Recenze: Mallory aneb Časosběrný snímek Heleny Třeštíkové, který dopadne dobře

Třeštíková je stále "královnou českého dokumentu" a stále dokáže sestříhat hromadu materiálu tak, aby vzniklo něco, co má smysl a emocionální náboj. Ale cítil jsem podobnou "únavu", jako třeba u nejnovějšího filmu Wese Andersona: Je to fajn, ale je to pořád skoro totéž. Příběh Mallory (2015) je velmi podobný příběhu Katky (2010), s tím rozdílem, že ty nejdrsnější věci se Mallory nestaly před kamerou a jen o nich vypráví.

Kromě toho mi vadilo (snad poprvé ve filmu Heleny Třeštíkové), že některé kusy dokumenty jsou zjevně hrané: Když slyšíme nahrávky telefonátů Mallory Heleně, je velmi, velmi patrné, že to nejsou autentické telefonáty, ale něco, co bylo z nějakého důvodu sehráno dodatečně (a Mallory není herečka).

A další "kromě toho": Byla mi poněkud proti srsti zásadní "message" tohoto filmu: Když je na tom někdo špatně (zničen heroinem), stát by mu měl pomoci, a to bez ohledu na to, že je na tom ten někdo špatně vlastní vinou (nikdo ho nenutil ten heroin brát). Takže starosta je zlý, protože "ani neodpověděl na můj dopis, žádající o byt" a mnoho podobných variant "bezpráví". Film se liší od Katky tím, že nakonec "dobře dopadne", ale tento happyend na mě také působil nepříjemně falešně (Mallory šla studovat, protože jí to zaplatil ČEZ, koproducent filmu) a vůbec bych se nedivil, kdyby neměl dlouhého trvání.

Hodnocení: 60%