Má to působivé pasáže, ze kterých kouká Mooreův talent, ale některé skoky mi přišly hodně mimo a celkově to stěží drží pohromadě. Jako by Moore několik námětů na dokument celkem násilně vtlačil dohromady.
Po hodně dlouhé době jsem se podíval na film svého jinak nejoblíbenějšího dokumentaristy. Fahrenheit 11/9 je přesně tím, co jsem čekal u snímku režiséra po šedesátce a s tak tučnou filmografií. Po pomalejším startu jde o magnum opus Moorovy tvorby. Shrnuje problémy současné Ameriky, v podstatě absorbuje obsah všech svých filmů a katatonicky charakterizuje Michaela Moora jakožto filmového režiséra, který právě k filmu už před více než třiceti lety přišel jako slepý k houslím. Je to úderné, lehce zavádějící, ale především je spuštěným vykřičníkem a varováním, aby USA nespadla pod nadvládu totality. Má přesně ten účel, které performativní dokumenty Michaela Moora vždy měly, ne informační, ale apelační.