martin-mickey-stusak
28 483 bodů •
7.5
Stephen King a další jeho zfilmovaný román, dnes již s nostalgickou příchutí. Jeho styl je znát a vlastně se dá říct, že je dějovou šablonou hodně podobný staršímu snímku Briana De Palmy „Carrie“ (1976). Poklidně se vypráví příběh s pomalejším vývojem, aby ve finále nastalo peklo. Takže vzniká otázka, proč se tento snímek jednoduše nejmenuje „Charlie“. Společného mají oba snímky skutečně hodně. Tento nepřekvapujíc na růžích ustláno také zrovna neměl, ale nedá se říct, že byl zase až tak hrozný. Nakonec, o tzv. psychokinetické horory byly, vedle paranormálních jevů, poměrně zájem, a tak byl tímto filmový trh v osmdesátkách nabitý. Což znamenalo, že k porovnávání toho bylo dost, a tak to dopadlo, jak to dopadlo. Začátek příběhu je urychlen formou retrospektivy k vysvětlení, co se vlastně stalo, a potom už se vypráví jednoduchý děj, ve finále končící hodně dramaticky. V tom je ale asi to největší jádro problému, neboť se tak jedná o dějovou linku téměř vyvolávající dojem tvůrčího umělého natahování. Na nějaké retrospektivy se mělo vykašlat a dané obeznámení normálně zakomponovat do děje. Příběh by tak mohl být daleko plnohodnotnější a dramaticky snad i zajímavější. Drew Barrymore, v hlavní roli, měla za sebou úspěšný Spielbergův snímek „E. T. - Mimozemšťan“ (1982), kde výtečně zazářila a neoddiskutovatelně září i v tomto snímku. Její holčičí přirozenost je uvěřitelná, a to i v takovéto, už o něco, náročnější roli. I ten vzájemný vztah dcery s otcem je bez chybičky a tak nelze na samém konci Charlie, právě s tváří Drew, nefandit. Ano, filmová nostalgie, jak vyšitá, ale své kouzlo to i tak má. I během sledování může být někomu poměrně horko.
