Klajnik
8 695 bodů •
0
Kosení nácků je žánr sám o sobě, ale Guy Ritchie se nechytá na 60 let starej Tucet Špinavců a na Pancharty už vůbec ne. Jeho příspěvek je naivní slátaninou, u které jsem se nudil a měl ji problém cokoliv věřit (což spolu souvisí).
Na vině je klasicky slabej scénář, ale jeho vady zde nehodlám rozvádět. Bude o tom svědčit to, že na tyhle postavy se nebude vzpomínat a nikomu nepřirostou k srdci jako třeba Aldo Raine, Hans Landa nebo onen nácek, jenž byl ochotný umřít pro chrabrost...
Již v první půl hodině nás Ritchie chce utvrdit v tom, že jeho hrdinové jsou velcí frajeři, kteří zabíjí nácky s větší lehkostí a klidem, než třeba já krájím zeleninu. Jsou to dokonce takoví borci, že se klidně smějí ozbrojené nepřátelské hlídce do obličeje (můžou si to dovolit, protože scénárista své hrdiny přeci nezabije v prvních deseti minutách stopáže), jakoby nevěřili tomu, s jakou ochotou jsou právě náckové ochotni zabíjet klidně i ženy a děti. Zajímalo by mě, kolik toho autor ví o druhé světové...
Vzhledem k tomu, jak je to celé hrozně vyumělkované, naivní a trapně namistrované, tak mě to vůbec nevtáhlo.
Tlumič zde tlumí dost na to, že výstřely nejde prakticky vůbec slyšet, což je odchylka od reality, která filmařům slouží k tomu, že se nemusí moc zapotit ve vymýšlení způsobu, jak by měli hrdinové infiltrovat základnu, aby to fungovalo a naplnilo aspoň nějakou míru uvěřitelnosti. Snazší je si hrát na to, že výstřely přes tlumič nejdou prakticky vůbec slyšet a nepřátelé jsou prostě nepozorní, hluší a neschopní.
Komando hrdinů se navíc skládá z herců, kterým nevěřím, že jsou postavami nějakého ukotveného fikčního světa.
Henryho Cavilla mám rád, ale zde pojal svou postavy nějak nesoudržně; Na jednu stranu jako nějakej úchylák vyplazuje jazyk, když morduje nácky a na druhou stranu ponechává postavě jistou britskou uhlazenost a šviháckost.
Alan Ritchson mi přijde jako vystřiženej z úplně jiný doby a kontextu - protože taky je. Zbytek komanda je nevýraznej, jak jen být může.
Celej film je taky poměrně hnusně natočenej: Jakoby autor měl už řemeslo v ruce, ale skoro vůbec nesnažil. Přijde mi to jaksi uhlazený, blbě nasvícený, nelíbí se mi barevnost film - však se tady podívejte do galerie a uznejte, že to od pohledu vypadá jako průměrnej českej film, ačkoliv starý ritchieovky přes svou stylizaci působily podstatně uvěřitelněji díky jisté míře špinavosti a co víc, navzdory té špinavosti vypadaly krásněji díky barvám a zrnu.
Kde je problém? To se od té doby Ritchie nenaučil pracovat s digitálem?
Závěrem bych dodal, že si nežádám jen vážné filmy, kde vše bude dopodrobna promyšlené (ačkoliv to napomáhá imerzi). Rád bych třeba viděl ujetý film z druhé světové, který by karikoval, jak velkou roli hrál ve Třetí říši pervitin - o tom se totiž moc nemluví... Ritchie ale očividně nedokáže vymyslet nic promyšleně seriózního ani dost originálně ujetýho.
Na vině je klasicky slabej scénář, ale jeho vady zde nehodlám rozvádět. Bude o tom svědčit to, že na tyhle postavy se nebude vzpomínat a nikomu nepřirostou k srdci jako třeba Aldo Raine, Hans Landa nebo onen nácek, jenž byl ochotný umřít pro chrabrost...
Již v první půl hodině nás Ritchie chce utvrdit v tom, že jeho hrdinové jsou velcí frajeři, kteří zabíjí nácky s větší lehkostí a klidem, než třeba já krájím zeleninu. Jsou to dokonce takoví borci, že se klidně smějí ozbrojené nepřátelské hlídce do obličeje (můžou si to dovolit, protože scénárista své hrdiny přeci nezabije v prvních deseti minutách stopáže), jakoby nevěřili tomu, s jakou ochotou jsou právě náckové ochotni zabíjet klidně i ženy a děti. Zajímalo by mě, kolik toho autor ví o druhé světové...
Vzhledem k tomu, jak je to celé hrozně vyumělkované, naivní a trapně namistrované, tak mě to vůbec nevtáhlo.
Tlumič zde tlumí dost na to, že výstřely nejde prakticky vůbec slyšet, což je odchylka od reality, která filmařům slouží k tomu, že se nemusí moc zapotit ve vymýšlení způsobu, jak by měli hrdinové infiltrovat základnu, aby to fungovalo a naplnilo aspoň nějakou míru uvěřitelnosti. Snazší je si hrát na to, že výstřely přes tlumič nejdou prakticky vůbec slyšet a nepřátelé jsou prostě nepozorní, hluší a neschopní.
Komando hrdinů se navíc skládá z herců, kterým nevěřím, že jsou postavami nějakého ukotveného fikčního světa.
Henryho Cavilla mám rád, ale zde pojal svou postavy nějak nesoudržně; Na jednu stranu jako nějakej úchylák vyplazuje jazyk, když morduje nácky a na druhou stranu ponechává postavě jistou britskou uhlazenost a šviháckost.
Alan Ritchson mi přijde jako vystřiženej z úplně jiný doby a kontextu - protože taky je. Zbytek komanda je nevýraznej, jak jen být může.
Celej film je taky poměrně hnusně natočenej: Jakoby autor měl už řemeslo v ruce, ale skoro vůbec nesnažil. Přijde mi to jaksi uhlazený, blbě nasvícený, nelíbí se mi barevnost film - však se tady podívejte do galerie a uznejte, že to od pohledu vypadá jako průměrnej českej film, ačkoliv starý ritchieovky přes svou stylizaci působily podstatně uvěřitelněji díky jisté míře špinavosti a co víc, navzdory té špinavosti vypadaly krásněji díky barvám a zrnu.
Kde je problém? To se od té doby Ritchie nenaučil pracovat s digitálem?
Závěrem bych dodal, že si nežádám jen vážné filmy, kde vše bude dopodrobna promyšlené (ačkoliv to napomáhá imerzi). Rád bych třeba viděl ujetý film z druhé světové, který by karikoval, jak velkou roli hrál ve Třetí říši pervitin - o tom se totiž moc nemluví... Ritchie ale očividně nedokáže vymyslet nic promyšleně seriózního ani dost originálně ujetýho.
El ministerio de la guerra
