martin-mickey-stusak
28 465 bodů •
8
Snímek je vynikajícím příkladem exploatační kinematografie B-grade své doby, která je už pro filmové fanoušky daného žánru bohužel už dávno nenávratně pryč. A je to snímek, při kterém si obzvlášť fanoušci greenhouse kinematografie užijí své. Vypráví o schizofrenikovi Franku Zitovi, kterého pronásledují běsy po úmrtí své matky a vybíjí si to na mladých bezbranných ženách. Je neustále centrem dění, čímž máme možnost sledovat jeho činy. Určení oběti, pronásledování, vražedný čin a šílený monolog. A zase znova s další obětí. Snímek tedy především epizodický, takže vlastně ani nemá žádnou dějovou linku. Co epizoda, to oběť. Nic víc, nic míň. Nejde tedy o nic jiného než o vraždy, nevynechávající patřičné gore. I přes děsivou atmosféru není o napětí nouze. Psychologicky podaná scéna oběti během pronásledování v metru se dá považovat za vrcholnou scénu všeho. Vlivem nadměrného násilí snímek rozhodně není pro slabé povahy. Jak dopadla hlava po výstřelu z brokovnice raději nepopisovat. Pečlivě vykreslená charakterizace narušeného Franka, kterého výborně pojal Joe Spinell, podílející se také na scénáři, může po duševní stránce skutečně leckoho i zasáhnout, byť je na veřejnosti podán jako obyčejný přátelský člověk. Přátelský, ale v jádru duše velice zrádný. Herecké výkony jsou po psychologické stránce tak dobře odvedené, že to, až vypadá, že své role herci skutečně pro větší věrohodnost prožívali. Snímek je tedy stejně tak šílený, jako je šílený vrah. Skutečný maniak. Inovativní a šokující.
