martin-mickey-stusak
28 543 bodů •
3.5
Režisér a scénárista se pustil do snímku dle stejné metody, jako o pět let dříve John Parker svým zajímavým počinem „Daughter of Horror“ (1955). MOS je označení snímků, které byly natáčeny jako v dobách němého filmu. Ano, bez zvukové stopy. Ten byl dodatečně dodán později, samozřejmě v podobě hudby doplněné krátkými větami vypravěče dle potřeby, což v podstatě byla náhrada za titulky. Oba snímky vznikaly se snahou co nejvíce ušetřit, proto bez zvuku. Takže důraz musel být kladen na vizuální stránku. Ve výše zmíněném snímku si s tím Parker poradil výtečně. Zato Francis jakoby se snažil přece jen diváky obalamutit. Vypravěč nechybí, ale občas nechybí ani dialogy. Což o to, použití dabingu, nakonec, proč ne. Jen kdyby bylo vidět na herecké představitele, jak mluví. Co se týče vizuální stránky, která u Parkera funguje, tady jakoby vše jen tak z plezíru natočili amatéři. Jeden obyčejný záběr střídá druhý, avšak vedle sebe to ve snaze vytvořit příběh zkrátka ne úplně funguje. Francis si zřejmě řekl, že co dokázal Parker, to on dokáže také, a dokonce ho i předčí. Například zatímco si Parker vystačil ohledně zvuků pouze se strašidelným smíchem, Francis jich použil o něco více. Přesto zbytečně. Na druhou stránku se ale snaha cení, a tak je potřeba na tento filmový výtvor shlížet okem shovívavým. A co víc, třeba si něco takového také zkusit, a to jen tak pro zjištění, že byť to vypadá značně jednoduše, realita je daleko jiná.