Skutok sa stal

Ovšem dojem, že je něco shnilého ve státě slovenském, naznačuje spíše potemnělá nálada než průkazná věcná fakta. Dokumentarista může hledat buď objektivní pravdu, nebo subjektivní výraz; ve filmu Skutok sa stal platí bohužel to druhé.

Talentovaná Barbora Berezňáková filmu priniesla umelecký nádych, ktorý sa niektorým divákom nebude hodiť k dokumentu. Vidieť však, že mala jasný cieľ: povzbudiť ľudí, aby hľadeli na pravdu, a to nielen v prípade tejto kauzy, ale aj všeobecnejšie, vlastne v každom aspekte ich života. Má pozitívny odkaz pre mladých ľudí a núti ich viac rozmýšľať nad dianím a tým, ako ich to ovyplvňuje.

Návštevnosť snímky však hovorí o neustálom spoločenskom záujme. Výrazné plusové body a dôvod na vyššie než priemerné hodnotenie, má zasadenie motívu púpavy do celého rozprávania. Dokument sa prostredníctvom tejto umeleckej vsuvky akoby sám sebareflexívne pýtal, či má jeho vznik vôbec nejaký spoločenský význam. Zároveň vytvára metaforu s politickou scénou na našom území od počiatkov deväťdesiatych rokov až po súčasnosť.

Zatímco Mečiar je podán přístupnější formu a má světové zpracování, Skutok sa stal cílí spíše na lokální publikum, zato je ale hloubavější a ve výsledku dává více otázek k zamyšlení se nad stavem demokracie nejenom na Slovensku, ale v kontextu celého středoevropského regionu. Mírně se dotkne i zapojení podnikatele Mariana Kočnera do případu a analogie s vraždou Jána Kuciaka a jeho snoubenky.

Neobvyklá je i formální stránka filmu, pro niž Berezňáková zvolila různé postupy, střídá černobílé záběry s barevnými, střídá i žánry. Dokumentární výpovědi prokládá hereckými vstupy, místy se snaží o umělecké vyjádření, když investigativní pasáže přeruší dlouhými záběry pampelišek a jejich odlétajícího chmýří. Jako celek film díky tomu působí spíše než experimentálně dosti nesoudržně.