Fingon
16 886 bodů •
6
Opravdu působivých mi přišlo až zhruba posledních dvacet minut ve vlaku.
Komentáře a recenze 2
Dle počtu bodů
Klajnik
8 671 bodů •
3
Jedna ze dvou inspirací (druhou je Tucet Špinavců) pro Tarantinovy Hanebný Pancharty z roku 2009. Nutno tomuto filmu přiznat dobrý filmový námět a kvalitní závěrečnou akci plnou praktických efektů (bullet hit squibs, kaskadérských kousků, opravdových lokací i miniatur). Ta byla lepší, než jsem čekal a je rovněž hlavní kvalitou filmu. Pravděpodobně proto s ní je spjat název, pod níž byl film v Česku uváděn... Já se většinou snažím hodnotit ve srovnání s tím nejlepším a nejhorším, co znám a co si dovedu představit. Zde budu srovnávat onou tarantinovkou, protože na tom lze snadno ukázat kvality a nedostatky. Samozřejmě by šlo ale říci: "Na svou dobu a na Itálii dost dobrý." Tak tedy: Tarantino je skvělej scénárista, tudíž jeho Bastardi fungují lépe po narativní stránce i co do postav, jenže jsou velmi povahově výrazné, bohatě nahláškované a obvykle jim lze přiznat velkou míru showmanství, protože mají ve zvyku vést rafinované monology. Někteří lidé vyčítají pozérství tarantinovkám a já chápu, na co poukazují - je to velká exhibice, avšak jemu to projde, protože to nepodcení, nýbrž prokreslí, promyslí a ona exhibice bývá pak natolik rafinovaná, zábavná a spektakulární, že mu to vyčte jen suchar či debílek nebo prostě někdo (xxmartinxx), kdo si nejspíš zapomněl seřídit vkus. Pokud koukáme na zábavnostně orientované filmy, v nichž vystupují drsní hrdinové, co to mnohým nandají, tak tam nějaká míra pozérství vždycky bude. Lze se tím však nechat svést, pokud je to dostatečně odměňující. Castellariho Bastardi však tací nejsou, i když by být chtěli a ideálně i měli. Tento film však je příliš hrubý, neotesaný, horkou jehlou ušitý (viz ta zbytečná romance), levný, pozérský a scénáristicky jednoduchý... Hrdinové jsou vyděděnci armády, dezertéři, drzí hajzlové, co mají vše na háku a musí se protloukat mezi nácky a spojenci. Jsou zde všechny predispozice k tomu si je oblíbit, ale přesto se u mě tak nestalo. Nebavily mě oni, jejich podvyživené hlášky, nebavila mě ani dynamika mezi různými členy. Díky tomu si mě film nikdy pořádně nezískal a já se jím prokoukal bez pociťovaného napětí v důsledku nezájmu o to, jak to dopadne, i bez jakékoli citové odezvy.