Szabolcs Hajdu

První říjnové premiéry lákají na pět různorodých novinek. Fanoušci thrillerů jistě nepohrdnou adaptací Dívky ve vlaku (2016). Artové publikum může vyrazit na Rodinné štěstí (2016), vítěze z Karlových Varů. Kubo a kouzelný meč (2016) slibuje loutkovou podívanou v japonských kulisách. Tomáš Vorel se s Jakubem Kohákem vydal na českou vesnici v novince Instalatér z Tuchlovic (2016). A Kevin Spacey se v rodinné komedii Já, kocour (2016) proměnil v mazlíčka vlastní dcery.

Když vás okolnosti donutí ubytovat příbuzné u sebe doma, nebývá to žádný med. Stačí chvilka a jeden je podrážděný, druhý ukřivděný a třetí vám závidí auto. S přibývajícím počtem dní strávených v jednom bytě graduje tahle výbušná situace do sledu vtipných, dramatických i absurdně banálních historek, až se nakonec ukáže, že toho, kdo vám nejvíc leze na nervy, máte vlastně hrozně rádi.

Včera večer byl zakončen 51. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Velkou cenu - Křišťálový glóbus - hlavní porota předala režisérovi a producentovi maďarského dramatu Rodinné štěstí (2016). Tvůrci jej s okleštěným rozpočtem natáčeli ve stísněném bytě na 14 kamer. Jedné z hereckých rolí se ujal též režisér Hajdu, a jeho výkon byl oceněn další soškou. Slovenská herečka Zuzana Mauréry získala sošku za roli v Hřebejkově novince Učitelka (2016). Zvláštní uznání poroty si vysloužil poslední film Jana Němce, Vlk z Královských Vinohrad (2016).

Organizátoři 51. ročníku karlovarského filmového festivalu dnes večer rozdají ceny a zítra se projekcemi vítězných snímků s festivalem rozloučí. Kdo se uchází o Křišťálový glóbus v Hlavní soutěži? Nechybí Hřebejkova Učitelka (2016) a poslední film Jana Němce Vlk z Královských Vinohrad (2016). Pojďme si představit celý tucet soutěžících v hlavní festivalové sekci. 8 z 12 snímků bylo ve Varech představeno ve světové premiéře.

Maďarský filmař Benedek Fliegauf ve svých značně různorodých filmech i hudbě poukazuje k věcem, které nás obklopují, ač si jich běžně nejsme vědomi. Pracuje u toho se specifickým humorem. Hovoříme mimo jiné o libůstkách festivalových krys, o sledování vlastního pupku a všudypřítomném bzzz.

Jméno Otíka Rákosníka zná u nás snad úplně každý, kdo si alespoň občas pustí televizi. Jak by také ne. Postava vesnického prosťáčka od osmdesátých let, kdy se v Menzelově majstrštyku Vesničko má středisková objevila, prakticky zlidověla. Jejím představitelem byl tehdy vynikající maďarský divadelní a filmový herec János Bán. Ten po dlouhých deseti letech dorazil také na Zlín Film Festival, kde je součástí delegace k nesoutěžní sekci maďarských filmů. Přesto si usměvavý herec ve svém nabitém festivalovém programu našel čas na rozhovor pro Deník, ve kterém mluví nejen o své životní roli, ale i o cestě na předávání Oscarů, stavu maďarské kinematografie, nebo o tom, že jej v České republice poznává na ulici více lidí než doma...