Vůbec marné mi nepřišlo drama Hodinu nevíš…, kde operuje psychicky nahlodaný Václav Jiráček, taktéž představitel Jánošíka. Ani Zoufalci nekorespondují se svým názvem, třeba na rozdíl od nepoužitelného Klíčku nebo plochého Oka ve zdi.
Akademici zřejmě nemají smysl pro černý humor a recesi, když z jejich nominací nevzešla jediná pro Muže v říji. Snímek je to sice co do rozpočtu a výpravy nesrovnatelně chudší v porovnání s nejčastěji zmiňovanými filmy loňského roku, minimálně za scénář nebo některé herecké výkony by si nominaci zasloužil. Takový Martin Huba je v roli hajného mnohonásobně uvěřitelnější než ve 3 sezónách v pekle, kde zavařuje švestky pro svého syna-marxistu.
Historické drama Normal sice oplývá výborným zvukem, hudbou i nasnímanými obrazy, drama to ale rozhodně není. Chybí mu totiž lehkost hereckých výkonů; jak v samotném projevu, tak přednesu dialogů, což je spíš výtka vůči scenáristovi. Muži v říji naopak oplývají autentičností, dialogy sedí a korespondují s hereckými výkony. Role starosty například výborně sedla Pavlu Zedníčkovi, který konečně vyskočil z Kufru.
Kdo ve své bedně zůstal, jsou akademici (samozřejmě ne všichni), kteří se buďto zalekli enormního množství snímků, nebo se při výběru jednoduše řídili jinými (svými) kritérii, což jim nelze mít za zlé. Stejně jako na kritiky ovšem i na akademiky sedí příměr s vařenou rýží, o níž mluvil Jan Budař v sobotu na pódiu.
Osobně mi totiž přijde nominovat scénář ke 3 sezónám v pekle - kde se citují básně Egona Bondyho, které autor napsal o řadu let později, než jak je ve snímku uváděno – jako faux pas. Ještě že existují sběratelé filmových hlášek. Právě díky nim Muži v říji nezapadnou.