Klajnik
8 695 bodů •
8
Opět over the top, ale Furiosa mi sedla víc než Fury Road, protože mě víc bavily akční sekvence, líbil se mi větší důraz na rozvíjení fikčního světa a postavy - nebo spíš postava.
Anya Taylor-Joy je sice dobrá, ale příběh Furiosiny pomsty jsem tolik neprožíval. To je tím hlavním nedostatkem filmu - necítil jsem nic mimo vysokooktanové bavení a úžas nad technickým zpracováním. A nejde jen o to, že nejsem fanda mlčenlivých hrdinů. Mám raději okázalé showmany jako je Jack Sparrow nebo Joker.
To mě přivádí k záporákovi, který si poměrně krade film. Má docela dost prostoru, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby ho měl ještě více. Nevadilo by mi, kdyby to bylo spíše o něm než o Furiose. Myslím si totiž, že Furiosa a Dementus se polohově nestřetávají; Myslím, že vážnost a útrapy hrdinčina příběhu jsou znevažovány tímhle komiksově přepáleným záporákem.
Chápu tedy proč, ale neprožíval jsem to s ní. Myslím, že divák by musel být lépe vypravěčsky zmasírován, aby se takhle vezl. Dementus sice popraví její matku, přičemž ji na to donutí koukat a ještě při tom ochutná její slzy. Je tak přehnanej, že ho člověk nemůže nemilovat, což je blbý, když bychom se jakožto diváci měli spíše vézt na stejné vlně s protagonistkou. V tom tedy vidím jednu z příčin toho, proč se nevezeme;
Záporák by musel být necharismatická svině. Další příčina tkví v tom, že není kladen dostatečný důraz na Furiosino utrpení; Ačkoliv jsou to formativní momenty její osobnosti, tak v nich nejsme dostatečně máčení a někdy jich jsme dokonce ušetřeni (viz to, jak přišla o ruku; vidíme jen to, jak je ruka zanechána - nikoli to, jak s ji uhryzala/urvala).
Současně je nám Furiosa často prezentovaná jako přespříliš silná a nezdolná, takže s amputovanou rukou přejede půl Pustiny na motorce... Z těchto důvodů jsem do jejího prožívání nebyl tak zapuštěný.
Zároveň ale vidím, že v závěru je snaha zrcadlit okázalého Dementa v mlčenlivé Furiose. Oba přišli o rodinu, což v nich zanechalo velkou prázdnotu. Furiosa ji chce zaplnit tím, že se pomstí Dementovi a Dementus už se ani nemá komu pomstit, a tak dělá vše, jen aby se trochu rozptýlil a dal zapomenout na to, co ho žere. Alespoň takhle se to scénář snaží zarámovat, ale Dementovo minulosti není věnováno takřka nic a on sám se po celou dobu chová jako jednorozměrná chaotic evil karikatura, takže nedokážu brát moc vážně tuhle údajnou hloubku jeho charakteru.
V tomhle ohledu mi ten film dostatečně nesedí, ale těžko říct, co to to opravilo. Pokud bychom víc měli prožívat příběh protagonistky, tak by se musel změnit záporák. Pokud by film měl být spíše o něm, musel by mít aspoň 3h stopáž. Museli bychom vidět, jaký byl Dementus před zhroucením společnosti, jak přišel o rodinu, jak ho to změnilo, jak se stal vůdcem nájezdníků, jak se v beznadějné pustině vypořádává s prázdnotou ve svém nitru, jak to vede zasévání prázdnoty i do dalších niter, jak rozpoutá válku s Immortan Joem a jak se mu jeho konání stane nakonec osudným. V té podobě filmu, kterou jsme dostali, tohle částečně je, ale jak říkám - zas tak dobře to vypravěčsky nefunguje.
Jestliže by se film věnoval spíše Dementovi (což dává smysl vzhledem k tomu, že je atraktivnější postavou), tak bychom dostali i tematicky lepší film, protože pomsta je už docela ohraná a zde navíc emocionálně nefunguje stejně jako toliko nefunguje motiv zuřivosti, která se k té pomstě váže, a která sice je sem tam náležitě vizualizována plameny, jenž halí postavy.
Proto bych navrhoval, aby se tematizovaly spíš motivy traumatu, disociace skrze humor a kompenzační mechanismy v postavě Dementa, který by mohl být vnímán jako takový perverzní odraz Maxe. Dále by se tematizovala beznadějnost pustiny a postapokalyptické sociokulturní a mocenské stavy. Do nějaké míry to přítomné jest třeba v tom, jak jsou všichni zmagořelí a jak vůdci kmenů ovládají svá společenství (Dementus; charisma a příslib zabezpečení, když se mu člověk osvědčí, Immortan Joe: voda,příslib posmrtného života ve Valhalle), ale ocenil bych zkrátka ještě více, protože zrovna tyhle věci mi přijdou zajímavé.
Sci-fi, dystopie, utopie, antiutopie nebo post-apo žánry můžou těžit ze světa, do něhož nás zvou a fantazírovat nad tím, jak by se lidé chovali v rámci různých fikčních stavů. To považuji za tematicky podmanivější než poměrně klasickou revenge story.
Ovšem uznávám, že zde tyto kvality spatřuji více než v předchozích Maxech. Zde se konečně více rozvíjí fikční svět i prezentuje se odhodlanost, kompetence v rámci přežití a starání se o zdroje v kontextu všudypřítomného nedostatku (viz úvodní naháněčka na motorkách).
Nějaká míra naivita je ale přítomná třeba v tom, že postavy hrají krásní herci, který očividně nedostatkem netrpí.
Divák ale tohle přejde, protože Miller ho nebude nudit ani minutu a celé je to režijně vymazlené. Divák může vidět tu práci za tím, jak si autor důmyslně vymyslel choreografii scény a věděl, jak by měl každý záběr vypadat! Proto tenhle film obsahuje jedny z nejlepších akčních sekvencí vůbec.
Pohledově je to sice více digitální, ale odklon od zemitosti to taky činí rozmáchlejší a členitější. Akční sekvence útoku na obrněnou cisternu je šílená. Ta dějová prokomponovanost, choreografie a záběrování jsou vyhroceně kvalitní. Tohle vážně natočil 80 letej děděk?
GM za sebou má vlastně dobrej příběh o tvůrčím úspěchu, pádu a na stará kolena opětovné cestě na výsluní: Na začátku své kariéry vymyslel Mad Maxe a proslavil Mela Gibsona. Třetí díl ovšem docela posral a pak se to na pěknou dobu zadrhlo. Miller místo dalších Maxů vzal nějaké blbé animáky, až se mu po 20 letech od trojky podařilo dotáhnout Fury Road, což je jeden z nejlepších a nejzběsilejších akčních filmů všech dob. O dalších 9 let později přichází s Furiosou, kde se opět překonává a tentokrát i více rozvíjí reálie svého fikčního světa. Teď jsem opravdu zvědavej, co předvede ve trojice - Wasteland.
Anya Taylor-Joy je sice dobrá, ale příběh Furiosiny pomsty jsem tolik neprožíval. To je tím hlavním nedostatkem filmu - necítil jsem nic mimo vysokooktanové bavení a úžas nad technickým zpracováním. A nejde jen o to, že nejsem fanda mlčenlivých hrdinů. Mám raději okázalé showmany jako je Jack Sparrow nebo Joker.
To mě přivádí k záporákovi, který si poměrně krade film. Má docela dost prostoru, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby ho měl ještě více. Nevadilo by mi, kdyby to bylo spíše o něm než o Furiose. Myslím si totiž, že Furiosa a Dementus se polohově nestřetávají; Myslím, že vážnost a útrapy hrdinčina příběhu jsou znevažovány tímhle komiksově přepáleným záporákem.
Chápu tedy proč, ale neprožíval jsem to s ní. Myslím, že divák by musel být lépe vypravěčsky zmasírován, aby se takhle vezl. Dementus sice popraví její matku, přičemž ji na to donutí koukat a ještě při tom ochutná její slzy. Je tak přehnanej, že ho člověk nemůže nemilovat, což je blbý, když bychom se jakožto diváci měli spíše vézt na stejné vlně s protagonistkou. V tom tedy vidím jednu z příčin toho, proč se nevezeme;
Záporák by musel být necharismatická svině. Další příčina tkví v tom, že není kladen dostatečný důraz na Furiosino utrpení; Ačkoliv jsou to formativní momenty její osobnosti, tak v nich nejsme dostatečně máčení a někdy jich jsme dokonce ušetřeni (viz to, jak přišla o ruku; vidíme jen to, jak je ruka zanechána - nikoli to, jak s ji uhryzala/urvala).
Současně je nám Furiosa často prezentovaná jako přespříliš silná a nezdolná, takže s amputovanou rukou přejede půl Pustiny na motorce... Z těchto důvodů jsem do jejího prožívání nebyl tak zapuštěný.
Zároveň ale vidím, že v závěru je snaha zrcadlit okázalého Dementa v mlčenlivé Furiose. Oba přišli o rodinu, což v nich zanechalo velkou prázdnotu. Furiosa ji chce zaplnit tím, že se pomstí Dementovi a Dementus už se ani nemá komu pomstit, a tak dělá vše, jen aby se trochu rozptýlil a dal zapomenout na to, co ho žere. Alespoň takhle se to scénář snaží zarámovat, ale Dementovo minulosti není věnováno takřka nic a on sám se po celou dobu chová jako jednorozměrná chaotic evil karikatura, takže nedokážu brát moc vážně tuhle údajnou hloubku jeho charakteru.
V tomhle ohledu mi ten film dostatečně nesedí, ale těžko říct, co to to opravilo. Pokud bychom víc měli prožívat příběh protagonistky, tak by se musel změnit záporák. Pokud by film měl být spíše o něm, musel by mít aspoň 3h stopáž. Museli bychom vidět, jaký byl Dementus před zhroucením společnosti, jak přišel o rodinu, jak ho to změnilo, jak se stal vůdcem nájezdníků, jak se v beznadějné pustině vypořádává s prázdnotou ve svém nitru, jak to vede zasévání prázdnoty i do dalších niter, jak rozpoutá válku s Immortan Joem a jak se mu jeho konání stane nakonec osudným. V té podobě filmu, kterou jsme dostali, tohle částečně je, ale jak říkám - zas tak dobře to vypravěčsky nefunguje.
Jestliže by se film věnoval spíše Dementovi (což dává smysl vzhledem k tomu, že je atraktivnější postavou), tak bychom dostali i tematicky lepší film, protože pomsta je už docela ohraná a zde navíc emocionálně nefunguje stejně jako toliko nefunguje motiv zuřivosti, která se k té pomstě váže, a která sice je sem tam náležitě vizualizována plameny, jenž halí postavy.
Proto bych navrhoval, aby se tematizovaly spíš motivy traumatu, disociace skrze humor a kompenzační mechanismy v postavě Dementa, který by mohl být vnímán jako takový perverzní odraz Maxe. Dále by se tematizovala beznadějnost pustiny a postapokalyptické sociokulturní a mocenské stavy. Do nějaké míry to přítomné jest třeba v tom, jak jsou všichni zmagořelí a jak vůdci kmenů ovládají svá společenství (Dementus; charisma a příslib zabezpečení, když se mu člověk osvědčí, Immortan Joe: voda,příslib posmrtného života ve Valhalle), ale ocenil bych zkrátka ještě více, protože zrovna tyhle věci mi přijdou zajímavé.
Sci-fi, dystopie, utopie, antiutopie nebo post-apo žánry můžou těžit ze světa, do něhož nás zvou a fantazírovat nad tím, jak by se lidé chovali v rámci různých fikčních stavů. To považuji za tematicky podmanivější než poměrně klasickou revenge story.
Ovšem uznávám, že zde tyto kvality spatřuji více než v předchozích Maxech. Zde se konečně více rozvíjí fikční svět i prezentuje se odhodlanost, kompetence v rámci přežití a starání se o zdroje v kontextu všudypřítomného nedostatku (viz úvodní naháněčka na motorkách).
Nějaká míra naivita je ale přítomná třeba v tom, že postavy hrají krásní herci, který očividně nedostatkem netrpí.
Divák ale tohle přejde, protože Miller ho nebude nudit ani minutu a celé je to režijně vymazlené. Divák může vidět tu práci za tím, jak si autor důmyslně vymyslel choreografii scény a věděl, jak by měl každý záběr vypadat! Proto tenhle film obsahuje jedny z nejlepších akčních sekvencí vůbec.
Pohledově je to sice více digitální, ale odklon od zemitosti to taky činí rozmáchlejší a členitější. Akční sekvence útoku na obrněnou cisternu je šílená. Ta dějová prokomponovanost, choreografie a záběrování jsou vyhroceně kvalitní. Tohle vážně natočil 80 letej děděk?
GM za sebou má vlastně dobrej příběh o tvůrčím úspěchu, pádu a na stará kolena opětovné cestě na výsluní: Na začátku své kariéry vymyslel Mad Maxe a proslavil Mela Gibsona. Třetí díl ovšem docela posral a pak se to na pěknou dobu zadrhlo. Miller místo dalších Maxů vzal nějaké blbé animáky, až se mu po 20 letech od trojky podařilo dotáhnout Fury Road, což je jeden z nejlepších a nejzběsilejších akčních filmů všech dob. O dalších 9 let později přichází s Furiosou, kde se opět překonává a tentokrát i více rozvíjí reálie svého fikčního světa. Teď jsem opravdu zvědavej, co předvede ve trojice - Wasteland.
