martin-mickey-stusak
28 459 bodů •
9
16. let po uvedení výborného snímku ´Unaveni sluncem´ se režisér a spoluautor scénáře Nikita Michalkov rozhodl k daným postavám vrátit a vdechnout jim další život. S ohledem na zakončení příběhu to zní krapet nelogicky ale budiž. Sovětský svaz napadlo Německo a tak ruské obyvatele tentokrát postihli krutosti války. Což o to, válečné filmy ruská kinematografie vždy uměla a tak je i tentokrát na co se dívat. Válečné scény jsou dobře provedené a tkví z nich typická stranická věrnost, nelogičnost uvažování i lidská hloupost. Dramatické situace v nelidskosti německé armády a války jako takové jsou citově dosti tlačeny na maximum ke zřejmému soucitu a své absurdnosti. Vyhozený most do povětří plný civilních uprchlíků, letecky zničená loď červeného kříže plného lidí nebo msta německé pěší divize na obyvatelích vesnice ve formě jejich hromadného upálení ve stodole. Postava plukovníka Kotova se ocitla v pracovním lágru, která byla okamžitě po napadení Ruska přeřazena na bojiště. Tady je zajímavá scéna ze zákopů, kdy se k nim přidala jednotka Rudého praporu. Nad tímhle mám trochu pochybnosti, neboť je zřejmé, že jednotky složené z trestanců byli posílány na ty nejtěžší bojiště, kde byla vysoká pravděpodobnost jejich ztráty. Vojáci k nim tedy nemohli být přiřazeny, ale to jen na okraj. Od artového vyznění tentokrát Michalkov upustil a spíše natočil ryze popkornový válečný snímek. Špatný však není, jen my vtom docela vadí americký styl zábavy. Scéna se soudruhem Stalinem jak si vychutnává chleba s máslem a s povidly se tu jeví naprosto zbytečně a ničím nezajímavě. Jestli šlo o zesměšnění, tak tady to vyšlo zcela mimo mísu. Poukazující lidskost je příjemná, ale těžko posoudit jak byla ve své době reálná situace se smrtelně raněným tankistou přející si ještě před smrtí vidět ženské poprsí (které, jak sám říká, v životě neviděl) což vyžaduje po zdravotnici, která to pro něj ze soucitu udělá. Příběh je vyprávěn Dmitriji (Míťa) Andrejeviči Arsenťjevovi, který Kotova v předchozím snímku zatýkal a který se následně od samotného Stalina dozvěděl že žije a byl jím zaúkolován ho najít. Za zmínku také stojí, že se před kameru vrátila i skutečná Michalkova dcera hrající dceru Kotova, která v předchozím snímku jako dětská hvězda naprosto zabodovala. Válečný snímek jakých je spousta, ale co se týče ruské produkce, natočen je velmi dobře.