Francis Ford Coppola

Francis Ford Coppola je velikán, který je ve svých čerstvých 85 letech za hranou toho, abychom po něm chtěli v klasickém slova smyslu „dobré“ či „uspokojivé“ filmy. Ne že bychom ho museli fetišizovat a stavět ho mimo hodnotící škály z nějaké úcty, nicméně exkurze do mysli člověka s jeho historií a vlivem musí nevyhnutelně přinést dvě hodiny podnětného materiálu, i kdyby byl výsledek těžký na skousnutí. Alespoň to si říkáme celou dobu, co sledujeme vznik filmu Megalopolis a vstřebáváme šílené historky z natáčení. Dekády vyhlížený opus má za sebou premiéru v Cannes a výsledek zřejmě nezklamává. V tom smyslu, že jde o právě tak neuchopitelnou podívanou, jak se dalo čekat.

Asi kolem žádného letošního filmu nepanuje tolik otázek i obav jako okolo dlouho chystané sci-fi Megalopolis. Vysněný a zároveň prokletý projekt režijní legendy Francise Forda Coppoly, který se snažil zfilmovat přes 40 let, se za pár dní dočká své premiéry v Cannes. Ta napoví, zda se na nás řítí vizionářský film, nebo obří propadák. První teaser trailer vám v tom totiž jasno rozhodně neudělá.

Čerstvě osmdesátiletý George Lucas je víc než jen režisérem. Nejbohatší muž Hollywoodu má v zádech nesmrtelný odkaz Star Wars, z jejichž úspěchu vytěžil možná i kontroverzní, ale především obdivuhodné věci. The Wall Street Journal jej roku 2016 nazval Edisonem filmového průmyslu, jeho společnost Lucasfilm od 70. let dominuje různým technologickým aspektům kinematografie, jimž zarostlý nevysoký muž v kostkované košili rozumí jako málokdo. Ne všechna jeho rozhodnutí byla správná, drtivá většina z nich však dopadla na maximálně úrodnou půdu.

Některé odchody bolí, i když čas si je jednoduše vyžádal. Americký producent, režisér a scenárista Roger Corman nás 9. května opustil ve věku 98 let, zanechal za sebou kolem padesáti zrežírovaných a přibližně pěti set vyprodukovaných žánrových filmů, jež bývaly esencí levné béčkové kinematografie a v nichž své první příležitosti obdrželi třeba Jack Nicholson, Francis Ford Coppola nebo Robert De Niro. Vyjadřovaný vděk a náklonnost na jeho adresu neznají mezí.

V 70. letech Hollywood neměl věhlasnějšího vizionáře než Francise Forda Coppolu, jenž se po uvedení Kmotra (The Godfather) stal režisérem „největšího filmu kinematografie“. Sám sebe chtěl překonat s válečnou Apokalypsou (Apocalypse Now), která víc než filmem o Vietnamu byla dle svého šílenství propadajícího tvůrce Vietnamem samotným. V té době se newyorskému rodákovi fascinovanému futuristickou architekturou v hlavě zrodil námět, který se dnes popisuje jako spojení starověkého Říma s Blade Runnerem. Snímek Megalopolis dostává první krátkou upoutávku po bezmála pětačtyřiceti letech, kdy o něm Coppola začal fantazírovat, a před uvedením na festivalu v Cannes 17. května nám nedává zase tolik indicií. Už z principu však slibuje mnohé, dost možná nesplnitelné věci.

Premiéra Megalopolis na festivalu v Cannes se blíží, i když dokud o jejím proběhnutí neuslyšíme ze tří nezávislých zdrojů, nejspíš neuvěříme. Vysněný projekt Francise Forda Coppoly nosil filmař v hlavě a srdci mnoho desítek let a několikrát ho málem začal natáčet, ale okolnosti mimo jeho kontrolu mu do plánů vždy hodily vidle. Nakonec musel prodat část svých úspěšných vinic, sehnat zcela nové obsazení a natočit snímek ze svých peněz, což je u projektů této velikostí neslýchané. Stále si neumíme představit, jak bude výsledek vypadat, první fotografie je ale dobrým náznakem.

81 let. To bývá věk, kdy si většina lidí užívá důchodu, svých koníčků, procházek a času s bližními. U hollywoodských legend typu Ridley Scott, Francis Ford Coppola či Martin Scorsese je překročení osmdesátky spojené spíše se snahou věnovat se řemeslu naplno a plnit si na stará kolena největší filmové tužby. Posledně jmenovaná ikona totiž evidentně nehodlá zvolnit ani na vteřinu a po ambiciózních a obsáhlých Zabijácích rozkvetlého měsíce (Killers of the Flower Moon) by chtěla natočit hned dva filmy najednou.

Zřejmě nejkontroverznější prezident USA v novodobých dějinách dostane filmový portrét, který mu možná neudělá radost. Íránský režisérský objev Ali Abbasi (Svatý pavouk, The Last of Us) připravuje životopisný snímek The Apprentice (tedy učeň či nováček), v němž si posvítí na raná podnikatelská léta Donalda Trumpa. Ambicióznímu Newyorčanovi tehdy dělal společenský stín pravicový advokát a mistr politických kliček Roy Cohn a první fotografie z filmu odhaluje titulní dvojici v podání Sebastiana Stana (Captain America: Návrat prvního Avengera) a Jeremyho Stronga (Boj o moc). Očekávaný projekt, který už raná šeptanda šteluje na příští Oscary, bude mít v půlce května premiéru na festivalu v Cannes v rámci hlavní soutěže, a to vedle novinek Francise Forda Coppoly (Megalopolis), Yorgose Lanthimose (Kinds of Kindness) či Davida Cronenberga (The Shrouds).

Pokud byste se někoho ptali na nejlepší filmy všech dob, pravděpodobně by ve výčtu klíčových titulů nemohl chybět Kmotr (The Godfather). Jak už to tak u slavných filmů bývá, během let po jeho premiéře se vyrojila spousta historek nejen ze samotného natáčení, ale i z preprodukční fáze, kdy se psal scénář či vybíral casting. A právě na obsazení je dodnes vidět, jak pečlivě tým kolem režiséra Francise Forda Coppoly volil každého herce a herečku.

Francis Ford Coppola oslavil před pár dny 85. narozeniny. Tuto fázi života velkých umělců často trávíme vzpomínáním a jmenováním jejich největších úspěchů. Americká generace spratků ale nemá na odpočinek ani pomyšlení, jak ostatně vidíme u Scorseseho a Spielberga, kteří by furt něco dělali. Zdálky se přesto poslední roky mohlo zdát, že se Coppola na kinematografii vykašlal a vydělává miliony svým vinařským impériem. To byl ale jen kalkulovaný dlouhý nádech před poslední velkou písní. Dost možná jeho největší. Vysněné Megalopolis nakonec natočil prakticky výhradně z vlastní kapsy, což je u projektu za víc než 100 milionů dolarů bezprecedentní. Čeká nás ale jistě film jako žádný jiný.

Před padesáti lety, tedy 7. dubna 1974, se v amerických kinech objevil Rozhovor (The Conversation). Malý, nenápadný filmeček si Francis Ford Coppola natočil v přestávce mezi prvním a druhým Kmotrem za pouhý jeden a půl milionu dolarů, přesto se snímek nejen ucházel o tři Oscary, ale zapsal se do dějin jako vtahující zhmotnění paranoidní atmosféry Spojených států 70. let.

Marlon Brando. Někdo by řekl největší americký herec všech dob. I ten, kdo by se držel víc zkrátka, by ho stěží mohl opomenout jako klíčovou figuru při definování moderního herectví. Průkopník Stanislavského metody, komplikovaný bouřlivák a politický aktivista se nikdy nenechal zkrotit. Byl to rebel? Výstřední podivín? Ješitný excentrik? Jeho neuchopitelnost nakonec jen přispěla k jeho mýtu. Narodil se před 100 lety.

Zkušení scenáristé, kteří ne a ne prodat nějaký vlastní nápad, se asi chytají za hlavu. Desetiletý herec Connor Esterson, jehož můžeme znát z dětského sci-fi paskvilu Roberta Rodrigueze Spy Kids: Armageddon, protlačil do oběhu šestistránkový draft vlastního scénáře s názvem Little Wiseguy. Jeho premisa má spočívat ve volném propojení Sám doma (Home Alone) a Kmotra (The Godfather) a oscarový scenárista Zelené knihy (Green Book) Nick Vallelonga se stará o to, aby se projekt rozpracoval a dostal před kamery.

Je tomu přesně čtvrt století od premiéry filmu, který uvedl lidstvo do jednadvacátého století. Matrix patří k těm titulům, jež dokonale pochopily náladu své doby a daly celé jedné generaci dílo, které vystihovalo její vkus a cítění jako máloco. Jednak šlo o dechberoucí akční podívanou využívající potenciál digitálních technologií v dosud nevídaném měřítku, jednak také o dílo, které z patnáctiletých kluků udělalo filozofy. Součástí univerzální síly Matrixu je, že si ho každý vykládá po svém a přerostl dokonce i záměr svých tvůrkyň. Čím je tedy Matrix dnes a čím byl před 25 lety?

V Čechách jsme měli problém s Adélou, která ještě nevečeřela, v USA od roku 1960 navštěvují Malý obchod hrůz (Little Shop of Horrors), který si ve dvou kultovních verzích dělal zálusk třeba na Jacka Nicholsona, Ricka Moranise či Steva Martina. Moderní verzi slavné hororové komedie, kterou v popkultuře etabloval zejména muzikálový remake z poloviny osmdesátých let, zpracují dva věkem velmi nemoderní a protřelí tvůrci – sedmasedmdesátiletý režisér Joe Dante (Gremlins) a v dubnu osmadevadesátiletý producent Roger Corman (Masakr na svatého Valentýna).