Americký vlkodlak v Londýně

Proslulý mytologický kříženec člověka s vlkem útočí ze zamlžených vřesovišť kinematografie od třicátých let, kdy studio Universal zhmotňovalo svůj katalog monster také Vlkodlakem v Londýně (Werewolf of London). Posledním velkým pokusem o mainstreamové probuzení zvířete, které nad člověkem přebírá kontrolu pod vlivem úplňku, byl roku 2010 Vlkodlak (The Wolfman) s Beniciem Del Torem a Anthonym Hopkinsem. Předražený a v průběhu přetáčený film však zaznamenal finanční průšvih a hororové studio Blumhouse se nyní pokusí vrátit lykantropy mezi populární filmové postavy s protřelým režisérem méně nákladných hitů Leighem Whannellem (Upgrade, Neviditelný).

George Lucas zažil fascinující a dramatický život, který jednou nějakému herci rozhodně vynese Oscara. Stvořil jeden z největších popkulturních fenoménů moderních dějin v podobě Star Wars, jež změnily způsob, jakým se filmy natáčejí, distribuují a jakou roli hrají ve společnosti. Ale právě tento nezměrný úspěch mu také zabránil splnit si kterýkoliv z jeho autorských snů. George Lucas má rozhodně čeho litovat, přesto vás asi překvapí, co on sám označil za svou největší kariérní bolístku.

Ve filmografii britského animátora Johna Stevensona (65) najdeme vždy na prvním místě veleúspěšnou Kung Fu Pandu, kterou režíroval v roce 2008 spolu s Markem Osbornem. Pracoval však i v uměleckém týmu prvních tří dílů Shreka a dál v minulosti na kultovních Muppetech, Labyrintu a Malém krámku hrůz. Jeho úkolem na těchto produkcích bylo většinou pracovat na designu postav či scén a hledat výtvarná řešení podle pokynů režisérů. Je fanouškem Karla Zemana a jak zjistíte v rozhovoru z Anifilmu, také velkým zastáncem praktických efektů a ruční animace.

Na Netflixu je momentálně k vidění norský horor Vlk Viking, jenž pojednává o prastaré vlkodlačí legendě, která procitá v okolí zapadlého městečka uprostřed lesů. Pokud jste viděli jakýkoli vlkodlačí a obecně zvířecí horor, nečeká vás žádné výrazné překvapení. Přesto se jedná o solidní příspěvek do daného subžánru, který nic nedělá vyloženě špatně.

Všechno nejlepší a ať žije nové tělo! Tohle bychom mohli provolávat na pomyslné narozeninové párty jednoho z nejlepších filmů Davida Cronenberga Videodrom. Na oslavě čerstvého čtyřicátníka by samozřejmě nemělo chybět rituální bičování televizní obrazovky, zasouvání videokazet do břicha, střílení z pistole přirostlé k tělu a samozřejmě kolektivní halucinování u bizarních snuff filmů. Zkrátka spousta aktivit, které ani čtyři dekády po vzniku filmu rozhodně nestihly zevšednět.

Na hororové streamovací platformě Shudder si odbyl premiéru třicet let připravovaný animovaný snímek Šílený bůh, jímž legendární trikař a animátor Phil Tippett dle kritiků stvořil své opus magnum. Odhodláte-li se jeho životní vizi zhlédnout, máte se připravit na pár bezesných nocí a znepokojivou tapiserii pekelných, brutálních i čarokrásných výjevů.

Pokud nepatříte k těm divákům a divačkám, kteří ihned po skončení filmu vypínají televizi či odcházejí z kina, jistě si všímáte způsobu, jakým tvůrci využívají také závěrečné titulkové sekvence. Jejich přítomnost a hudební podkres dnes bereme za samozřejmost, ale vždy tomu tak nebylo. Své postavení v závěru uměleckého díla si naopak vydobyly v průběhu let a písně, které je doprovází, mohou libovolně prohlubovat či naopak přetvářet dojem z právě skončeného snímku. Pojďme si ve stručnosti shrnout historii titulkových pasáží (v angličtině opening credits či ending credits) a zaměřit se na to, jak mohou různé melodie, texty písní či doprovodné animace manipulovat s publikem i po ukončení narativního díla.

Jedno z nejpopulárnějších monster, jaké kdy vzešlo z americké kinematografie, je ve zbytku světa spíše přehlížené. Změnit by to mohl případný remake originálního snímku z 50. let, o který usiluje dvojice úspěšných tvůrců.

Dnes večer se můžete v televizi (od 22:00 na Nova Cinema) podívat na vůbec nejdražší pokus Universalu o moderní verzi klasické hororové látky, v níž se nezkrotný vlčí muž prohání po zamlžené viktoriánské Anglii. A můžete přitom přemýšlet, jak moc asi film poznamenaly drahé přetáčky a změny ve scénáři, které nafoukly rozpočet do závratných výšin, na jaké už samotné tržby zdaleka nedosáhly.

Filmových seznamů vzniká ročně bezpočet. Tenhle má ale svoji váhu. Sestavili ho totiž lidé z organizace VES (Visual Effects Society), která od roku 1997 sdružuje tvůrce filmových (seriálových, reklamních, videoherních atd.) vizuálních efektů.