Vasos De Papel

Zajímavosti 17

• Od listopadu 2019 je oficiální trailer k tomuto filmu na YouTube nastaven na "unlisted" (poté, co byl hned po odhalení plagiátorství nastaven na "private").
• Když byl tento film ve čtvrtek 18. února 2016 uveden na 25 plátnech v Portoriku, stal se "scénárista" Eduardo Ortíz prvním portorickým režisérem, který měl v historii portorické kinematografie dva filmy uvedené současně v kinech (druhým filmem byl Los Domirriqueños (2015)). O dva týdny později oba filmy ukončily své uvádění v kinech.
• 5. listopadu 2018 se v portorickém podcastu "Siempre es lunes" ("Vždycky je pondělí") hovořilo o tomto filmu a o filmu Los Domirriqueños (2015) poté, co byli Eduardo Ortíz a jeho producentský partner/šéf Jorge "Molusco" Pabón zažalováni za údajné plagiátorství scénáře druhého jmenovaného filmu. Jeden z průvodců podcastem, Alexis Zárraga, hovořil o tom, jak se s panem Ortízem bavili o tom, že v podstatě očekával, že problém s plagiátorstvím u tohoto filmu ("Vasos de papel") s odstupem času zmizí, a jak byl frustrovaný z toho, že se tak nestalo, a že musel neustále kontrolovat sociální sítě (a tuto stránku), aby se ujistil, že může kontrovat / požádat o smazání položek, které byly pro něj a pro film nepříznivé.
• Do prosince 2019 Jim Kouf a David Greenwalt nevydali žádné prohlášení týkající se tohoto filmu a jeho plagiátorství.
• Začátkem listopadu 2018 byli "režisér/scénárista" tohoto filmu a jeho produkční partner (Jorge Pabón) zažalováni kvůli scénáři k filmu Los Domirriqueños (2015), kde žalobce obvinil tyto pány z plagiátorství scénáře, který předložil panu Pabónovi. V portorických zpravodajských médiích (a podcastech) se tomu dostalo značně zvýšené pozornosti kvůli situaci s plagiátorstvím, k níž došlo v případě pana Ortíze při uvedení tohoto filmu (Vasos de papel) v roce 2016.
• 13. března 2018 Eduardo Ortíz v komentářích na YouTube k rozhovoru v podcastu Vicente Ydrach napsal, že "probíhají rozhovory" o změně statusu tohoto filmu z "neautorizovaného remaku" na "autorizovaný remake" Tajného ctitele (1985). Pan Ortíz také uvedl, že to bude podnětem k opětovnému uvedení filmu v kinech v Portoriku, po němž bude následovat vydání na domácím videu, a že očekává velký zájem veřejnosti o tento film vzhledem k jeho neobvyklé historii.
• Společnost Olive Films vydala v USA Blu-Ray edici filmu Tajný ctitel (1985) v úterý 16. února 2016, kdy měl tento film premiéru v kinech.
• I přes četná a podrobná srovnání, která ukazují, že tento film je prakticky totožný s Tajným ctitelem (1985), se v tisku našli lidé, kteří se režiséra / "scénáristy" Eduarda Ortíze zastávali. Patřili k nim tři starší herci z filmu (Sully Diaz, 'Luisa de los Rios a zejména Raúl Carbonell), herec / osobnost Roque Rocky the Kid Gallart a licencovaný & praktikující právník Luis A. Riefkohl). Pan Gallart, který se podílel na některých předchozích filmových projektech pana Ortíze, prohlásil, že tyto události nakonec "nebudou mít pro pana Ortíze žádné následky", a také pokáral a zesměšnil herečku Natalii Lugo za to, že se proti filmu vyslovila, a řekl, že "měla držet jazyk za zuby" a že "měla počkat, až bude mít rozsáhlejší rejstřík", než se takto vyjádřila. Pan Riefkohl bagatelizoval scénář plagiátorství a také označil lidi, kteří se vysmívali situaci, do níž se pan Ortíz dostal, za "nenávistníky". Pan Riefkohl v minulém desetiletí působil jako šéf portorické filmové komise a od té doby se se svou společností nadále angažuje na ostrovní filmové scéně, a to v roli konzultanta / producenta.
• Od prosince 2018, i když Eduardo Ortíz naznačuje opak, se digitální/fyzické domácí video vydání tohoto filmu zdá nepravděpodobné. I vzhledem k velmi vysoké míře kritiky, "zpětného rázu" a trvalého poškození, které se panu Ortízovi doposud dostalo, je velmi pravděpodobné, že by vše bylo ještě horší, kdyby se na podobnost tohoto filmu s filmem Tajný ctitel (1985) notu po notě upozornilo až poté, co k vydání na domácím videu došlo. V takovém případě je velmi pravděpodobné, že by film skončil na internetu a byl by sdílen, a pak by si kdokoli na světě mohl oba filmy přehrát a přesvědčit se na vlastní oči (včetně tvůrců a herců filmu Tajný ctitel (1985)). Toho by bylo možné dosáhnout i "kamerou objednanou" kopií, ale vypadá to, že během dvoutýdenního promítání v kinech, které měl tento film v Portoriku, to nikdo neudělal, přestože ostrov získal pověst místa s bujarým filmovým pirátstvím, které se neomezuje jen na uvedení filmů v USA.
• Podezření z plagiátorství tohoto filmu se objevilo už v polovině prosince 2015, kdy byl zveřejněn trailer. Než režisér konečně přiznal to, co bylo zřejmé každému, kdo viděl tento film a Tajného ctitele (1985), všeobecně se předpokládalo, že Eduardo Ortíz udělal to, co udělal, aby posunul svou kariéru na jinou úroveň poté, co se specializoval na filmy, které mnozí považují za "lowbrow". Když však režisér v pondělí 7. března 2016 v rozhlasovém pořadu v Portoriku prohlásil své "mea culpa", ukázalo se, že jeho hlavní důvod byl mnohem přízemnější. Pan Ortíz se ocitl v situaci, kdy by měl finance na film, kdyby měl do určitého data pohromadě "balík", a místo toho, aby si vystačil se scénáři, které měl k dispozici od místních autorů (včetně jednoho od Angela M. Sanjurja), rozhodl se jít na YouTube, zmáčknout "play", zmáčknout "pause", přeložit / napsat, udělat pár úprav a tak dále. Dosáhl tak cíle, který si vytyčil: nenechat se při výrobě filmu chytit. Podle vlastních slov, kdyby to řekl přátelům, rodině nebo spolupracovníkům, obával se, že by "udělali cokoli, včetně toho, že by ho přivázali k židli", aby mu zabránili v "úpravě" filmu z roku 1985. Dokončením výroby si zajistil výplaty pro herce a štáb, pro své postprodukční zařízení, pro sebe (jako režiséra a "scénáristu") a pro svou ženu (spolupracující producentku Magdu Maguie Rivas), mimo jiné bez možnosti následků ze strany finančních sponzorů, protože splnil svůj smluvní závazek (dokončený film).
• Portorická mainstreamová média se k problému plagiátorství tohoto filmu vyjádřila až poté, co hlavní herečka Natalia Lugo a portorický filmový kritik (a filmař) Juanma Fernández-París vyjádřili své zděšení / rozpaky v samostatných příspěvcích na sociálních sítích. Pan Fernández-París tak učinil jako první z obou a v sobotu 5. března 2016 napsal. Během několika hodin poté, co to, co napsal, začalo kolovat po sociálních sítích, stránky tohoto filmu na Facebooku a Twitteru "zmizely". Následující den následovala paní Lugo, v pondělí 7. března 2016 jí rozhlasový pořad "El Circo de la Mega" věnoval celý segment své ranní show a poté se k tomu tak či onak vyjádřila všechna portorická média. V úterý 8. března 2016 to portorické noviny 'Primera Hora' měly jako hlavní zprávu, zprávu dne na titulní straně, s titulkem "Qué clase de copiete!" nad fotografiemi Eduarda Ortíze a Natalie Lugo [hrubý překlad do češtiny: Plagiátorství v nejlepší formě!].
• Jakmile se situace s plagiátorstvím v Portoriku dostala na veřejnost, zůstaly nezodpovězeny dvě otázky. Zaprvé, proč společnost Caribbean Cinemas, která má v Portoriku faktický monopol na promítání filmů, nadále profitovala z promítání zjevně neautorizované verze neznámého amerického studiového filmu. Za druhé, proč portorická mainstreamová média, včetně filmových kritiků, odmítla o této záležitosti informovat až do doby, kdy už neměla jinou možnost (a to až poté, co byl film stažen z promítání). Odpověď na obě otázky se objevila: přítomnost do té doby relativně tichého, nového hráče ve stále se rodícím portorickém filmovém "průmyslu", společnosti Grupo Ferré Rangel Media, známé také jako GFR Media. GFR Media vydává dva nejpopulárnější ostrovní deníky El Nuevo Día a Primera Hora a kontroluje významný podíl v Banco Popular (de facto bankovní monopol Portorika). Začal se projevovat jasný vzorec: film je uveden ve 20-30 kinech (asi 10 % všech kin na ostrově), film dostane od filmových kritiků nulovou recenzi (kdyby se jich někdo zeptal, proč žádná recenze, odpověď by zněla "film nebyl promítán pro kritiky"), a než se tak stalo, film vydělá v pokladnách kin pěkné peníze. Zapojení GFR Media se pohybovalo od explicitního (jako ve filmu Por amor en el caserio (2014)) až po jemnější (jako v tomto filmu a ve filmu Pepo Pal Senado (2016), ten poslední prostřednictvím vlastního studia Piñolywood).
• Na titulní straně scénáře k tomuto filmu bylo napsáno: "Původní scénář Eduarda Ortíze. Tomu všichni členové štábu a herci během natáčení filmu věřili. Pan Ortíz sdílel fotografii této stránky na sociálních sítích, ale ta zmizela poté, co se pan Ortíz v pondělí 7. března 2016 v portorickém rozhlasovém pořadu "El Goldo y la Pelúa" (spolupořádá ho Ortizův produkční partner Jorge Pabón) omluvil za plagiát filmu Tajný ctitel (1985).
• Mezi příspěvkem na sociálních sítích, který napsal Angel M. Sanjurjo 17. února 2016 a který odhalil plagiátorství, a příspěvkem Natalie Lugo na sociálních sítích z noci 7. března 2016, díky němuž se situace dostala na první stránky portorických novin, se dva další články podílely na změně reakce "scénáristy" / režiséra Vasose De Papela (2016) a jeho produkčního týmu z popírání / výsměchu na neochotné přiznání. První z těchto článků byl zveřejněn v pátek 19. února 2016 - den po uvedení tohoto filmu do kin. Článek napsal portorický filmový kritik Orlando Maldonado a porovnával v něm čtyři sekvence z tohoto filmu s jejich téměř identickými protějšky z Tajného ctitele (1985). Pan Maldonado se zdržel přímého obvinění pana Ortíze z plagiátorství a ponechal toto rozhodnutí na čtenáři. Druhý článek vyšel o týden později a jeho autorem byl filmař William Rosario Cruz. Pan Rosario-Cruz v článku, který nazval "Copy / Paste Cinema", označil tento film za "jeden z nejkřiklavějších případů plagiátorství v dějinách kinematografie" a dospěl k závěru, že důvodem, proč je tento film pouze "na 95 % totožný" s Tajným ctitelem, a nikoliv na 100 %, byla rozpočtová omezení. Rovněž si vzal na paškál portorická média, která problém plagiátorství ignorovala, ale nezabýval se tím, proč tomu tak bylo (tento problém vyšel najevo až poté, co byl tento film stažen z kin), a podivoval se nad tím, jak je možné, že v roce 2016 může území Spojených států stále fungovat "jako Divoký západ z 19. století". Příspěvek pana Sanjurja na sociálních sítích tuto záležitost odhalil, článek pana Maldonada jí dodal legitimitu, článek pana Rosaria-Cruze způsobil, že se tato záležitost stala v Portoriku virální, a příspěvek paní Lugové ji dostal na titulní stránky novin na ostrově. Od února 2017 již příspěvek pana Sanjurja na sociálních sítích ani článek pana Rosaria-Cruze nejsou veřejné.
• Tento film byl na začátku března 2016 součástí intenzivního skandálu na titulních stranách novin v Portoriku, když vyšlo najevo, že scenárista a režisér Eduardo Ortíz v podstatě téměř celý film Tajný ctitel (1985) - slovo od slova, scénu od scény a záběr od záběru - plagioval a snažil se všechny přesvědčit, že scénář vytvořil a napsal sám. Film se v portorických kinech hrál teprve několik dní, když se objevily první články poukazující na podobnost obou filmů a zdůrazňující, že nikde není zmínka o tom, že by film vycházel z filmu Tajný ctitel. Jakmile se film přestal promítat v kinech po celém Portoriku, vydal pan Ortíz nejprve prohlášení, v němž uvedl, že mezi jedním a druhým filmem "existují určité podobnosti, nikoli plagiát. Vše je otázkou interpretace". Jen několik hodin po tomto prohlášení jej pan Ortíz změnil a v rozhlasovém rozhovoru uvedl, že "udělal něco strašně špatného", a omluvil se hercům a štábu. Pan Ortíz tuto záležitost ignoroval a/nebo se k ní odmítl vyjádřit, dokud hlavní herečka tohoto filmu Natalia Lugo nevydala na sociálních sítích prohlášení, v němž film jednak odsoudila, jednak vyjádřila rozpaky, které pocítila, když film "Tajný ctitel" viděla, a pochopila, jak byla ona i její herci a členové štábu zcela podvedeni.
• Spory o plagiátorství kolem tohoto filmu nakonec inspirovaly vznik sarkastického twitterového hashtagu #películasdeTransfor (v překladu "Transforovy filmy") - portorických "remaků" klasických filmů, které "napsal" Eduardo Ortíz, známý také jako "Transfor" Ortíz. Mezi navrhovanými remaky jsou např: "Totanic" (Titanic, 1997, s Jennifer González Colón), "El guaraguao de la maltita" (Maltézský sokol, 1941), "Big Jaiba's House" (Big Momma's House, 2000, s Luisem Vigoreauxem Jr.), "La yal y la bestia" (Kráska a zvíře, 2017, s panem J. G. G.). Ortizovým producentským partnerem Jorgem Pabónem a s Natalií Riverou), "La hora del tapón c*br*n" (Rush Hour, 1998), "A caballo" (Zkrocená hora, 2005, s Roquem Rockym the Kid Gallartem a Jorgem Pabónem), "Maripilander" (Zoolander, 2001), s Marií del Pilar Maripily Riverou), "Gone Chiquigirl" (Gone Girl, 2014, s portorickou osobností Lady Mágica), "Las cazafantasmas" (Lovci duchů, 2016, s Albou Nydií DГaz, Soniou Valentin, Linette Torres a Wandou L. Sais), "Meet the Fonalledas" (Seznámení s rodiči, 2000), "CRB & & RHC" JFK (1991), s Nicolasem Cagem v dvojroli Rubéna Berríose i Pedra Rosselló, Robertem De Nirem jako Rafaelem Hernándezem Colónem a Anthony Hopkinsem jako Carlosem Romero Barceló, "Noche en el museo de Santini" (Noc v muzeu, 2006), odehrávající se v muzeu Jorge Santiniho, a "The Taking of Urbano Uno Dos Tres" (Únos Pelhama 123, 2009) s Titem Kayakem.... mezi mnoha a mnoha dalšími.
• V noci 26. června 2016 Natalia Lugo poskytla rozhovor Ángel González pro svůj podcast "Dulce Compañía" (# 049). Od 23:04 do zhruba 30:57 se rozhovor týkal toho, co se stalo s tímto filmem a co následovalo poté, co bylo zjištěno, že se jedná o neautorizovanou kopii filmu Tajný ctitel (1985). Během rozhovoru prozradila, že když konečně viděla Tajného ctitele (1985) na YouTube několik dní poté, co byl "Vasos de papel" uveden do kin, její první reakcí byl "nekontrolovatelný smích" (jak to řekla: "una pavera"), po kterém následovalo "Je tohle opravdu to, kde se teď v životě nacházím?". Přirovnala to také k tomu, "že si vzala muže svých snů a pak zjistila, že má rád jen muže", a řekla, že když se s touto situací obrátila na produkční tým tohoto filmu, požádali ji, aby "byla zticha", a řekli jí, aby si nedělala starosti, protože "většinu lidí to nebude zajímat"... a "i kdyby ano, za víkend nebo tak nějak to přejde". Paní Lugo se podělila o svůj vlastní název tohoto filmu: "Vasos de papelón" (v hrubém českém překladu: "Tajný obdivovatel se sýrem navíc") a stejně jako předtím, když vyjadřovala své pocity nad tím, co se s tímto filmem stalo, odmítla Eduarda Ortíze jmenovat.