběhu. Tyto kouzelné bytosti jsou zde zachycené jako půvabné dravkyně, které se rády krmí námořníky. Jedná se tidíž spíše o tzv. sirény než o mořské víly. Abych byla upřímná, tak mi tento typ vyhovuje mnohem více.

Tajemný svět oceánu nám ale představila také platforma Freeform se seriálem Siréna (2018). Tam sledujeme příběh sirény Ryn, která se vydává na souš, aby nalezla svou ztracenou sestru. Stejně jako u Pirátů z Karibiku, tady můžeme vidět sirény spíše jako mořské predátory než mladé a zamilované víly. Příběh a atmosféra seriálu je tady ovšem ještě o dost děsivější a tajuplnější.

Jak pojali mořské panny filmaři z daleké Austrálie? Seriál H20: Stačí přidat vodu (2006) zná snad každý. Ať už se s ním setkal více nebo ne, minimálně tento titul už někdy slyšel. Nejspíš se není čemu divit. I přesto, že se seriál nemůže pyšnit zrovna nejduchaplnějším příběhem, stal se populárním prakticky ve všech zemích se zájmem o Disneyho.

Příběh pojednává o studentských létech tří dívek, Cleo, Rikky a Emma. Tyto zvědavé slečny se jednoho úplňkového odpoledne vydávají na nedaleký ostrov Mako, aby si užily trochu nevšedního dobrodružství. Ani ve snu je ale nenapadne, že se z nich díky síle měsičního svitu a vlivu ostrova, stanou opravdové mořské panny. Jejich život je od té doby plný neobvyklých dobrodružství, ale také různých nebezpečí.

Jak jsem říkala, námět není špatný, ale každý příběh jednotlivých epizod postrádá šťávu. Možná se to dá svést na to, že autoři zkrátka počítali s nenáročností publika. Přeci jen se na tento seriál dívají především malé holky v průměru od 6 do 12 let. Co ale autorům musím nechat, tak jsou to povedené kostýmy mořských ploutví a doplňků. Zatímco ve všech ostatních seriálech a filmech se tvůrci spoléhají na CGI, tak v H20: Stačí přidat vodu jsou všechny ploutve pečlivě vyrobené. Herečky si tak mohly na vlastní kůži zažít, jaké to je plavat jako mořská panna a pokusit se přitom neutopit. Ploutve jsou totiž už na první pohled velmi těžké a pohyb pod vodou s nimi nejspíš byl opravdu obtížný. To jsou ale jen mé domněnky.

Já sama na tomto seriálu vyrůstala a naprosto jsem ho zbožňovala. O mořské tvory se zajímám doposud, těžko říct, zda si na tom H2O nese svou zásluhu, ale vzhledem k tomu, kolik času jsem u seriálu jako malá strávila, bych se tomu nejspíš ani nedivila. Když jsem se dívala na pár epizod po letech znovu, viděla jsem chyby a věci, kterých jsem si jako malá nevšimla. Seriál je velmi naivní, ale na druhou stranu milý a neurážlivý. Námět se mi stále velmi líbí a určitě bych chtěla vidět, jak by tento seriál vypadal, kdyby se filmaři rozhodli natočit jeho pokračování.

Toto přání se ale svým způsobem vyplnilo. Od roku 2013 můžeme na Disney Channelu sledovat jeho volné pokračování, které nese název Mako Mermaids – mořské víly z ostrova Mako. Tento seriál vznikl právě na základě pomalu ustupující popularity jeho předchůdce. Filmaři se snažili přijít s něčím podobným, ale domnívám se, že to takový úspěch jako H2O, nemělo.

Stejně jako jeho předchůdce, má seriál Mako Mermaids tři řady po zhruba 25 dílech, které mají kolem 25 minut. Hlavním hrdinou příběhu je student Zac, který se se svým kamarádem vydávají během úplňku na ostrov Mako, kde se rozhodnou stanovat. Nevědomky jsou přitom sledováni trojicí mořských víl, které si s nimi prohrávají. Kluci na ostrově zůstanou přes noc a Zacovi se podaří nalézt tajný vchod do měsičního jezírka. Když do něj spadne, stane se z něj mořský muž. Víly jsou si vědomy svého provinění, poněvadž se do jezírka neměl žádný člověk dostat a jsou za toto provinění vyhoštěny z hejna. Jejich plán je dostat Zaca, sebrat mu jeho schopnosti a poté tu novinu oznámit hejnu, aby je mezi sebe znovu přijalo.

Stejně jako v H2O, tak i v Mako Mermaids vidíme několik příběhových linií každé hlavní postavy. Příběhy jsou poměrně napínavé a zajímavé, ale přesto tomu něco chybí, originalita. Je znát, že se snažili natočit opravdu stejný seriál, ale pouze s novými a mladšími charaktery. Ponechali i původní design ploutví a ocasů, stejně tak grafiku probíhající proměny z člověka na mořskou vílu. Není to špatný seriál a pro ty, kteří neviděli H2O: Stačí přidat vodu, se může zdát originálním a zajímavým. Pro zaryté fanoušky se však jedná o ne příliš zajímavou nápodobu originálu.

Nebylo špatné podívat se na své dětství, zavzpomínat, ale přeci zůstanu u svého nynějšího oblíbeného seriálu tematicky zaměřeným na mořské panny. Siréna od freeform je zkrátka na úplně jiné úrovní, je tajemnější, záhadnější, temnější, realističtější a příběhově rozhodně zajímavější. Komu nevadí thrillery a hororový žánr, má třeba rád povídky od Lovecrafta a jejich atmosféru, tento seriál je pro něj jako dělaný. Existují i různé hororové, filmové adaptace na mořské panny. Například Mermaid Down z roku 2019, ten je ale opravdu pouze pro otrlé diváky a já osobně na něm nenašla nic moc zajímavého.