Dům milosrdných sester

Zahodit bělostné taláry a před odjezdem z kampusu ještě pořádně zapít konec univerzitního studia. Takový byl plán sesterstva Pí Théta. Jenže matrona Slaterová na své koleji nic podobného nestrpí a dívky si tak budou muset večírek vynutit. Stačí ale jediná chyba a namísto bezuzdné zábavy musí sedmero čerstvých absolventek řešit, kam uklidit mrtvolu a kdo se je v domě plném lidí snaží jednu po druhé umlčet.

Tento nízkorozpočtový debut se krátce po uvedení do amerických kin stal hitem a dodnes si drží čestné místo v pantheonu slasherů. V našich končinách je už známý méně, v policích videopůjčoven jste na něj ale mohli narazit pod názvem Dům u milosrdných sester. A přestože umíme docenit kouzlo otrockého překladu hraničící s retardací, rozhodli jsme se tuto klasiku uvést na plátno s přiléhavějším titulem. Začínající režisér a scenárista Mark Rosman se totiž ve zdánlivě rutinní osmdesátkové vyvražďovačce snaží vyrovnat svým filmovým vzorům: Henri-Georges Clouzotovi, Mario Bavovi a Brianu De Palmovi. Do děje tak výrazně promlouvá mizanscéna i psychologie hrdinek, přičemž si žádná z postav nemůže hrát na neviňátko. Pastelové barvy brzkého léta se pak protemňují od chvíle, kdy si správcová dovolí říct partě privilegovaných studentek kategorické ne, a následně je zcela překryjí hluboké noční tóny paranoie, zbabělosti a sadismu. (Festival otrlého diváka)