Nová noční můra

Před třiceti lety, 8. ledna 1993, se v kinech poprvé objevil irský skřítek Leprikón, který rozpoutal vražedné řádění, protože mu někdo ukradl hrnec zlaťáků ukrytý na konci duhy. I když horor Skřítek pracoval s hodně bizarním nápadem, byl to spíš pořádně zmatečný slepenec než opravdu dobrá hororová komedie. Přesto se mu v následujících třech dekádách podařilo nastartovat sérii, která to dotáhla až k úctyhodným sedmi pokračováním a rebootům, v nichž se Leprikón podíval do Las Vegas, vesmíru nebo třeba mezi hiphopery.

Mezi nejslavnější horory sedmdesátých let by většina lidí zřejmě zařadila Čelisti, Texaský masakr motorovou pilou nebo Vymítače ďábla, ale zapomínat by se nemělo ani na Poslední dům nalevo. Půlstoletí starý kmotr exploatačních filmů o zločinu a trestu se podílel na vystřízlivění americké kinematografie, která začala k motivům vraždy a umírání přistupovat dospěleji, a v průběhu let si uchoval pozici filmu stejnou měrou kontroverzního i vlivného.

Do kin tento týden vstoupil už pátý díl populární hororové série Vřískot. Tu v roce 1996 nastartovali žánroví specialisté Wes Craven a Kevin Williamson. Původně šlo o trilogii (třetí díl vznikl v roce 2000), před deseti lety však přišel čtvrtý díl, jemuž se podařilo na předchozí díly smysluplně navázat. Něco podobného se letos překvapivě povedlo i pětce. Vřískot však určitě není jedinou sérií hororových vyvražďovaček, kterou se hollywoodští producenti pokoušejí různými způsoby opakovaně oživovat. Patří mezi ně i následující silné žánrové značky.

Filmaři napříč generacemi a národy často a rádi vyznávají lásku svému řemeslu tím, že své příběhy zasazují přímo do filmařského a studiového zákulisí. Filmy o filmu jsou velmi specifické, ale současně nesmírně různorodé a inspirativní. Pojďme si představit 20 takových případů.

Osmdesátá léta nabídla divákům nepřeberné množství hororových klasik a neotřelých námětů, na něž by ještě o dekádu dříve nikdo ani nepomyslel. Autorem jednoho z těch nejoblíbenějších je kultovní režisér Wes Craven a točí se kolem děsivého přízraku, který vraždí dospívající dítka v jejich snech. A jelikož právě uběhlo 35 let od premiéry, připomeneme si několik zajímavých zákulisních faktů, o nichž jste možná neslyšeli.

Milovníkům klasických hororů netřeba obě série blíže představovat. Freddyho Kruegera, který zabíjí teenagery ve snech, jsme si užili díky mizernému remaku i v novém tisíciletí. Žravé potvůrky Critters se z devadesátek nedostaly.

Byl jedním z těch, kteří tvořili dějiny amerického hororu. Společně s Georgem A. Romerem, Tobeym Hooperem a Johnem Carpenterem napřed filmovému děsu v sedmdesátých dodal tvář, aby ho poté dalších dvacet let udržoval při životě. Legendární Wes Craven zemřel v neděli v USA ve věku 76 let. Podlehl rakovině.

Pět let starý remake měl pro maniaka z Elm Street, který vraždí nebohé teenagery ve snech, znamenat vzkříšení. Snímek něco málo vydělal, dočkal se ale tragických ohlasů. Následoval malý zázrak - studio se rozhodlo "krávu nedojit" a plánované pokračování zrušilo. Od té doby jsme o Freddym Kruegerovi neslyšeli.

Hororem Vem si mou duši se Wes Craven po dlouhých 16 letech vrací k ryze autorské podívané – vedle režie se totiž ujal i scénáře a produkce. Těšíte se na svěží žánrovku, která ukáže vztyčený prostředníček mladým klipařům? Musíme vás zklamat. Tak špatný horor letos v kinech ještě nebyl. Jak je to možné? Máme takovou malou teorii.

Jedna, dvě, Freddy jde, pro tebe. Tři, čtyři, už se blíží. Pět, šest, zatni pěst, protože jedna z největších hororových klasik se dočkala doslova lobotomického remaku.