Legendární filmař prohrál sázku a musel použít možná nejzbytečnější záběr všech dob

Legendární filmař prohrál sázku a musel použít možná nejzbytečnější záběr všech dob
Ohňostroj marnosti | Warner Bros.
Tu nejspíš nejznámější popsala kritička a spisovatelka Julia Salamon v knize The Devil's Candy: The Bonfire of the Vanities Goes to Hollywood z roku 1992. Pojednává v ní o natáčení snímku Ohňostroj marnosti (1990), jenž skutečně dostál svému názvu a pro režiséra Briana De Palmu se jednalo o zdrcující neúspěch. Rozmáchlá černohumorná satira stála téměř 50 milionů dolarů a nevydělala ani třetinu, obdobné nepochopení si vysloužila u kritické obce – po zdrcujících recenzích se dočkala hned pěti nominací na Zlatou malinu.
Ohňostroj marnosti – přistání concordu | Warner Bros.
Film je dnes považovaný za exces, čehož Brian De Palma chtěl dosáhnout, i když jistě trochu jinak. Režisérovo velikášství se projevilo i v tom, že kamera Vilmose Zsigmonda rozhodně nešetří vychýlenými úhly a všemožně neobvyklými záběry. De Palma obecně odmítal použití mnohokrát viděného, chtěl publikum překvapovat, což pro tento snímek platilo dvojnásob.
Ohňostroj marnosti
Ohňostroj marnosti
  • Google Play
  • iTunes
57%
I proto se vysmál Ericu Schwabovi, režisérovi druhého štábu, který chtěl informovat diváky a divačky o příletu postavy Marie (Melanie Griffith) na newyorské letiště pomocí záběru na přistávající letadlo – takové klišé přece v De Palmově ambiciózním projektu nemůže mít místo! Schwab se proto s hvězdným režisérem vsadil, že záběr natočí tak originálně a poutavě, že jej nebude možné do finálního střihu nezahrnout.
A tak se Schwab upnul na ryze megalomanský úkol. Nechal si spočítat přesný čas, kdy bude nad ranvejí newyorského letiště Johna F. Kennedyho zapadat slunce, a zároveň bude na pozadí vidět Empire State Building. Ukázalo se, že filmaři mají pouze jedno půlminutové okno v celém roce, kdy budou podmínky k natočení takového výjevu ideální. I proto muselo být vše perfektní.
Ohňostroj marnosti
Ohňostroj marnosti | Warner Bros.
Štáb najal posádku aerolinek Air France, která pilotovala slavný concorde. Na sekundy synchronizovanou práci mnoha lidí natáčelo pět špičkových kamer, potřebných k zachycení obrysu budovy vzdálené více než 20 kilometrů od letiště. Vše se nakonec skutečně podařilo, ačkoli desetisekundový záběr vyšel na 80 tisíc dolarů. A Schwab sázku vyhrál, jelikož takto opulentní záběr skutečně nešlo nepoužít.
„Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?“ chtělo by se říct společně se Simonou Stašovou z Pelíšků, ale De Palma a Schwab tak alespoň dostáli názvu snímku. Na zdařilejší produkce se můžete podívat v našem žebříčku nejlepších dramat.