Recenze: Days Gone - má se filmový fanoušek vydat na herní výlet do Oregonu?

Recenze: Days Gone - má se filmový fanoušek vydat na herní výlet do Oregonu?
Days Gone | SIE Bend Studio
Days Gone
Days Gone | SIE Bend Studio
Hlavním hrdinou nejnovějšího horkého želízka ve válce konzolí je motorkář Deacon St. John, který společně se svým nejlepším kamarádem Boozerem brázdí post-apokalyptický Oregon, různě si přivydělává v táborech přeživších a do toho vzpomíná na svou životní lásku Sarah, která bohužel úvodní vypuknutí nákazy nepřežila. Během té se z milionů lidí stali takzvaní freakeři, což je něco jako zombie, ale zkrátka nejde o mrtvoly (a vlastně je to jedno). A pak jsou tu hordy, což je veliká skupina potvor, která jakmile hrdinu spatří, tak mu jde opravdu dravě po krku. A je jednoznačně dechberoucí vidět, jak se náhle několik set krvelačných bestií řítí vaším směrem. Ale to trochu předbíhám.
Novinka Days Gone nemá jednoduchý start. V Sony nás - a to hlavně filmové fanoušky - v posledních letech, pokud jde o jejich exkluzivity, opravdu rozmazlili. Zvykli jsme si na vysokou technickou kvalitu, promyšlený příběh, silné herecké výkony a celkově špičkovou prezentaci. Days Gone si navíc vypůjčuje základní elementy z The Last of Us, což je pro mnohé nejlepší hra, jaká se kdy na konzoli PlayStation objevila. Zkrátka nevděčná startovací pozice. Všechny exkluzivity z posledních let jsem hrál a dohrál. A nebudu lhát, Days Gone je pro mě tou nejproblematičtější. Je v ní hodně dobrého, ale celou dobu jsem se nezbavil dojmu, že to mohlo být i mnohem lepší.

Trailer:

Nelze nic namítat proti herním mechanismům. Není v nich sice jediný originální nápad, ale vše "vypůjčené" je na správném místě, dobře ošetřené a intuitivní - od ovládání hlavní postavy a boj přes vylepšování schopností až po vytváření položek v menu. Tupost lidských nepřátel je sice chvílemi téměř komická, ale stealth systém funguje natolik uspokojivě, že je to ve výsledku jedno. Větší rozmanitost komb či animací v interakci s vedlejšími postavami by také neškodila, ale není to nic, kvůli čemu by si člověk trhal vlasy.
Days Gone
Days Gone | SIE Bend Studio
Samotný Oregon vypadá parádně a hlavně změny počasí umí vykouzlit opravdu působivé scenérie. Ale chybí v něm výraznější místa. V podstatě celá mapa se skládá z přírody a malých vesniček. Sem tam něco málo rutinu naruší (pila, přehrada), ale vyjma táborů jsme vlastně jen na venkově. Což - minimálně pro mě - nemá v rámci post-apo atmosféry takovou sílu. Ano, auta všude stojí na silnicích, do toho freakeři, divoká zvěř a lidé, kteří zabíjejí jen pro zábavu. Kdo ale někdy hrál některý z dílů legendární sérii Fallout, ten nepochybně bude souhlasit s tím, že úpadek civilizace člověk opravdu pocítí až při vstupu do města. Ostatně, i The Last of Us je na tomhle principu z větší části postavená. A nic takového v Days Gone není. Vždy jen pár domků a benzínka. Dokonce i třeba "větší" lyžařská chata vypadá jako chaty ostatní, jen je zkrátka na kopci. Nikde ve hře nejsou stopy po něčem komplexnějším (jako bylo například v Mad Maxovi pískem pohlcené letiště). A to je škoda.
Vyloženě otravné jsou neustále loadovací obrazovky. Nic proti nim, ale tvůrci s nimi občas pracují vyloženě nepochopitelně. Někdy dělí cutscény, jindy jde o situaci, že jdete k budově, pak 10 vteřin loading, následuje pětivteřinová scéna, kdy Deacon zamručí jednu větu a pak zase 10 vteřin loading. Hodně zvláštní je i úvod, který za sebou vrství jednu cutscénu za druhou s dost podivným mezistřihem - jako kdyby tvůrci původně mezi scény vložili hratelné pasáže a pak je na poslední chvíli vyřadili. Co vyřadili určitě, to jsou volby odpovědí, což by nutně nevadilo. Ve hře ale evidentně zůstaly mise, které na nich byly postavené, takže má nyní řada z nich ten charakter, že hráč někam pět minut jede jen proto, aby mu postava řekla jednu jedinou větu.
Days Gone
Days Gone | SIE Bend Studio
S příběhem je to složité. Podobně jako herní výplň, i on nepracuje s ničím originálním. Občas navíc zbytečně uspěchá emoce a takové flashbackové pasáže se Sarah jsou vyloženě frustrující. Jde o klasickou herní vatu, kdy hráč skoro nic nemůže dělat a jen poslouchá dialogy. Což je, pravda, tradiční výplňovka moderních her. Ale ty obvykle pracují i s živějším prostředím, aby se hráč měl alespoň na co dívat. A tady je pořád jen ta příroda. A i když je pěkná, prostě není ničím extra zajímavá. Příběh má nicméně i silné momenty, často podpořené skvělým soundtrackem (ten stojí za poslech sám o sobě).
Trochu zvláštní je, že dost možná nejzásadnější dějový twist není součástí hlavního děje - určitě proto dohrajte vedlejší NERO úkoly, překvapivé odhalení totiž bude nepochybně významné pro případné pokračování.
Vím, že to teď nejspíš vypadá, že chci Days Gone strhat. Ale o to mi nejde. Pravda, zhruba dvakrát jsem měl chuť s hrou seknout a už se k ní nevrátit. Současně si mě ale vždy zase dokázala získat. Navzdory minimální rozmanitosti (hráč v rámci misí v podstatě neustále opakuje jen tři úkoly) a relativně stereotypnímu prostředí mi Deacon St. John přirostl k srdci, chtěl jsem se s ním vydat na další dobrodružství, užít si další výlet na motorce a čelit další hordě (což je opravdu něco ohromujícího). A určitě se někdy k jeho postavě rád vrátím. Spíše mi jde o to, že je tentokrát součástí Only on PlayStation řada "ale" a není to zkrátka tak silný a precizní zážitek, jak bývá na konzoli v rámci exkluzivit zvykem. Kdybych měl své dojmy shrnout pouhou jednou větou, bylo by to asi: takhle by dopadlo The Last of Us od Ubisoftu.
Hodnocení: 70%
Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE