martin-mickey-stusak
28 483 bodů •
9
Jak říká Bill Hicks: ´Svět je šílenej, ale jsem pyšnej, že do něj patřím.´ Velká Británie a filmová prezentace taneční hudby a klubové scény. Je víkend a jde se pařit. Víkend plný chlastu, drog, sexu a hudby. V podstatě jde o to, že přesně takto se mluví o partypeoples a tento snímek si z toho vyloženě dělá legraci. Rozhovor dvou děvčat s televizní reportérkou na téma braní drog budiž jedním příkladem za všechny. Téma tak ponechává se rozhodnout, zda to dobré převažuje nad špatným. Braní drog je prostě nesmysl. Mládež se baví a je jedno o jaký druh hudby se jedná. Snímek je dnes už i takovou filmovou vzpomínkou na 90. léta, kdy byla taneční hudba na vrcholu a kdy si to dnešní čtyřicátníci užívali. Jedná se o nejlepší filmovou výpověď tohoto druhu pohrávající si s realitou a absurdnem. Vyobrazuje britskou klubovou kulturu, tzv. generační mládeže a jejich typický komunikační problém se starší generací. K tomu grandiózní soundtrack, ohromující klubová atmosféra a prostě radost ze života. To vše v osvěžujícím realismu se smyslem pro humor. Více upřímnosti tu snad být už ani nemohlo. Mít nejlepší kamarády a jít s nimi na party je to nejlepší, co může mladého člověka v životě potkat. A o to tu jde především.
