Bradley Cooper

Fascinace tím, co se ukrývá ve vesmírných dálavách a co by teoreticky mohlo navštívit i naši titěrnou planetu (a podle mnohých už navštívilo), provází Stevena Spielberga od nejranějších let. Už ve studentském filmu Firelight roku 1964 popisoval přílet UFO do provinčního amerického městečka, dva roky po premiéře Čelistí (Jaws) zfilmoval vlastní sci-fi námět do oslnivých Blízkých setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind) a roku 1982 dojal celou galaxii příběhem E. T. Mimozemšťana (E. T. the Extra-Terrestrial), jenž se navzdory duševnímu poutu s chlapcem Elliotem musí vrátit domů. Sedmasedmdesátiletá legenda kinematografie nyní dle webu Variety plánuje návrat ke kořenům a pověřila scenáristu Jurského parku (Jurassic Park) Davida Koeppa rozepsáním svého dalšího námětu o UFO, který prý hodlá i režírovat.

Nejprestižnější oslava filmového umění v noci z neděle na pondělí zodpověděla otázku, která se objevovala ve většině odborných i laických úvah – kolik Oscarů si na 96. ceremoniálu uzme Oppenheimer? Životopisný portrét komplikovaného konstruktéra první jaderné zbraně si jich před zraky hollywoodské smetánky nakonec vysloužil sedm, přičemž se čtyřmi soškami mu nejtěsněji konkurovala osobitá satirická komedie Chudáčci (Poor Things). Moderátor Jimmy Kimmel sice stačil zesměšnit Donalda Trumpa a prostor dostal i citát ruského opozičního politika Alexeje Navalného, ale jinak se večer nesl v uctivém, místy překvapivě rozverném a ryze filmovém duchu.

Sedmasedmdesátiletý legendární režisér Čelistí (Jaws), Jurského parku (Jurassic Park) či Indiana Jonese může dávno bilancovat a komentovat vlastní úspěchy, které hromadí přes padesát let i jako producent. Steven Spielberg, jenž zatím naposledy natočil částečně autobiografické rodinné drama Fabelmanovi (The Fabelmans), věnoval rozhovor pro The Hollywood Reporter u příležitosti třicátého výročí oscarového Schindlerova seznamu (Schindler's List). Při vzpomínce na devastující zpodobnění holokaustu pronesl, že se jedná o snímek, na který je osobně nejvíc pyšný.

Rok 2023 byl v mnoha ohledech rokem Sandry Hüller. Německá herečka vstoupila do mezinárodního povědomí už v roce 2016 svou rolí v úžasném Toni Erdmannovi, v něm na sebe však pozornost nevyhnutelně strhával hlavně její kolega Peter Simonischek. Vloni však hrála hlavní roli hned ve dvou filmech, jež se dočkaly obrovské mezinárodní pozornosti a vyhrávají ceny jak na prestižních festivalech, tak na mainstreamových cenách. Zóna zájmu (The Zone of Interest) patří mezi největší oscarové favority a Anatomii pádu (Anatomie d'une chute) si zamilovali snad všichni festivaloví diváci, včetně těch karlovarských. V druhém jmenovaném titulu se však Sandře zrodila nečekaná konkurence, která už si odnesla i cenu z Cannes a obráží od té doby všechny možné akce za vysokého zájmu paparazzi – border kolie Messi.

Metronom veřejného mínění ohledně urputných metodických herců se poslední dobou nachází v pozici: „Koho to zajímá?“ Veřejnost prohlédla, že výrazné fyzické proměny a zprávy o tom, jak herci ve svém soukromém životě nevystupují z rolí, slouží víc filmové propagaci a vábení cen než kvalitě výsledných děl. Vede to nakonec k tomu, že herci dostávají Oscary za své slabší výkony (díváme se na tebe, Leo). Bradley Cooper přesto věřil, že mu k Oscarovi pomůže jednak umělý nos, který vzhledem k židovskému původu Leonarda Bernsteina vzbudil leda pohoršení, a také šestiletý dirigentský kurz.

Pověstné filmové metodické herectví si od své iniciace během padesátých let prošlo několika fázemi adorace i výsměchu. Herci, kteří odmítají vystoupit ze svých rolí, si vyslechli nejen spoustu chvály za své odhodlání, ale také výtek za narcismus, sobectví či komplikování produkce. Také za jednoduchý fakt, že zacházení do takového extrému značí nepochopení toho, co měla „metoda“ obnášet podle těch, kteří ji poprvé učili. Nyní se kyvadlo názoru veřejnosti nachází na straně odmítnutí, což demonstrují i nedávná slova Natalie Portman.

V Hollywoodu po 81. rozdali prestižní Zlaté glóby, jimiž asociace zahraničních novinářů každoročně oceňovala mimořádné umělecké úspěchy na poli filmu a televize. Letos ovšem hlasování poprvé připadlo novému a globálně vyváženějšímu sdružení 300 žurnalistů a žurnalistek z celého světa, kteří nejlepšími filmy roku zvolili drama Oppenheimer, komedii Chudáčci (Poor Things) a evropskou Anatomii pádu (Anatomie d'une chute). Na ceremonii, jíž provázel stand-up komik a herec Jo Koy, se z vítězství radovali rovněž herci Cillian Murphy, Paul Giamatti a Robert Downey jr. nebo herečky Emma Stone a Lily Gladstone. Nejlepším seriálem se jako tradičně stalo korporátní satirické drama Boj o moc, které si odneslo i tři herecké ceny. První Zlatý glóbus vyhrál také populární režisér Christopher Nolan.

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Všichni víme, proč Bradley Cooper napsal a zrežíroval Maestra. A předně proč stanul před kamerou v hlavní roli ikonického hudebního skladatele Leonarda Bernsteina. V různých kategoriích už má na kontě devět oscarových nominací a to by v tom byl čert, aby to tentokrát nevyšlo! Co po něm ještě můžeme víc chtít?! Jeho film, jenž byl právě uvedený na Netflixu, je však typickou ukázkou případu, kdy se o géniovi pokouší vyprávět člověk, jenž jím, jak to jen říct a neurazit, zkrátka není.

Přestože Barbie je evidentně snímek, který její jméno přiblížil masovému publiku po celém světě, Greta Gerwig předtím nebyla neznámou režisérkou. Nikdy však neobdržela nominaci na Zlatý glóbus za režii, které se dočkala až letos. Její Lady Bird (2017) nebo Malé ženy (2019) pokaždé vyšly z tohoto soutěžního klání s prázdnou.

Druhé nejprestižnější filmové ocenění světa zná své letošní nominované filmy, seriály a osobnosti. Zlaté glóby, jejichž hlasování nově neutváří asociace zahraničních novinářů působících v Hollywoodu, na podzim ohlásily také novou kategorii vyzdvihující filmy, jež zaznamenaly výjimečný tržební úspěch. Druhá novinka se týká stand-up komiků, šest z nich si za televizní vystoupení o minimálním rozsahu třiceti minut poprvé vysloužilo vlastní nominaci. O vítězích rozhoduje 300 žurnalistů a žurnalistek z celého světa, práva nyní drží společnost Dick Clark Productions. V pořadí 81. ceremoniál proběhne 7. ledna 2024 v hotelu Beverly Hilton, přičemž totožnost moderátora se ještě tají. Níže si můžete prohlédnout seznam nominovaných děl a osobností.

Ke konci měsíce se jako již tradičně věnujeme tomu, že pro vás vybíráme nejzajímavější tipy, na co se na Netflixu podívat. Z velkého množství pořadů, které na tuto službu v prosinci zamíří, jsme do svých doporučení zařadili oblíbené seriály, komedie, něco pro celou rodinu i sci-fi.

Jediná scéna stačila dle některých nejhlasitějších kritiků k tomu, aby válečné drama Americký sniper v režii Clinta Eastwooda přišlo o možnost získat Oscara za nejlepší film roku. Kontroverzní filmové vyobrazení odstřelovače Chrise Kylea (Bradley Cooper), jenž se chlubil zabitím více než 250 lidí během vojenské služby v Iráku, totiž v jednom strnulém záběru hyzdí panenka, již tvůrci použili namísto skutečného kojence. Scéna se stala častým terčem posměchu a podle scenáristy Jasona Halla měla vypadat úplně jinak, totiž živěji.

Možná už se zprávy o stoupání Barbenheimera v nejrůznějších žebříčcích jeví poněkud ohraně, i přes postupné vyklízení kinosálů jim však není konec. Ten zasmušilejší z hitů léta, Oppenheimer, si nyní krom překročení hranice 900 milionů dolarů na celosvětových tržbách připsal ještě jeden další, zajímavější rekord – stal se nejúspěšnějším životopisem všech dob. Podívejte se, které filmy se mu podařilo překonat.

Kvůli stávce hollywoodských scenáristů a herců odsunulo studio Warner Bros. premiéru dlouho očekávané druhé Duny Denise Villeneuvea na rok 2024. Fanoušci režiséra a knižní předlohy smutní, profitovat by z toho ale mohl jiný ceněný autor, Christopher Nolan a jeho novinka, biopic Oppenheimer, pojednávající o vynálezci atomové pumy. Proč?

Bradley Cooper chce vážně hodně moc hereckého Oscara, to víme už hodně dlouho. Letos tedy vyráží do boje s těžkým kalibrem – napsal si, vyprodukoval a zrežíroval částečně černobílý biografický film o rozervaném hudebním géniovi, který nazval Maestro. Co by, probůh, mohl udělat víc, aby se americkým akademikům zavděčil? Jenže zatím nejřešenější téma po první upoutávce je Cooperův obří umělý nos. Skladatel a dirigent Leonard Bernstein, podle jehož života snímek vzniká, byl totiž židovského původu.