Trojúhelník smutku

Dvojnásobný držitel Zlaté palmy z filmového festivalu v Cannes, švédský režisér Ruben Östlund, už po velebeném Trojúhelníku smutku (Triangle of Sadness) připravuje další sociální kritiku majetné smetánky. Z luxusní jachty, kde boháči natvrdle i samolibě využívali služeb dělnické třídy, se originální autor ve filmu The Entertainment System Is Down přesouvá do přepravního letadla. Boeing má ve vzduchu technické problémy a pasažérům nefungují elektronická zařízení, tudíž dlouhý let jim připraví nečekanou konfrontaci s nudou. Očekávané černá komedie s Keanu Reevesem, Kirsten Dunst či Danielem Brühlem se ujme vlajková loď pro autorský mainstream, společnost A24.

Máločí herecká kariéra naplňuje tak moc pohádku o ošklivém káčátku. Keanu Reeves se poprvé objevil jako dětská/teen hvězda v prostoduchých komediích a následně strávil dekádu života jako hollywoodský otloukánek. Když chtěl někdo jmenovat prototyp špatného herce, na mysl přišel jako první Keanu. Jenže pak přišel Matrix a vše se změnilo. A pak přišel John Wick a vše se změnilo podruhé. Dnes platí za milovaného a charismatického sympaťáka. Dřív se mělo za to, že jeho obsazením svůj projekt zabijete, dnes se na něj stojí fronta.

Smích léčí, odbourává stres, pomáhá proti úzkostem, posiluje břišní svaly a vůbec je v mnohých ohledech pro člověka velmi prospěšný. Není tedy náhodou, že právě komedie patří mezi jedny z nejoblíbenějších filmových žánrů. Vybrat mezi nimi ty nejlepší je však poměrně oříšek. A právě proto přicházíme s naším tematickým speciálem věnovaným komediím.

Devětapadesátiletý Nicolas Cage se vždy rád překonával. Poslední dobou to dotáhl až na internetový mem, v němž se zrcadlí jeho nejšílenější herecké momenty. Na rozdíl od mnohých akčních hvězd minulosti je jeho kariéra stále zajímavá tíhnutím k variabilním projektům od neotřelých režisérů, kteří ho umí vyformovat tak, že vždy dostaneme úplně jiného Nicka Cage. Dvojnásob to platí pro snímek Dream Scenario, jenž na světové premiéře v Torontu sklidil skvělé ohlasy. Herec v něm po sérii ušpiněných plavovlasých ztroskotanců ztvárňuje obtloustlého brýlatého plešouna, jenž se lidem za záhadných okolností zjevuje ve snech.

Na Netflix se blíží další erotický hit, jenž se pokusí navázat na úspěch polské trilogie 365 dní. V tomto případě však budou dramatické ambice bezesporu mnohem výš, a to díky sympatickému obsazení i spokojeným reakcím z festivalů. Opráší Fair Play zašlou slávu erotických thrillerů?

„Kamera ukládá to, co má před sebou. Co si s touto možností počneme?“ Těmito slovy končí švédsko-dánský dokument Axela Danielsona a Maximiliena Van Aertrycka. Tuzemské publikum se možná setkalo s jejich příjemným kraťasem Desetimetrová věž, který v roce 2016 vyhrál jihlavskou sekci Krátká radost. Jejich Zázračný aparát však udělal díru do světu o poznání větší, když si letos z festivalu Sundance odvezl zvláštní cenu poroty za kreativní vizi a uspěl i o pár týdnů později v Berlíně.

Oblíbený herec z Trojúhelníku smutku ztvárňuje v nové komedii Šampióni kontroverzního basketbalového trenéra, jenž se při plnění veřejně prospěšných prací ujímá týmu složeného z mentálně odlišných lidí. Závěrečný mimosoutěžní snímek karlovarského festivalu stojí na čitelné dějové šabloně a je citlivější verzí Trestné lavice, v níž i herci a herečky s Downovým syndromem dokazují, že nic není nemožné.

Kde leží hranice autenticity? Dokážeme být upřímní k druhým či dokonce sami k sobě? Skandinávská Hypnóza kompetentně naťukává řadu témat a navíc i příjemně baví. Jde však opravdu do hloubky?

76. ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes je u konce. Prozářily ho hollywoodské hvězdy v čele s Harrisonem Fordem, jenž převzal čestnou Zlatou palmu a uvedl snímek Indiana Jones a nástroj osudu. V hlavní soutěži triumfovalo francouzské drama Anatomie d'une chute (Anatomie pádu) režisérky Justine Triet, velkou cenu si odneslo válečné drama The Zone of Interest (Zóna zájmu) Jonathana Glazera.

Příběh o lásce pomalu stárnoucí psychicky nemocné ženy a černošského mladíka během necitlivých osmdesátých let. Setkali se v pomalu upadajícím kinopaláci. Pokud vám to zní jako námět vygenerovaný umělou inteligencí na základě všech oscarových filmů, začínáte tušit problém filmu Říše světla.