Ne, tentokrát v tom opravdu neměla prsty J. K. Rowling, které by vadilo, že se Robin Williams převlékal za ženu v komedii Táta v sukni. Důvod opomenutí slavného komika byl totiž mnohem prozaičtější, ačkoli za ním spisovatelka opravdu stála.
Články 83
Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.
Navzdory svému popkulturnímu věhlasu a vzniku před neuvěřitelnými 95 lety se postavička Pepka námořníka objevila na stříbrném plátně pouze jednou. To by se výhledově mělo změnit, jelikož scenárista Michael Caleo o tomto nezdolném silákovi a fanatickém milovníkovi špenátu momentálně píše nový příběh. Než se však o chystaném filmu dozvíme více, stojí za to si připomenout původní hranou verzi, která připravila těžké chvíle jedné komediální legendě.
Hrdina z kreslených sešitů a animovaných pořadů s předsunutou bradou, dýmkou, obřím předloktím a apetitem po špenátu existuje od roku 1929. Pepek námořník (Popeye the Sailor) je známý po celém světě, i když jediné hollywoodské zpracování s živými a slavnými herci roku 1980 propadlo. Čtyřiačtyřicet let po nezdařilém pokusu Roberta Altmana s Robinem Williamsem a Shelley Duvall se schyluje k dalšímu nákladnému hranému zpracování od scenáristy Michaela Caleoa (Sexy bestie, Rodina Sopránů).
Vždycky bylo tak trochu záhadou, proč nikdy nedošlo na pokračování hitu Jumanji (1995) s Robinem Williamsem v hlavní rolí. Snímek slavil úspěch po celém světě, měl konec vybízející ke dvojce, ale přesto se Williams nikdy ve své kariéře se zákeřnou deskovou hrou na plátně nesetkal.
Táta v sukni (Mrs. Doubtfire) patří mezi ikonické komedie 90. let. Od jeho premiéry uplynulo již 30 let a za tu dobu se přístup k tomuto filmu v něčem změnil, předně k jeho zpodobnění partnerských vztahů. A v něčem zůstal stejný – vyvádění Robina Williamse není o nic méně chytlavé, než bylo tenkrát.
Nedávno jsme psali o zděšení Tima Burtona, že umělá inteligence zpracovala disneyovské pohádky v jeho vizuálním stylu, a nyní tu máme další obavu nad tím, kam se technologie ubírají. Stojí za ním dcera populárního komika a herce Robina Williamse, který zemřel v roce 2014. To však filmařům nebrání ve snaze uměle zrekonstruovat jeho jedinečný hlasový projev.
Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.
Filmy Christophera Nolana jsou s námi již čtvrt století. Cesta tohoto metodického filmaře začala v roce 1998 zdánlivě nenápadným mysteriózním thrillerem Sledování a od té doby nám přináší jeden památnější zážitek za druhým. Který je ale nejlepší? A kdo takzvaně tahá za nejkratší konec?
Dnes už jde s velkou pravděpodobností o zaprášenou značku, k jejíž stagnaci přispěly osobní kauzy Johnnyho Deppa. Piráti z Karibiku však patnáct let představovali tržební jistotu a kapitán Jack Sparrow patřil mezi nejoblíbenější hrdiny stříbrného plátna. První díl s podtitulem Prokletí Černé perly měl premiéru před dvaceti lety a dokázal se vzepřít očekáváním, která ho pasovala na jistý propadák a následovníka nechvalně proslulého Ostrova hrdlořezů.
Christopher Nolan naposledy natočil film, na který nemohla do kina mládež, v roce 2002. Byl jím neprávem přehlížený thriller Insomnie, v němž Al Pacino stopoval zákeřného vraha Robina Williamse. Čím si Oppenheimer vysloužil rating R, tedy status mládeži nepřístupné? Jako zdůvodnění bylo uvedeno sex, nahota a vulgární jazyk, na což nejsme u jeho snímků zvyklí.
Tento zvláštní fenomén se ve filmech či v seriálech čas od času objeví a připomene nám, jak nemístně se s ženskými postavami leckdy nakládá. Záběr z ptačího pohledu, zobrazující žalem zlomeného hrdinu křičícího žalem nad tělem tragicky zesnulé lásky, je samozřejmě efektní, ale… Opravdu se nezmůžeme na nic lepšího?
Narodit se s genetickou zvláštností, která se projevuje zpomaleným tělesným růstem, specifickými obličejovými rysy a odlišnou mentální kapacitou i emočními projevy, nemusí vyústit v neplnohodnotný život. Patnáctiletý Noah Matthews Matofsky má Downův syndrom, přesto se v následujícím týdnu představí na Disney+ v očekávané hrané adaptaci Peter Pan a Wendy po boku Juda Lawa. Je to vůbec poprvé, co takto diferencovaný člověk ztvárňuje velkou roli ve filmovém blockbusteru.
Dnes už je známe jako úspěšné franšízy, které lákaly a třeba stále ještě lákají do kin davy. Některé z nejúspěšnějších sérií filmové historie však začaly nenápadně a málokdo by při vstupu prvního filmu do kin tipoval, že se právě rodí „další velká věc“. V následujícím speciálu si představíme několik sérií, které začínaly s málem a skončily na vrcholu.
Pro spoustu herců a hereček je představa, že by jimi natočený film mohl vést k pokračování, případně rovnou k letité franšíze, v podstatě splněným snem. Jde o jisté peníze, budou pravidelně vidět a kdo by nechtěl mít ve filmografii další hit?