Iron Mask, The (1929)
7
28 543
4. TopUživatelUživatel o sobě nic nenapsal.
Pardubický, Ústí nad Orlicí, Česká republikaHodnocení 4 452
Three Musketeers, The (1921)
9
Son of Monte Cristo, The (1940)
7
Titanic (1943)
2
Man of the World (1931)
6
Komentáře 4 494
Iron Mask, The (1929)
7
Na základě úspěchu první velkolepé adaptace Dumasova románu „Tři mušketýři“ (1921) se autoři rozhodli navázat dalším románem Železná maska. Nutno podotknout, že tentokrát opravdu volně, protože s literární předlohou má společného jen velmi málo. Základní motiv a to je vše. Každopádně tak bylo docíleno, že se vrátily postavy z předchozího snímku, a tedy i Douglas Fairbanks jako DʼArtagnan. Vše, co obsahovali Tři mušketýři, je obsaženo i v Železné masce. Dobrodružství, drama, romantika i humor. Jen už s kratší stopáží a poněkud menší uhrančivostí. Zkrátka už víme, do čeho jdeme. Fairbanks měl tak opět příležitost předvádět své kaskadérské kousky ve velkolepých kulisách. Film má o něco větší švih a akční náboj, takže po této stránce nezklame. Zajímavé je, že jde o poslední Fairbanksův němý film, který navíc o něco později doplnil o zvukovou stopu vypravěče, takže se stal jakýmsi skromným milníkem zvukového filmu s nádechem melancholie zašlé éry němých filmů. Je tak považován za důstojné rozloučení s němou érou a my si tak můžeme právě v oblasti němého filmu naposledy vychutnat hereckou houževnatost Douglase Fairbankse, který byl již dávno považován za herecké eso dobrodružných filmů.
Three Musketeers, The (1921)
9
První filmové zpracování v podobě velkofilmu jednoho z mála nejznámějších literárních děl Alexandra Dumase st. a viditelně si na něm tvůrci dali obzvlášť záležet. Jak se patří, film představuje dobrodružství, drama, romantiku i humor. Některé vtípky mají sice co do činění s groteskou, ale vždy včas zabrzdí a děj se opět odvíjí podle daných dumasovských linií. Nádherné kulisy a vkusné dobové kostýmy, včetně dámských účesů, které se již dávno pro takovéto filmy nedělají, dávají vyniknout černobílému snímku, který je již poznamenán zubem času, i dnes. Místy sice některé kulisy vynikají svou jednoduchostí, ale v rámci doby a příběhu jim jinak není co vytknout. Douglas Fairbanks jako DʼArtagnan si užívá každou scénu a bez ohledu na to podává fenomenální výkon. Jak už to ale bývá, z počátku vývoj příběhu nikam nespěchá a vše se plynule vyvíjí do pomezí intrik a zákeřností, jen to možná vyznívá trochu neadekvátně k dnešnímu pohledu na němý film. Dramatizace je však vkusná a akční šermířské scény jsou pastvou pro oči. Tvůrci se sice snažili být co nejvěrnější předloze, ale přesto se uchýlili k menším úpravám, aby byl film zpříjemněn odpočinkovými humornými etudami. A je to dobře. Samozřejmě se to nedá považovat za dokonalý film, ale má v sobě hodně povzbudivého a to se počítá. Film již spíše jen pro filmové fanoušky, kteří si naplno užijí každou minutu a vzdávající hold především Fairbanksovi, který byl v oblasti takovýcht filmů ohromnou hvězdou..
Son of Monte Cristo, The (1940)
7
Ačkoli to název evokuje, tento příběh nemá s Alexandrem Dumasem nic společného. Z jeho literatury byla vypůjčena pouze klíčová jména a to je vše. Máme tu tedy fiktivní nestabilní evropské království Ruritánii a v něm zábavný dobrodružný příběh s příměsí romantiky, v němž vystupuje Dantes coby syn Monte Christa, jemuž je v boji za spravedlnost dána i podobná podoba, jakou má Zorro, který se v té době také těšil obrovské popularitě. A v tom je kouzlo celého tohoto filmu. Mix Monte Christa a Zorra. Překvapivě to ale tvůrci zvládli poměrně dobře, a tak tu máme další filmovou klasiku s příběhem plným intrik, nějaké té akce a samozřejmě romantiky. Na to je ale potřeba si zvyknout hned od začátku, neboť je to film skutečně poněkud neobvyklý. Dantes není vězeň, ale zachránce, který si ve správných chvílích nasazuje masku, protože vězněm, ačkoliv není v žaláři, je vévodkyně Zona. Příběh je plnohodnotný, takže se stále něco děje, a tak děj poměrně dobře graduje. Režisér Rowland V. Lee, který již měl zkušenosti s natáčením Dumasových literárních adaptací, se jistě bavil i u tohoto počinu, a to s patřičnou chutí. Jako takový zábavný únik od současných podivností může tento film dobře posloužit, ale ne každému se bude hlavní hrdina líbit. Přes všechna klišé má v sobě i něco iritujícího.
Titanic (1943)
2
Osud Titaniku se za druhé světové války velice hodil nacistické propagandě, a tak byl natočen čistě nacistický propagandistický film, který měl propagovat německou nadřazenost a kritizovat britsko-americký kapitalismus, který za katastrofou stál. Podle pramenů si film objednal přímo nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels. Za tímto účelem byl do příběhu vložen fiktivní německý důstojník Petersen, který byl vylíčen jako největší hrdina, aby plně kontrastoval s údajně zbabělými britskými důstojníky, kteří byli viníky katastrofy. Film se promítal po celé okupované Evropě, tedy včetně Protektorátu Čechy a Morava, paradoxně však kromě samotného Německa. Že prý, aby nebyla podkopána válečná morálka. Kvalita filmu tomu tedy musela odpovídat. Natáčení bylo precizní, a tak se film má čím chlubit po herecké i technické stránce. V této oblasti skutečně není co vytknout. Na některých místech je však patrná změna režiséra. Původní režisér Herbert Selpin byl během natáčení zatčen za kritiku německého válečného úsilí a byl nahrazen Wernerem Klinglerem, který na něj sice navázal vkusně, avšak byť se určitě snažil sebevíc, místy to poznat stejně je. Film je tedy neodmyslitelně obalený nacistickým propagandistickým nátěrem a podle toho se na tento film také dívá. Tolik let po skončení druhé světové války samozřejmě shlédnutelný je, ale je třeba se na to právě dívat ne jako na poměrně kvalitní dílo, ale především pro jeho historický kontext v rámci propagandistických cílů. Možná si tak lépe uvědomíme, že se od té doby v politickém světě toho moc nezměnilo.
Man of the World (1931)
6
Film se zabývá tématy lásky, zločinu a rozčarování v dekadentním světě amerických emigrantů v Paříži. Největší zajímavost ohledně své doby uvedení filmu je označení jako pre-code drama. Na svou dobu je poměrně odvážný svým nelichotivým pojednáním o amerických emigrantech, jejich kriminality, a dokonce i poněkud depresivním koncem, který byl už tehdy pro melodramata neobvyklý. Právě lehce skandální tón a pro někoho možná i trochu pokleslý závěr je hlavní devizou celého příběhu, kterému se tvůrci snažili dát mimořádnou podobu s patřičným nádechem evropské atmosféry. Zda se jim to podařilo, záleží na divácích. Co se týče žánrů, je to trochu nejednostranné. Děj příběhu se neustále pohybuje mezi dramatem, melodramatem a lehkou komedií. Každopádně už samotný vliv námětu jej činí atraktivním pro jeho zajímavost, i když v dnešní době je to na pováženou. Dnes se už na něco takového přece jen díváme jinak.