Irving Thalberg

Každý jistě zná filmové logo s řvoucím lvem, možná ne každý si ale stihne všimnout tří latinských slov vepsaných na stuhu, která šelmu obklopuje. „Ars Gratia Artis“, tedy „Umění pro umění“. Studio Metro-Goldwyn-Mayer si je jako svůj cíl vytyčilo přesně před 100 lety, během nichž je jak vrchovatě naplnilo, tak se proti nim zpronevěřilo tak moc, jak si jde představit. Vítejte v Hollywoodu. Značka dnes žije hlavně ze svého historického katalogu, kvůli němuž si ji větší konglomeráty přehazují jako vařící brambor první jakosti. Každý ví, že MGM je poklad, i když nikdo neví, co si s ním počít. Přesto tento projekt ani po 100 letech neskončil, což není samozřejmostí.

Režisér Damien Chazelle, jenž má na svědomí respektované filmy Whiplash, La La Land a První člověk, v lednu uvede svůj dosud nejambicióznější projekt s názvem Babylon. Téměř tříhodinový návrat do období, kdy nástup zvuku měnil identitu filmového průmyslu, má za sebou první veřejnou projekci: Její účastníci vysílají do světa pozoruhodné a rozporuplné verdikty.

Před devadesáti lety se publiku představil kultovní snímek režiséra Toda Browninga, který dodnes nepřestává děsit, fascinovat i budit kontroverze. Nazvaný přímočaře Zrůdy, příběh o lidských karnevalových atrakcích přeměnil přežitý fenomén freak-show v lidský portrét fyzicky handicapovaných osob, které jsou pod atypickou slupkou stejné jako všichni ostatní. Diváci a divačky v době převládající eugeniky a předsudků odvážné dílo odmítli, leč dnes patří do zlatého fondu kinematografie.

Nový film Davida Finchera (pro Netflix) vypráví příběh o tom, jak vznikal film Občan Kane. Vlastně ne, jinak: Vypráví film o tom, proč se scenárista Herman Mankiewicz, alias Mank, rozhodl napsat scénář Občana Kanea právě tak, jak ho napsal. Což je důležité. Neboť o natáčení Občana Kanea není v Mankovi zhola nic a Orson Welles je v něm jen pár minut. Mank chce být spíše výpovědí o tom, jak fungoval Hollywood ve 30. letech, než výpovědí o životě alkoholického scenáristy.