Recenze: Tacho

Recenze: Tacho
Zázraky se nedějí. Bohužel
recenze-tacho-1
Scenáristé snímku Daniel a Mirjam Landovi (Kvaska) na tiskové konferenci upřímně přiznali, že scénář jejich novinky vznikl na Krétě během nějakých pěti dnů. Upřímně jim na to odpovídám, že na výsledku je to poznat. Zápletka tuctová, jakkoliv v českém filmu prakticky nevyužitá (částečně Dědeček automobil a Upír z Feratu), struktura chaoticky intuitivní, figury ploché, emoce minimální, vedlejší linky opravdu vedlejší, tedy zbytečné a realizace amatérsky nadšenecká, což nedokáží zakrýt ani hodně ostré nůžky střihače Filipa Issy.
Úspěšný jezdec rallye Alex (Daniel Landa) se po nehodě dozvídá děsivou pravdu - spolujezdec (Rudolf Hrušínský ml.) je nejméně půl roku mimo hru a on má nádor na mozku. Hozenou rukavici osudu Alex bere jako výzvu konečně porazit nenáviděného (homosexuálního) Němce Webera (Timothy Otis). A to hned v příštím závodě, Nitranském poháru! Jako spolujezdce angažuje nevyléčitelně nemocnou amatérku Lucii (Olga Lounová), kterou poznal na onkologii, a jde na to.
recenze-tacho-2
Problémy na cestě k vavřínům vítězství se rýsují čtyři: Alexův zhoršující se zdravotní stav, chybějící lékařské povolení nutné ke startu, dvojice nablblých Anglánů (Christopher Rhithin, Julian Pindar) chystajících jakousi loupež století a samolibý slovenský mafián Jožo (Martin Havelka), který si najal nejlepšího navigátora Julu (Roman Pomajbo) prostě proto, že nic jiného než výhra ho nezajímá. Vzhledem k tomu, kolik prostoru je ve filmu věnováno těmto linkám a motivům, vás nejspíš zaskočí, že drtivá většina z toho nakonec nemá na hlavní příběh JAKÝKOLIV vliv !!! Zdaleka nejdramatičtěji tak působí záběr povodní, který se do filmu z nějakého důvodu zatoulal.
Záblesky a úlety
Tacho má ale i svoje světlejší momenty. Tou největší radostí je bezpochyby Martin Havelka, který jako jediný z herců ctí zvolený žánr černé komedie a postavu roztomile (ne)praktického slovenského mafiána si doslova užívá. Ostatní se buď pitvoří nebo planě psychologizují.
Slušný nadstandard si tradičně drží i hudba v páně Landově podání a otáčkoměr emocí lehce zvedne i finálová jízda, byť souboj s časem je pro diváka tím nejnudnějším ze všech možných. Nekonají se strkanice na trati, zdánlivé propady i nečekané zisky, prostě se "jen" jede, zatáčí a občas skočí. Ještěže je tu kamera umístěná uvnitř auta, takže nějaký ten adrenalin se nakonec přece jen dostaví.
Naopak k největším úletům patří scéna (skoro)erotického snu šéfa Alexovy stáje. Vytrčená, nesmyslná, divná, proč?
Psychotacho
recenze-tacho-4
Manželé Landovi na tiskové konferenci přiznali, že slovo "tacho" v češtině neznamená vůbec nic, přesto ho použili, protože jednak odkazuje na tachometr a jednak na psycho (netuším, jestli mínili jen slovo nebo rovnou slavný Hitchcockův film). Jistou symboliku to ale přece jen má, protože pro českou kinematografii nebude podle mého nejlepšího vědomí a svědomí Tacho znamenat vůbec nic, ale divák má šanci si u něj nějaké to psycho občas přece jen prožít.
Buď jak buď, po nedávné zkušenosti s Bastardy a dalšími podobnými opusy posledních měsíců a let volám: "Zastavte už někdo ty amatéry, snaha a dobrá vůle FAKT nejsou koksovatelné!"
Hodnocení: 35 %