Tmavomodrý svět

V první polovině 90. let se o Janu Svěrákovi hovořilo jako o nejspíš nejtalentovanějším filmaři z generace mladých českých tvůrců. A zcela oprávněně. Obecná škola to dotáhla až k oscarové nominaci, Kolja ji o pár let později už proměnil. Oba tituly patří mezi naše nejoblíbenější porevoluční snímky, v mezidobí však dal Svěrák do kupy ještě dva další podařené snímky, jimž se pohříchu dostalo mnohem méně pozornosti.

Pro každého z nás je českou filmovou klasikou něco jiného, neboť máme své favority, na které nedáme dopustit. Přesto jsme se rozhodli na danou otázku odpovědět a přinášíme vám obsáhlý přehled toho nejlepšího, co byste v české kinematografii neměli minout a co mezi naši klasiku určitě patří.

Ve čtvrtek v noci zemřel jeden z nejvýznamnějších českých filmových dramaturgů Václav Šašek. Na svém kontě má téměř 60 snímků jako dramaturg a 26 scénářů jako autor. Bez něj by neexistovala česká nová vlna a těžko si bez něj představit i 70., 80. a 90. léta naší kinematografie.

Nákladné a dlouhotrvající natáčení se přetavilo v pestrý, tematicky i žánrově bohatý snímek, jehož rozpětí i po dvou dekádách od premiéry bere dech. Historické melodrama Ondřeje Trojana Želary rozhodně není bez chyb, přesto se za něj po letech nikdo ze zúčastněných nemusí stydět.

Kdyby se dali dohromady, tři animovaní hrdinové kocour Mauric, zoubková víla a kocour v botách by pokořili Cameronova druhého Avatara. Po covidovém prokletí se konečně začalo ve větší míře chodit na rodinné animáky. Do výročních statistik se sice snad s výjimkou Kocoura v botách: Posledního přání nezapíší, podobně jako minulý víkend nicméně Avatarovi znovu výrazně zatápěly.

Avatar: The Way of Water dál dominuje žebříčku tržeb a návštěvnosti českých kin, který pravidelně zveřejňuje Unie filmových distributorů. Druhý Avatar nemá v rámci novinek konkurenci a dál stoupá na historickém žebříčku nejnavštěvovanějších porevolučních titulů tuzemských kin.

Na Netflix v pátek dorazil jeden z nejočekávanějších snímků letošního podzimu Na západní frontě klid, nejnovější adaptace slavného protiválečného románu Ericha Marii Remarqua. Ač první světovou válku v kinematografii brzy zastínila ještě brutálnější druhá světová, o kvalitní snímky ohledávající tento konflikt nouze není. S letošním příspěvkem je pojí stísněnost zákopů, masy mrtvých těl, bezohlednost mocných i humanistické poselství.

Tomu mladšímu bylo v době propuknutí druhé světové války necelých sedmnáct let, staršímu o jedenáct víc. Ačkoliv bojovali v barvách Velké Británie ve službách Royal Air Force (RAF), na území Sovětského svazu a na konci války též ve Slovenské republice, setkali se až o mnoho let později. Co ale Filipa Jánského a Františka Fajtla spojuje, není pouze fakt, že daleko od domova válčili za svou vlast, ale také to, že se kromě vojenského angažmá věnovali literární tvorbě. Jánský napsal předlohu k Nebeským jezdcům, Fajtl řadu ceněných memoárů. Režisér Tomáš Bojar pozoruhodné dvojici věnoval neméně pozoruhodný film Good Old Czechs, který vás doslova vtáhne do válečného dění a myšlenkového pnutí dvojice letců.

„Smrt přináší život,“ opakuje Jan Žižka během vkládání semínek do půdy zbrocené krví jeho nepřátel. K tomu si často oplachuje obličej, podřezává protivníky a nedává najevo emoce. Tak vypadá český Žižka roku 2022, přestože je otázka, nakolik se vlastně ještě jedná o český film.

Tento týden se do kin po dlouhých odkladech dostává nejdražší český film všech dob – Jan Žižka od režiséra a producenta Petra Jákla. Film byl z velké části financovaný Američany, má mezinárodní obsazení a je původně natočený v angličtině. (V kinech poběží i dabovaná verze.) Poslední informace říkají, že Jan Žižka vyšel na 450 milionů korun. Jaké jsou ostatní dosud nejdražší české filmy?