Místy zbytečně komplikované, ale efekty jsou zde na svůj rok výroby na jedničku. Dějově to také ujde, moc hluchoty tu není. Většinu času se něco děje. Závěr s důlními vozíky se mi také líbil, tak nevidím důvod, proč nedat celých čtyřicet procent. Navíc to nebylo zbytečně dlouhé.
Prvních dvacet minut je na odpad. Pak ovšem přijdou ti dva a hned to začne. Ti vlastně oživí celý film. Až na zbytečné hudební vložky, například pouhé brnkání na harfu beze slov. To bylo naprosto zbytečné. A nebýt toho zhnojeného konce, kde se děj zasekl, šel bych s hodnocením ještě výše.
Začínáme trapárnou a pokračujeme hádkou. Když pak hlavní hrdinka sdělí světu už stokrát ve filmu řečenou banalitu, měl jsem po chuti dokonale. Ale nebylo by ode mne fér to vypnout a udělit nulu. Takže jsem na to čučel dále. Děsně jsem se nudil, ale po hodině to chytlo šťávu, takže se to na tu dvacítku dostalo.
Já chápu, že film musí mít úvod. Seznámení s osobami, jejich psychologické profily a tak. Takže to tedy toleruji na těch prvních dvacet minut, eventuálně třicet. Ale když úvod trvá přes hodinu, tak je to i na mne moc. Tady je legrace to, že ani po té hodině se ničeho zvláštního nedočkáme. Možná se tam něco dělo, tedy náznakově, ale to už jsem byl v tom stádiu nudy, že mi to bylo nadobro fuk.
Tak hlavní hrdina bečí, že má furt smůlu, ale když má čekat posla který jej má přivést na loď tak jde v poklidu spát. Tolik toužil po cestování, ale v klidu si usne. No, dobrá, stejně jsem si nebyl jist, zda sleduji pravdivý příběh či pohádku. Mluvící kočka tam toho moc nenamluvila, takže čert ví, co to bylo za pokus. Byla to nuda, a kromě Zilvara z chudobince tu nikdo nezaujal. A poučení na závěr, ten, kdo je bohatý a má majetek, toho je třeba ctít. To říká na konci příběhu otec Alice. Tvl.
