Recept na štěstí

Nejvíc ze všeho je Recept na štěstí milým a příjemným letním filmem, u kterého se pobavíte, možná chvílemi zaslzíte, ale rozhodně z kina budete odcházet s velmi příjemnou náladou, chutí na něco opravdu dobrého (klidně pravý ukrajinský boršč) a nejspíše i s chutí posadit se s někým vámi milým na lavičku ve vlahé letní noci a užívat si blízkosti jeden druhého.

Dohromady tak jde o milou podívanou, která je zkrátka pohlazením po duši. Varia je sympatická protagonistka a její příběh, ač je chvílemi trochu naivní, prostě baví sledovat. Vyprávění má spád a je v mnoha ohledech realistické. Třešničkou na pomyslném dortu je představení ukrajinské kultury, které je v dnešní době tolik potřebné a úderné. Tenhle snímek zkratka stojí za to podpořit!

Shovívavý český divák tvůrcům kus hrdosti na „ukrajinskost“ jistě odpustí. Odměnou mu bude poetický, nekomplikovaný příběh jedné lásky. Navíc v kulisách krásného města, v luxusní kuchyni, uprostřed jídla, které lidi stmeluje. A máte-li to jako já, že jste chtěli jet někdy do Lvova, ale teď určitě nemůžete, nebo chcete jen vypnout, Recept na štěstí vás aspoň v tomhle potěší.

Námět filmu se mi jeví jako jednoduchoučký, kdy divák nemůže očekávat nic složitého, náročného nebo sofistikovaného. Snímek je sice lehce romantický – díky letmo nastíněné zápletce Varii a Tarase, ale primárně jako love story bych jej neoznačila. Mě osobně komediální moc nepřišel, spíše jsem byla nepříjemně zaskočena dezolátním stavem města Lvova. Snímek sice hýří pestrými barvami, je veselý, milý, ale náročnějšího diváka by začal snímek po čase asi už nudit.