Sergio

Zajímavosti 14

• Přibližně v jedné hodině filmu, když je Sergio na návštěvě u své matky, je na knihovně vidět modré vydání knihy "Einstein" od Waltera Isaacsona. Tato scéna se odehrává v 90. letech 20. století, Isaacsonova kniha vyšla v roce 2007.
• V určitém okamžiku byl projekt svěřen režisérovi Terrymu Georgeovi, který chtěl, aby v něm hrála jména jako Daniel Day-Lewis, George Clooney a Brad Pitt. George měl v úmyslu natáčet film v Sarajevu v Bosně a Hercegovině na začátku roku 2009, ale k realizaci nikdy nedošlo.
• Carolina Larriera se v lednu 2020 zúčastnila premiéry filmu na festivalu Sundance.
• Původně měl být film uveden v kinech a zároveň streamován, ale z těchto plánů sešlo kvůli epidemii koronaviru.
• Film se natáčel v Brazílii, Jordánsku, Thajsku a USA; natáčení trvalo přibližně tři měsíce.
• Sergio několikrát odmítl žádost generálního tajemníka OSN Kofiho Annana, aby přijal misi v Iráku, protože právě před několika měsíci nastoupil do nové funkce v OSN, ale byl k tomu donucen, protože na Annana tlačil tehdejší americký prezident George W. Bush. Po Sergiově smrti USA vyzvaly Annana k rezignaci. Annan se poté obrátil na Francouze, které podpořil prezident Jacques Chirac, a zdánlivě se vyhnul odpovědnosti za vyslání Sergia do Iráku, když uklouzl, že "Američané ho oslovili".
• Mnohé repliky jsou převzaty ze skutečných citátů a některé z nich jsou k vidění v Barkerově dokumentu Sergio (2009). O událostech zachycených ve filmu vypráví také Samantha Power v knize "Sergio: Boj jednoho muže za záchranu světa", podle níž je film natočen. Jednou z nich je scéna, v níž Carolina přijde do Sergiova domu v Dili a zjistí, že ho naplnil svíčkami a papírovými srdíčky. Jak Power vypráví v knize: "[Larriera] se pustila dovnitř bočními dveřmi a zjistila, že řada svíček ji vede ode dveří do obývacího pokoje. Na podlaze byla rozházená papírová srdíčka, která vystřihl z barevného stavebního papíru. "Odteď je to nový Sergio!" řekl a vynořil se. Larriera byla skeptická. "Změnil jsem se," řekl. "A budu se měnit. Nevěřte mi. Sledujte mě." Od té chvíle dvojice označovala svůj vztah před jeho říjnovým obratem jako "prehistorii". "Historie," řekl, "začíná dnes."
• Po Sergiově smrti vyhlásila Brazílie, jeho rodná země, okamžitě třídenní oficiální smutek. Navzdory jeho přání a snaze jeho matky Gildy Vieiry de Mello, aby byl pohřben v Riu de Janeiru, byl Sergio na žádost svých dvou synů a první manželky Annie pohřben na Cimetière des Rois v Ženevě ve Švýcarsku s podporou OSN.
• Sergio Vieira de Mello a herec Wagner Moura jsou Brazilci. Sergio pochází z Ria de Janeira, zatímco Wagner ze Salvadoru. Carolina Larriera je Argentinka, zatímco Ana de Armas, která ji ztvárňuje, je Kubánka.
• Herci, kteří ztvárňují Adriena a Laurenta Vieiru de Mello, Sergiovy děti ve věku 5 a 8 let, jsou ve skutečnosti vlastní děti Wagnera Moury, José Moura a Salvador Moura.
• První hraný film režiséra Grega Barkera. Jedenáct let před jeho uvedením natočil Barker také stejnojmenný dokumentární film zachycující život Sergia Vieiry de Mello a skutečné události zachycené v tomto filmu. Tentokrát měl pocit, že téma potřebuje jiný, osobnější přístup, a zaměřil se na tento "velký, epický, emocionální milostný příběh, odehrávající se na pozadí plátna politického zmatku a změn". Nové pojetí bylo inspirováno filmy Anglický pacient (1996), Vražedná pole (1984) a Rok nebezpečného života (1982).
• Krátce po událostech, které jsou vidět ve filmu, Carolina Larriera promluvila o špatném zacházení ze strany OSN a o tom, jak se jí snažili zabránit v účasti na Sergiově pohřbu a tvrdili, že nejsou formálně manželé, a zbavili ji práv jako rodinu i jako zaměstnance. Larrierové nebylo dovoleno ponechat si jejich osobní věci z Bagdádu, OSN nevyslechla její svědectví a její jméno bylo vyškrtnuto ze seznamu přeživších útoku. Přestože se oba zasnoubili s naprostou podporou Sergiovy rodiny, jejich občanský svazek byl právně uznán až po soudním procesu, který trval více než 10 let proti jeho první manželce Annie Personnaz. I tehdy OSN mlčela.
• Z praktických důvodů nemohli filmaři ve Východním Timoru natáčet. Řešení našli v tom, že do Thajska přivezli asi 24 Východotimorců i s jejich oblečením a látkami; doplnili je komparzisty z Timoru, kteří už v zemi byli, a celkový počet se tak přiblížil padesátce. Senhorinha byla jednou z nich a její scény byly založeny na skutečném setkání Sergia se ženou ze střední Asie v uprchlickém táboře. I tato herečka přišla v občanské válce o své blízké. Přestože se řídili scénářem, jejich dialogy nebyly nacvičené, takže scéna byla z velké části improvizovaná a Wagner Moura během natáčení skutečně plakal.
• Skutečná Carolina Larriera napsala pro The Huffington Post článek, v němž kritizuje překvapivý nedostatek iniciativy ze strany OSN, která by se zabývala útokem takového rozsahu a postavila odpovědné osoby před soud, přestože Sergio byl pro organizaci nepostradatelným přínosem. Tvrdí, že bombový útok, při němž zahynul, nebyl nikdy řádně vyšetřen a "okolnosti incidentu byly pohřbeny pod sochami a vzpomínkovými projevy". Larriera v roce 2005 z OSN odstoupil.